Hrob sv. Prokopa v kapitulním kostele Všech svatých vytvořil v r. 1738 sochař František Ignác Weiss (+1756) na objednávku kapitulního děkana Jana Adama Widmana (děkanem mezi lety 1738–1739). Stalo se tak u příležitosti 150. výročí přenesení ostatků ze Sázavského kláštera do kapitulního kostela Všech svatých (více v článku Přenesení ostatků sv. Prokopa).

Objednávkou nového oltáře došlo k nahrazení původního náhrobku z r. 1668, který nechal vytvořit kapitulní děkan Gottfried Alois Kinner. Podnětem ale možná byla i snaha, aby se svatoprokopský náhrobek alespoň z části vyrovnal stříbrnému náhrobku sv. Jana Nepomuckého, který byl v letech 1733–1736 postaven ve svatovítské katedrále.

Náhrobek, stejně jako jeho předchůdci, stával původně při vstupu do presbytáře přímo v ose kostela. Tomu bylo přizpůsobeno i schéma rozvržení soch a reliéfů, které byly na sarkofágu umístěny. Avšak v r. 1768 byl náhrobek přemístěn do boční kaple při severní stěně kostela, kde se nachází i v současné době.

O přenesení hrobu požádaly obyvatelky Tereziánského ústavu šlechtičen, které od r. 1755 využívaly kapitulní kostel ke každodenním chórovým modlitbám a k intronizacím nadačních abatyší. Svou žádost adresovanou děkanovi Františkovi Hrzánovi z Harrasova zdůvodnily tím, že presbytář je pro přítomnost náhrobku příliš stísněný a navíc brání pohledu na hlavní oltář (více v článku Kapitula a Tereziánský ústav šlechtičen).

Takto upravený náhrobek získal podobu oltáře, který je tvořen kamennou tumbou, v níž je uložena schrána se svatoprokopskou relikvií (více v článku Průzkum ostatků sv. Prokopa). Na retáblu byly původně z každé strany umístěny reliéfy, které přibližovaly nejvýznamnější události ze života sv. Prokopa. Po přesunu oltáře zůstal na čelní straně zachován pouze jeden reliéf, který zobrazuje setkání knížete Oldřicha se sv. Prokopem. Zbylé dva dochované reliéfy jsou zavěšeny na stěnách boční kaple. První je věnován události narození sv. Prokopa a druhý zjevení měšťanovi Soběslavovi.

Po stranách retáblu jsou na volutách umístěny čtyři sochy. Každá z nich představuje jednu z charakteristických ctností, které jsou sv. Prokopovi připisovány.

Vlevo při čelní straně retáblu se nachází socha představující ctnost lásky v podobě matky hrající si s dětmi. Jedno dítko chová na svém klíně a druhé se k ní obrací s planoucím srdcem v ručičce.

Vlevo u zdi je pak usazena socha symbolizující naději. Její pravá paže je vysoce pozdvižena, protože dříve držela kotvu, která je již ztracena.

Vpravo při čelní straně je umístěna socha ctnosti, kterou se dosud nepodařilo identifikovat. Je oděná do antického pancíře či brnění a v pravé ruce původně držela hůl zakončenou křížem. Mohlo by se tedy jednat o personifikaci statečnosti či odvahy.

Vpravo u zdi je socha připomínající ctnost víry, která má na klíně rozevřenou knihu a v pravé pozdvižené ruce dříve býval kříž.

Ze starších fotografií pocházejících z r. 1904 se dozvídáme, že sochy získaly celkové zlacení pravděpodobně až při rekonstrukci náhrobku v r. 1988. Do té doby byly z části kolorované. Také je patrné, že scházející části (kotva a kříž) chyběly na náhrobku již na přelomu 19. a 20. století. Socha neznámé ctnosti pak o svůj atribut hole s křížem přišla později. Samotný oltář byl také vybaven svatostánkem a mramorovým zábradlím, které bylo využito jako předěl presbytáře.

Oltář je završen modelem tumby, na níž jsou po stranách usazeni dva andílci. Jeden z nich drží ve svých rukách otevřenou knihu a druhý kalich. Mezi nimi je umístěna socha sv. Prokopa oblečená do chórového oděvu: mitry, pluviálu a rochety. Postava spočívá v mírném pokleku na oblaku a v pozdvižené pravici třímá kříž.

Na čelní straně oltářní mensy je umístěn nápis „S. Procopie, ora pro nobis. 1588–1988.“ Překlad textu zní: „Sv. Prokope, oroduj za nás.“ Letopočet odkazuje k 400. výročí přenesení ostatků sv. Prokopa v r. 1988, při kterém byl náhrobek kompletně zrenovován.

Použitá literatura:

TISCHEROVÁ, J. František Ignác Weiss: Sochař českého pozdního baroka 1690-1756. Rybka Publishers: Praha, 2007. ISBN 978-80-87067-30-4.

Fotografie:

Fotografie z r. 1904 (Eckert Jindřich) In Archiv hl. m. Prahy

Ilustrační fotografie a detail tumby a retáblu oltáře: Lucie Horníková, Člověk a víra.

Oltář sv. Prokopa: Lucie Horníková, Člověk a víra.

Ostatní fotografie: archiv kapituly.

Půdorys kapitulního kostela IN Umělecké památky Prahy: Pražský hrad a Hradčany. Academia: Praha, 2000. ISBN 80-200-0832-2.