Varhany, které se v současné době nacházejí v kapitulním kostele Všech svatých, vytvořil r. 1726 Johann Leopold Burkhardt podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela ve stylu barokní gotiky. Nejsou však jediným varhanním nástrojem, který v dějinách tohoto mimořádného chrámu doprovázel bohoslužby.

VARHANY A VĚTŠÍ ZEMSKÝ SOUD

Varhany se staly součástí výbavy kapitulního kostela Všech svatých pravděpodobně nejpozději s jeho gotickou přestavbou v první polovině 14. století. Nicméně v dostupné literatuře jsou zmínky o varhanním nástroji spojovány až s renesanční obnovou kostela po požáru Pražského hradu mezi lety 1579–1580. Stavitel Ulrico Aostalli de Sala (1525–1579), který obnovu vedl, nechal prodloužit původní požárem zničený gotický chór až ke stěně Královského paláce a zároveň zde nechal zbudovat varhanní kruchtu podepřenou masivním sloupem. O nástroji, který zde byl umístěn, se však nepodařilo najít žádné konkrétnější informace.

O existenci těchto varhan se dozvídáme jen z velmi stručné poznámky až v souvislosti s konáním Většího zemského soudu, který r. 1598 obnovil obyčej přijímání přísah v kostele Všech svatých (více v článku Kapitulní kostel a zemský soud). Tehdy totiž došlo k proražení vchodu mezi Vladislavským sálem a kruchtou kostela, aby účastníci soudu nemuseli pro složení přísahy opouštět Královský palác a vstupovat do kostela zvenčí. Akt přísahy se tak mohl uskutečnit přímo na kruchtě chrámu v těsné blízkosti tzv. soudní světnice. A aby zde prostor nebyl pro přítomnost varhan příliš stísněný, byl nástroj přesunut na boční stranu kostela na tzv. malou kruchtu.

Tuto stavební úpravu připomíná i nápisová deska umístěná přímo v kostele Všech svatých (více v článku Nápisová pamětní deska), na které se mj. uvádí:

Nejdůstojnější pán Zbyněk Berka, arcibiskup pražský, rozený legát, dal souhlas k žádosti slavných úředníků královských roku 1598, aby po dlouhý čas uzavřená brána k velkému paláci znovu byla otevřena pro přijímání přísah podle zvyků naší vlasti a varhany byly uloženy na pravou stranu.

Stalo se tak v době, kdy kapitulním proboštem byl Balthazar Queitsch Reichenbacher z Raichenbachu a děkanem byl Bartoloměj Flaxius z Čeňkova (zhotovitel výše zmíněné pamětní desky).

VARHANY A DĚKAN VÁCLAV VOJTĚCH HERITES

Královská kaple byla pro přijímání přísah využívána až do r. 1783, kdy došlo k reformě soudnictví a Větší zemský soud byl zrušen. Právě v tomto roce se kapitulním děkanem stal Václav Vojtěch Herites (1734–1822), který podle Václava Bartůňka získal pro kapitulní kostel varhany lepší z blíže neurčeného zrušeného kláštera. A protože v té době již využívaly kostel i dámy z Tereziánského ústavu šlechtičen (více v článku Kapitula a Tereziánský ústav šlechtičen), je pravděpodobné, že nově pořízené varhany byly umístěny zpět do centrální části velké kruchty.

VARHANY BRATŘÍ RIEGRŮ

Další varhany byly pro kapitulní kostel pořízeny až v r. 1914. Zakázku vyhotovila firma Gebrüder Rieger (Bratři Riegrovy) z Krnova. Nástroj získal novogotickou podobu se zdobnými fiálami a byl umístěn ve středu velké kruchty.

Varhany byly pořízeny v době, kdy proboštem kapituly byl František Xaver Kryštůfek a jejím děkanem byl František Xaver Blanda.

Tyto varhany jsou zachyceny na dobové fotografii, na které je patrná ještě novorenesanční výmalba kostela z přelomu 19. a 20. století a zdobné mřížování postavené na zábradlí kruchty.

SANTINIHO VARHANY

V současné době můžeme obdivovat varhany, které byly do kapitulního kostela přeneseny z kostela Nejsvětější Trojice ve Skapcích někdy mezi lety 1965 a 1969. Na návrh Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723) je v barokně gotickém stylu zhotovil r. 1726 varhanář Johann Leopold Burkhardt (1673–1741). Varhanní skříň je zdobena pozlaceným baldachýnem, fiálami a řezbou visutých akanthů.

Varhany byly původně umístěny v Kladrubském klášteře, ale po jeho zrušení byly r. 1785 přeneseny do nedalekého kostela Nejsvětější Trojice ve Skapcích.

V 60. letech 20. století se kostel nacházel v dezolátním stavu a scházely finanční prostředky (a nejspíše i politická ochota) k jeho opravě. Bylo proto rozhodnuto alespoň o záchraně cenných varhan. O jejich přenesení do kapitulního kostela a o opravu se postaral chrastavský varhanář Pavel Žur (1909–1973). Nicméně velká kruchta kapitulního kostela byla zpřístupněna návštěvníkům prohlídkové trasy Pražského hradu, a tak byly varhany uloženy opět na malou kruchtu, kde se nachází dodnes.

PŘEKAŽENÝ PLÁN NÁHRADY

Kostel Nejsvětější Trojice ve Skapcích, i přes svůj neutěšený stav, však neměl zůstat bez varhan. Podle dohody mezi všemi zúčastněnými stranami měl výměnou získat právě původní varhany vytvořené pro kapitulní kostel firmou Bratří Riegrů. Nicméně k výměně už nikdy nedošlo. Varhany byly sice rozebrány a odvozeny z Pražského hradu do Plzeňského kraje, ale na místo svého nového určení už velmi pravděpodobně přivezeny nebyly a nepodařilo se ani dohledat žádný záznam o jejich uložení. Není vyloučeno, že svou roli sehrály i okolnosti nastupující éry komunistické normalizace…

Použitá literatura:

BARTŮNĚK, V. Stručné dějiny kollegiátní kapituly a královské kaple Všech svatých na Pražském hradě. Scriptum, 1979.

ČECHURA, J. et al. Kladruby v pohledu devíti století. Plzeň: GIS-Stylizace, 1995.

NĚMEC, V. Pražské varhany. Praha: František Novák, 1944.

POCHE, E. Umělecké památky Čech. Praha: Academia, 1980.

TOMŠÍ, L. Historické varhany v Čechách. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-009-8.

VLČEK, P. Umělecké památky Prahy: Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0832-2.

Fotografie:

Nápisová pamětní deska IN Archiv kapituly

Varhany Bratří Riegrů IN Archiv hl. m. Prahy

Detail Riegrových varhan IN NĚMEC, V. Pražské varhany. Praha: František Novák, 1944.

Varhany v kostele Nejsvětější Trojice ve Skapcích IN Zprávy památkové péče 1955/ roč. 15; č. 3. ISSN 1210-5538.

Uprázdněná kruchta kostela Nejsvětější Trojice v r. 2017 IN skapce.cz

Santiniho varhany v kostele Všech svatých IN Archiv kapituly

Santiniho varhany – pohled na malou kruchtu IN Archiv kapituly

Regenschori Josef Kšica za varhanním stolem IN Člověk a víra

Mistr Kšica za varhanním strojem IN Člověk a víra