Myšlenka založení Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském vytanula na mysli markraběti moravskému Karlovi někdy na sklonku r. 1338. Nebyla však samoúčelná. Karel se od r. 1333, kdy se vrátil do Čech, snažil pracovat na velkolepém díle, v němž by upevnil a rozvinul rozvrácené české království jak proti nepřátelům vnějším, tak i vůči protivníkům uvnitř země. Svou součinnost mu ochotně nabídli někteří významní čeští šlechtici, církevní představitelé i instituce jako byly kláštery a kapituly. Karel však toužil autoritu českých králů opřít i o papežský majestát, a proto hledal způsob, jak by viditelným způsobem vyjádřil sepjetí autority královské a papežské, které by bylo důstojným znamením jejich spojenectví a jednoty. Tímto poutem měla být právě nová kapitula, která by svým založením předčila své protějšky v jiných částech Evropy. Vazba na papeže tak měla být v Karlově plánu zajištěna papežskou zakládací bulou a vztah ke králi mělo představovat sídlo umístěné do tzv. královské kaple Všech svatých na Pražském hradě.

KAPITULA JAKO SYMBOL KRÁLOVSKÉHO MAJESTÁTU

Karel měl na mysli skutečně majestátní instituci. Měl ji tvořit probošt, děkan, 11 kanovníků a 10 služebníků. Přitom si zakladatel vyhradil prezentační právo na proboštství a 11 kanonikátů, zatímco děkana si měla kapitula volit sama. Avšak majetkové zajištění královské kaple ani zdaleka nedostačovalo Karlovým záměrům, a proto se markrabě rozhodl její nadání velkolepě rozšířit.

Jelikož byl Karel v té době markrabětem moravským, nacházela se první a nejvýnosnější část budoucího kapitulního majetku na Moravě. Tvořilo jej městečko Rousínov na východ od Brna, ves Letonice nedaleko Bučovic a ves Loučany u Olomouce. Důchody z těchto tří lokalit činily ročně 130 hřiven stříbra (1 hřivna = 64 grošů). Další dva celky již byly v Čechách. V prvním případě šlo o ves Prusice a ves Výžerky u Kostelce nad Černými lesy a ves Komorce u Kouřimi. V případě druhém to byly ves Družec u Únhoště, ves Chýnice u pražského Smíchova a ves Hodkovice u Jílového. Výnos z obou lokalit činil 130 hřiven stříbra. Celková hodnota výnosů ze všech tří lokalit pak činila celkem 260 hřiven stříbra a celková hodnota veškerého majetku dosahovala výše 4000 hřiven stříbra.

Aby mohla být nová kapitula založena, musel si Karel nejprve vyžádat souhlas pražského biskupa Jana IV. z Dražic a členů Metropolitní kapituly. Stalo se tak v r. 1338 při veřejném slyšení na Pražském hradě, kterému byly přítomny další významné osobnosti země.

Hradní shromáždění bylo početné a vzhledem k výjimečnosti nové kapituly vskutku reprezentativní. Kromě biskupa se jej zúčastnili tři preláti pražské kapituly a osm jejích kanovníků, dále saský vévoda Rudolf a čtyři nejvýznamnější páni, kteří byli zapojeni do správy země nebo Pražského hradu: zemský hejtman Petr z Rožmberka, pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé a pražští místopurkrabí Bertold z Lipé a Soběhrd ze Skabor. Dále to byli Zdeslav ze Šternberka (plzeňský arcijáhen), Vilém z Landštejna, Hynek z Náchoda, Jindřich z Lichtenberka, Těma z Koldic a skupina kleriků a laiků, kteří ovšem nebyli nikde výslovně zmíněni. Toto shromáždění pak doplňuje kapitulní notář Budislav z Vyšehořovic, který se postaral o příslušný zápis.

ZAKLÁDACÍ LISTINY

Po tomto slyšení pak následovalo vyhotovení tří listin, jejichž doslovné znění uvádíme pod následujícím odkazem. První náležela markraběti Karlovi, která byla sepsána v Praze dne 9. ledna 1339. Karel v ní stanovuje podobu kapituly a její majetkové zajištění. Druhá listina pocházela od Jana Lucemburského, který ji vydal v Norimberku dne 20. ledna 1339. V této listině především potvrzuje ustanovení svého prvorozeného syna a kapitule poskytuje práva, která může udělit pouze český král. Jan tak osvobodil kapitulu od všech veřejných dávek, udělil jí rozsáhlou soudní imunitu nad poddanými a vyhradil jí právo svobodně kupovat, prodávat či pronajímat své statky. Třetí listinu nechal vyhotovit pražský biskup Jan IV. z Dražic opět v Praze dne 22. února 1339, poté, co ověřil věrohodnost udávané výše výnosů z majetku, který měl být nové kapitule připsán. Předmětem této listiny je zejména samotné zřízení kapituly jako církevní instituce, které Karel biskupovi přenechal, a rozdělení výnosů mezi jednotlivé členy kapituly.

Tyto tři listiny pak měly být předány papeži Benediktovi XII. do Avignonu spolu s Karlovou suplikací, v níž žádal papeže o potvrzení a založení nové kapituly. Příležitost se Karlovi naskytla z různých politických důvodů asi až v březnu r. 1340, kdy se směl s papežem osobně setkat. Papež pak dává souhlas Karlově iniciativě a tím i potvrzuje založení Kolegiátní kapituly dne 1. prosince 1340.

POZVOLNÉ ZAKLÁDÁNÍ

Život kapituly byl však konstituován jen velmi pozvolně. Dost možná k tomu přispěla i skutečnost, že královská kaple nebyla dosud dostavěna. Když se totiž Karel navrátil r. 1333 do Čech, zjistil, že je Pražský hrad pobořen v důsledku velkého požáru, který vypukl r. 1303. V rámci oprav se proto Karel postaral i o přestavbu původně románské hradní kaple do její gotické podoby, která byla završena k r. 1343. Je tedy možné, že první členové kapituly byli do nového chrámu uvedeni v prvních lednových dnech r. 1343, jak ve své kronice uvádí kronikář František Pražský. A tak markrabě Karel alespoň jmenoval r. 1341 prvním proboštem kapituly Jana Očka z Vlašimi a prvním kanovníkem Velka (Velislava) Haynova ze Sedlčan. V r. 1342 se k nim připojili Petr z Loun, Jan Bandini, Bohuslav z Pardubic a František z Tausentmark. V dalších dvou letech je pak následovali František Wigandův z Prahy (r. 1343) a Vilém z Velhartic (r. 1344).

Navzdory této tříleté prodlevě založil markrabě Karel spolu se svým otcem Janem Lucemburským kapitulu, která byla jedinečná, velkolepá a majestátní. Jedinečnost představovalo její poslání jakožto symbolu viditelného spojenectví a jednoty českého panovníka s římským biskupem – hlavou křesťanstva. Velkolepost spočívala v jejím majetkovém nadání, které čítalo 260 hřiven stříbra ročního výnosu a 4000 hřiven stříbra celkové hodnoty. A na majestátnosti ji dodávali sami její členové, kteří byli jmenováni z řad panovnické kanceláře. Mezi nimi se jasně zaskvěl Jan Očko z Vlašimi, který byl později jmenován druhým pražským arcibiskupem a prvním českým kardinálem.

Použitá literatura:

BARTŮNĚK, V. Stručné dějiny kollegiátní kapituly a královské kaple Všech svatých na Pražském hradě. Scriptum, 1979.

HLEDÍKOVÁ, Z. Počátky kapituly u Všech svatých na Pražském hradě. In Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno, 2003.

TOMEK, V. V. Dějepis města Prahy, V. díl. Praha, 1905.

ZÁRUBA, F. Capella Regia – kaple Všech svatých na Pražském hradě. In Castellologica Bohemica 12: Praha, 2010.

Fotografie:

Pečeť markraběte moravského Karla. In POSSE, O. Die Siegel der Deutschen Kaiser und Könige von 751 bis 1806. II. band 1347-1493. Dresden, 1910.