Biskupové a pozdější arcibiskupové olomoučtí se v minulosti honosili řadou významných světských i církevních titulů. Mezi nimi byl také mimořádný a jedinečný titul hrabě královské kaple české, který se vztahoval na hradní kapli Všech svatých.

Císař Karel IV. udělil titul jako prvnímu svému kancléři nově jmenovanému olomouckému biskupovi Janovi ze Středy (viz úvodní obrázek).

Jan se v jeho okruhu pohyboval od r. 1347, kdy bylo jeho působení doloženo na postu notáře v královské kanceláři. V r. 1352 již vystupoval jako její představený neboli protonotář či kancléř. V r. 1354 byl jmenován biskupem litomyšlským a r. 1364 se potom stal biskupem olomouckým. Nicméně své biskupské povinnosti delegoval na své zástupce a sám i nadále až do své smrti v r. 1374 působil jako královský kancléř.

Karel IV. potvrdil privilegium hraběcího titulu listinou vydanou dne 1. 3. 1365, v níž vystupuje jako císař římský a král český. V textu pak uvádí, že titul hraběte královské kaple české (Regiae Capellae Bohemiae Comes) uděluje olomouckému biskupovi Janovi ze Středy a jeho nástupcům k povznesení cti a důstojnosti olomouckého biskupství, aby jim na svém dvoře zajistil přednost před všemi ostatními biskupy s výjimkou pražského arcibiskupa a zavázal je přednostním právem a povinností sloužit v královské kapli za přítomnosti panovníka slavnostní bohoslužby. A zároveň nařizuje, aby listina byla na věčnou památku uložena v archivu místního biskupství, aby olomoucký biskup i jeho nástupci zůstávali za projevenou milost vždy věrní a oddaní českému království.

Karel IV. se udělením nového hraběcího titulu inspiroval nejspíše na dvoře francouzských králů. Zde byl propůjčován představitelům královské kaple, kteří rovněž působili jako královští kancléři. V Čechách náležel titul k nejvyšším dědičným dvorským úřadům, což z jeho nositelů činilo členy královského dvora. Užíván byl jako v pořadí čtvrtý titul hned za jménem: biskup (resp. od r. 1777 arcibiskup) olomoucký, kníže, vojvoda, hrabě královské kaple české atd. (lat. episcopus olomucensis, princeps, dux, regiae capellae bohemiae comes etc.). O jeho významu a jedinečnosti svědčí i to, že na základě svědectví použitých pramenů se údajně jedná o první a jediný hraběcí titul, který byl v Čechách udělen nositeli církevního úřadu (vedle rozšířeného titulu biskup-kníže).

TITUL PO HUSITSKÝCH VÁLKÁCH

Ve víru husitských válek bylo užívání mnoha privilegií pozapomenuto. Tak se také stalo, že po jejich skončení se rozhořely spory mezi pražským arcibiskupem Martinem Medkem z Mohelnice (+1590) a olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským (+1598) o oprávněnost sufragánního podřízení olomouckých biskupů. První totiž trval na nařízení papeže Klementa VI. z r. 1344, kterým bylo nově povýšenému pražskému arcibiskupství podřízeno jako sufragánní biskupství v Litomyšli a Olomouci, zatímco druhý prosazoval nezávislou samostatnost.

V rámci těchto rozepří požádal olomoucký biskup v r. 1586 císaře Rudolfa II. mimo jiné i o přiznání knížecího titulu, který jeho předchůdcům udělil již Karel IV. Císař biskupově prosbě vyhověl až v r. 1588 a spolu s knížecím titulem přiznal biskupovi také titul hrabat královské kaple české.

Své rozhodnutí potvrdil listinou vydanou 10. 8. 1588, ve které uvedl, že jako Bohem povolaný ochránce chvalitebných obyčejů a starožitných zvyklostí a na základě ustanovení svobod a výsad daných Karlem IV. a jeho nástupci českými králi znovu vyvyšuje biskupa olomouckého Stanislava Pavlovského a jeho nástupce k důstojenství stavu knížecího a obdařuje jej knížecím jménem, důstojenstvím a titulem, jak jej užívali i jeho předchůdci. A zároveň obnovil i právo užívat titul hrabat královské kaple české. Všem pak, kteří by se tomuto nařízení chtěli protivit, uložil pokutu 1000 hřiven zlata.

ROZPRAVA O TITULU HRABĚTE KRÁLOVSKÉ KAPLE ČESKÉ

Avšak původ a význam hraběcího titulu nebyl v té době pravděpodobně zcela uspokojivě objasněn, a tak po téměř osmdesáti letech olomoucký biskup Karel Lichtenštejnský (+1695) oslovil r. 1666 věhlasného historika a jezuitu Bohuslava Balbína (+1688) s prosbou, aby mu osvětlil, jaký význam tento titul má a proč byl udělen právě olomouckým biskupům.

Balbín na arcibiskupovu žádost odpověděl vypracováním Rozpravy, kterou rovněž uveřejnil ve svém díle Epitome historica rerum Bohemicarum pod latinským názvem Dissertatio de Titulo Regiae Capellae Bohemiae Comitis, quo Celsissimi et Reverendissimi Principes Olomucenses Episcopi insigniuntur (čes. Rozprava o titulu hraběte královské kaple české, jímž se vyznamenávají nejctihodnější a nejdůstojnější knížata – biskupové olomoučtí). Její text vysvětluje také mnohé další historické souvislosti spojené s tímto pozoruhodným titulem.

V úvodu své rozpravy Balbín nejprve vyzdvihl výjimečné postavení olomouckých biskupů, jejichž čest a důstojnost byla odedávna chována u českých panovníků v největší starostlivosti a péči. To se podle něho projevilo především tím, že olomoucké biskupství bylo vyňato z podřízenosti na moravských markrabatech a podřízeno pouze českému panovníkovi. S tím se ovšem čeští králové nespokojili, a proto vedle pražských arcibiskupů poctili olomoucké biskupy rovněž titulem knížecím. Tato péče – vysvětluje dále – byla motivována zejména úctou, kterou čeští panovníci prokazovali pražskému arcibiskupovi a olomouckému biskupovi jakožto pastýřům, z jejichž rukou přijímali svatováclavskou korunu. Bylo totiž ustanoveno, že český král má být pomazán a korunován arcibiskupem pražským, nebo biskupem olomouckým, pokud by první nebyl z jakéhokoliv důvodu přítomen. Tím olomoucké biskupství získalo větší důležitost nad biskupy vratislavské, litomyšlské, řezenské nebo míšeňské.

Toto výsadní postavení potvrdil Karel IV. r. 1365, když jmenoval biskupa Jana ze Středy a jeho nástupce hrabaty královské kaple české. Podle Balbína tak učinil po vzoru francouzských králů, kteří stejný titul udělili svým koronátorům – arcibiskupům remešským. Olomoucký biskup tím získal první místo v královské kapli a přednostní právo i povinnost sloužit zde bohoslužby za přítomnosti panovníka. Zároveň mu Karel IV. udělil přednost na královském dvoře před všemi přítomnými biskupy a ostatními světskými knížaty a šlechtou s výjimkou pražského arcibiskupa.

K dokreslení práv a povinností vyplývajících z tohoto titulu pak Balbín uvedl epizodu, při níž král Jiří z Poděbrad r. 1467 upomínal a varoval odbojného biskupa Tase z Boskovic, aby pamatoval na to, že jako královský kaplan a mistr královské kaple má své povinnosti vůči králi, ačkoliv je jeho diecéze uzavřena v hranicích Moravy. Touto připomínkou jej chtěl přimět k obnově věrné služby českému panovníkovi.

Své pojednání pak Balbín uzavřel stručným popisem role olomouckého biskupa při korunovaci panovníka, při které má provázet nominanta k pražskému arcibiskupovi a žádá ho, aby přítomného významného rytíře povýšil do královské důstojnosti, neboť potvrzuje, že je hoden ujmout se správy nad královstvím. Titul hrabat královské kaple české tedy zahrnuje velkou důstojnost, slavný úřad a nejvýznamnější funkci královského dvora.

POUŽÍVÁNÍ TITULU

Od okamžiku, kdy císař Rudolf II. obnovil užívání titulu hraběte královské kaple české, jej olomoučtí biskupové hojně užívali při každé vhodné příležitosti. Objevuje se tak jako součást titulatury na jejich portrétech, pod erby, na pamětních mincích, v diecézních katalozích apod.

Jako příklad můžeme uvést portrét biskupa Karla z Lichtenštejnu, který je lemován nápisem: „Carolo dei gratiae episcopo olomucensi duci S.R.I. principi regiaeque capellae bohemiae et de lichtenstein comiti“. A obdobný nápis se nachází také pod jeho erbem umístěném na biskupském pivovaru v Kroměříži: „CAROLVS D.G. EPISCOPVS OLOMUCENSIS DVX S.R.I. PRINCEPS REGIAE CAPELLAE BOHEMIAE ET DE LIECHTENSTEIN COMES“.

ZRUŠENÍ TITULU

Titul byl olomouckými arcibiskupy uváděn až do vzniku Československé republiky, která užívání všech šlechtických titulů zakázala zákonem z 10. 12. 1918. Posledním arcibiskupem, knížetem a hrabětem královské kaple české tak byl kardinál Lev Skrbenský z Hříště (+1938).

Použitá literatura:

BALBINUS, B. Epitome historica rerum Bohemicarum, s. 546.

BUBEN, M. Encyklopedie heraldiky. Libri: Praha, 2003. ISBN 80-7277-135-3.

Catalogus cleri dioeceseos Brunensis 1919.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (Tomus IX: 1356–1366, num. 391, str. 290 a 291. Ed. Brandl V. Brün: Verlag des Mährischen Landes-Ausschusses, 1875).

PARMA, T. Sociálně-právní aspekty života Katolické církve na Moravě 16. a 17. století. Disertační práce. Cyrilometodějská teologická fakulta UPOL: Olomouc, 2019.

REJZEK, A. P. Bohuslav Balbín, TJ: jeho život a práce. Dědictví sv. Prokopa: Praha, 1908.

TADRA, F. Jan ze Středy IN Časopis Musea království Českého 1886/60.

Fotografie:

Úvodní obrázek: Jan ze Středy IN Wikipedie

Dissertatio de Titulo Regiae Capellae Bohemiae Comitis IN Balibnus, B. Epitome historica rerum Bohemicarum, s. 546.

Karel z Lichtenštejnu IN Wikipedie

Erb biskupa Karla z Lichtenštejnu na biskupském pivovaru v Kroměříži IN enkm.cz

Titulatura kardinála Skrbenského IN Catalogus cleri dioeceseos Brunensis, 1919.