Systematické vzdělávání neslyšících či hluchoněmých, jak se dříve říkávalo, se na území rakouského mocnářství datuje od r. 1779, kdy ve Vídni vzniká vzdělávací ústav pro hluchoněmé. Vedl jej Dr. Friedrich Stork (1746–1823) podle metod francouzského kněze Charlese Michela de l’Epée (1712–1789). 

Tato metoda byla založena na využití přirozených znaků, které si neslyšící vytvořili pro komunikaci se svým okolím, k nimž abbé l’Epée přidával znaky gramatické pro upřesnění rodu, čísla, časování a skloňování, které sám vymyslel. Stork tuto metodu potom přizpůsobil potřebám německého jazyka.

DOBROČINNÝ PROJEKT ZEDNÁŘSKÉ LÓŽE

Na tuto zkušenost potom navazuje hrabě Kašpar Heřman Künigel (1745–1824), když na podnět císaře Josefa II. zakládá Ústav pro hluchoněmé v Praze (později nazvaný Pražský soukromý ústav pro vzdělávání hluchoněmých). Použité prameny uvádí, že ústav vzniká jako dobročinný projekt pražské zednářské lóže U devíti hvězd, jejímž byl hrabě Künigel členem. Císař Josef II. (1741–1790) tehdy ve svém listu z 3. listopadu 1786 zakládající společnost nabádá, že „nejdůležitější věcí pro takový ústav jest dobrá volba učitele, jemuž by methoda, v Paříži zavedená a zkušeností za nejlepší shledaná a tudíž ve Vídni přijatá, známa býti musila, poněvadž při tom také mnoho záleží na stejném způsobu známkami se vyjadřovati.“ Takového člověka nalezl hrabě v katolickém knězi Karlu Bergerovi.

OSOBNÍ ZAUJETÍ KARLA BERGERA

Karel Berger se narodil 5. února 1743 v Kadani, kde jeho otec pracoval jako městský písař. Po jezuitském gymnáziu v Chomutově absolvoval studia filozofie a teologie v Praze. Kněžské svěcení přijal r. 1767 a jeho první kaplanské působiště bylo v Krásně u Karlových Varů. Pro jeho budoucí práci však bylo rozhodující jeho další působiště při špitálním kostele sv. Kříže v Blatné, kde se jako administrátor setkal s neslyšícími dětmi. A když poznal potíže, s jakými se od malička musí potýkat, snažil se jim všemožně věnovat.

Někdy v té době se rovněž doslechl o vídeňském ústavu a jeho vzdělávacích úspěších. Rozhodl se proto, že ústav na vlastní náklady navštíví a vzdělávací metodu si u Dr. Storka osvojí. Zřejmě se mu vše dobře dařilo, protože si jej zakrátko na doporučení přátel povšiml i hrabě Künigel a přizval jej do Prahy, aby se podílel na činnosti nově založeného ústavu.

ČINNOST ÚSTAVU

Výuka byla zahájena 7. prosince 1786 v domě U kamenného stolu, na rohu ulic Řeznická a Vodičkova u Karlova náměstí. První chovance tvořilo 6 lidí ve věku od 8 do 36 let (3 muži a 3 ženy), přičemž Bergerovi byla svěřena nejen jejich výuka, ale i domácí péče.

Začátek výuky, jež se odbýval německy, se soustředil nejprve na to, aby chovanci poznali význam slov, které se měli naučit vyjadřovat. Podle Adelungova slovníku německého jazyka Berger rozdělil výrazy od jednoduchých po složité a snažil se k nim vytvořit přiměřené znaky. Dělily se do tří tříd. První se týkaly předmětů bezprostředně přítomných, na něž bylo možné přímo ukázat. Druhé byly předměty nepřítomné, ale takové, které bylo možné pohybem rukou ve vzduchu naznačit. Třetí skupina se pak týkala abstraktních pojmů jako byl např. pocit či nálada, jejíž naznačená představa se ihned zapisovala, aby se lépe utvrdila v paměti.

Jak taková výuka vypadala v praxi, dokládá jediný příklad, který použité prameny uvádí. Týká se slovesa plakat, pro který Berger nejprve stanovil obsah pojmu pomocí mimiky ve tváři (stažením očí, čela, tváří a úst) jako nemanuální složky znaku. Na to pomocí ukazováčků naznačil slzy kanoucí od očí po tvářích. A takový byl nakonec i výsledný znak. Dalšími znaky pak zpřesňoval slovní druh, rod, číslo, pád a čas. Přítomný čas naznačoval dlaněmi obrácenými vzhůru, minulý čas máchnutím jedné dlaně za rameno a čas budoucí máchnutím dlaně dopředu. Mužský rod značil posuňkem jakoby dotyku klobouku, ženský dotyku náušnice a střední spojením obou přechozích znaků a záporným pokýváním hlavou.

Výuka byla dále rozšířena o čtení, psaní, počítání, německou gramatiku, základy náboženství a později i zeměpis a přírodopis. Po odpolední procházce se pak chovanci věnovali výuce domácích prací, která se později rozšířila i o pletení, šití, vyšívání, krajkářství a muži se měli možnost vyučit i v tkalcovském řemesle. Navíc některé chovance, u kterých to bylo podle zdravotního stavu možné, se Berger snažil učit i řeči hlasité. Výsledky byly natolik úspěšné, že upoutaly pozornost široké veřejnosti včetně císaře nebo pražského arcibiskupa Antonína Příchovského (1707–1793).

ROZŠÍŘENÍ POČTU SPOLUPRACOVNÍKŮ

Počet chovanců se rok od roku zvyšoval, a proto Berger hledal pomocníky zejména mezi řeholníky, jejichž kláštery byly po josefinských reformách zrušeny. Vystřídalo se jich několik, než se někdy kolem r. 1793 seznámil se světským knězem P. Ondřejem Schwarzem, který si osvojil metodiku výuky neslyšících v prvním německém ústavu pro neslyšící v Lipsku (otevřen r. 1778). Tato metodika byla založena na spisech Samuela Heinickeho (1727–1790), který se snažil klást větší důraz na mluvenou řeč a odezírání ze rtů. Podle všeho se zdá, že obě metodiky byly ve svém přístupu natolik odlišné, že jejich používání vedlo u obou učitelů k častým sporům.

BERGER KANOVNÍKEM

V r. 1794 byl Berger za své zásluhy jmenován děkanem v Chomutově. Ústav se bez jeho přítomnosti dlouho nemohl obejít, a proto se následujícího roku stěhuje za ním. Nicméně přílišná pastorační vytíženost a stupňující se spory se Schwarzem přiměli Bergera, aby se svého podílu na vedení ústavu v r. 1796 vzdal. Ústav se tak vrací zpět do Prahy a na jeho tradici v současnosti navazuje Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené Holečkova se sídlem na Smíchově.

Karel Berger byl pak r. 1802 za své zásluhy ve výchově a výuce jmenován kanovníkem Královské kolegiátní kapituly Všech svatých. Dlouho však v kapitule nepobyl, neboť umírá 11. dubna 1806 po krátké nemoci, kterou se nakazil při zaopatřování umírajících v chomutovské nemocnici.

Použitá literatura:

KMOCH, K. Příspěvky k dějinám pražského soukromého ústvu pro vzdělávání hluchoněmých. Praha, 1886.

OKROUHLÍKOVÁ, L. Český znakový jazyk – pohled do historie. Academia.edu, 2015.

Fotografie: tichezpravy.cz