U příležitosti 400. výročí přenesení ostatků sv. Prokopa ze Sázavy do kapitulního kostela Všech svatých se členové Kolegiátní kapituly v r. 1987 rozhodli, že nechají zrenovovat hrob sv. Prokopa, který se zde v boční kapli nachází (více v článku Hrob sv. Prokopa). Probošt kapituly Josef Kubalík (1911–1993) se proto obrátil se žádostí na Kancelář prezidenta ČSSR, která vydala své svolení, ale zároveň doporučila, aby byl proveden antropologicko-lékařský průzkum ostatků, které jsou v hrobě uloženy.
Hlavním cílem výzkumu, jehož se ujal antropolog prof. Emanuel Vlček (1925–2006), bylo zejména ověření autentičnosti kosterních pozůstatků, stanovení a doplnění hlavních demografických dat a podle stavu zachování ostatků i určení morfologické charakteristiky světce.
Dne 9. října 1987 byla se souhlasem pražského arcibiskupa kardinála Františka Tomáška (1899–1992) otevřena východní boční stěna kamenné tumby náhrobku, v jejíž dutině byla nalezena kovová schrána potažená modrým sametem, převázaná tkanicí a opatřená třemi pečetěmi pražského arcibiskupa kardinála Lva Skrbenského z Hříště (1863–1938). Schrána byla uzavřena pomocí neporušeného visacího zámku. Nález byl potom uložen v depozitáři Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta ČSSR.
Dne 12. října došlo v Mladotově domě k otevření schrány za přítomnosti komise, mezi jejímiž členy byli mj. probošt Josef Kubalík, děkan Ladislav Pokorný (1915–2000), probošt metropolitní kapituly a pozdější světící biskup Jan Lebeda (1913–1991) a kancléř pražského arcibiskupství a kanovník Miroslav Vlček (1925–1990).
Ve schránce byl uložen balíček obalený bílým textilem a svázaný stuhou opatřenou pečetí arcibiskupa Skrbenského. Pod tímto balíčkem pak byly vloženy svědecké listiny.
V samotném balíčku se nacházely ostatky zabalené v dalších třech textiliích. Spolu s kosterními pozůstatky zde byly nalezeny zlomky dřeva, zlomek pečeti, oblázek a drobné útržky starších textilií červené a nahnědlé barvy.
V přítomnosti členů komise byl otevřen také stříbrný relikviář z kapitulního kostela Všech svatých, v němž byly uloženy dva zlomky kosti lebeční, nápis určující původ ostatků a příslušná autentika. Badatelé si pak k posouzení a porovnání vyžádali také ostatky z relikviářů pocházejících z katedrály sv. Víta a z klášterů v Broumově a na Sázavě.
Všechny tyto kosterní pozůstatky byly podrobeny morfoskopickému a metrickému posouzení metodami porovnávací anatomie. U jednotlivých ostatků pak byla kromě fotografické a kresebné dokumentace provedena i rentgenová dokumentace na Radiologické klinice Fakultní nemocnice v Praze 10. Skupinové vlastnosti z kosterní tkáně pak byly posouzeny v Ústavu soudního lékařství Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy.
Výsledky průzkumu však byly naprosto nečekané. Prof. Vlček se svým týmem totiž dospěl k závěru, že ostatky uložené v oltáři kostela Všech svatých nepatřily sv. Prokopovi, ale čtyřem různým jedincům: dvěma mužům, jedné ženě a dítěti předškolního věku. K podobnému závěru došli i v případě relikviáře pocházejícího z katedrály sv. Víta.
Naproti tomu ostatky ze stříbrného relikviáře kostela Všech svatých a z klášterů v Broumově a na Sázavě měly shodné vlastnosti, takže je lze s největší pravděpodobností považovat za autentické ostatky sv. Prokopa.
Když potom byly dne 18. dubna 1988 předávány kosterní pozůstatky zpět původním majitelům, byl do kovové schrány v hrobě sv. Prokopa v kapitulním kostele umístěn jeden ze dvou zlomků lebeční kosti, o níž bylo věrohodně prokázáno, že náležela sázavskému opatovi. Druhý zlomek byl uložen zpět do stříbrného relikviáře, který je i nadále vystavován při významných událostech církevního roku. Obě relikvie pak kancléř Miroslav Vlček opatřil pečetěmi pražského ordinariátu a příslušnými autentikami potvrzujícími pravost ostatků.
Na základě kosterního průzkumu prof. Vlček stanovil také přibližnou podobu světce, který byl v době své smrti stár 55–65 let. Jeho hlava byla krátká a středně vysoká. Postava byla 178–180 cm vysoká, střední robusticity se středně vyvinutým svalstvem. Protože se nedochovala obličejová část skeletu, nebylo možné stanovit přibližnou podobu tváře.
Samotná ochota propůjčit ostatky k vědeckému výzkumu i upřímná otevřenost při zjištění jejich nepravosti svědčí o tom, že pro představitele Katolické církve je pravda cennější než legenda.
Použitá literatura:
POKORNÝ, L. Návrat svatého Prokopa. IN Katolické noviny 27/1988.
POKORNÝ, L. Setkání se svatým Prokopem. IN Katolické noviny 46/1987.
VLČEK, E. Fyzická osobnost sv. Prokopa. IN Studie k dějinám a kultuře východních Slovanů XX. Univerzita Karlova et Karolinum: Praha, 1992. ISBN 80-7066-464-9.
VLČEK, E. Osudy českých patronů. Zvon: Praha, 1995. ISBN 80-7113-131-8.
VLČEK, E. Tělesné pozůstatky sv. Prokopa. IN Sázavsko: dějiny, tradice, současnost 1/1993. Archa 90: Sázava, 1993.
Fotografie:
Schrána s ostatky In KLEMENT, M. K. Jsem ražen z českého kovu. Vyšehrad: Praha, 2002. ISBN 80-7021-568-2.
Ostatní fotografie In VLČEK, E. Tělesné pozůstatky sv. Prokopa. IN Sázavsko: dějiny, tradice, současnost 1/1993. Archa 90: Sázava, 1993.