Po stranách presbytáře kapitulního kostela Všech svatých je zavěšen soubor obrazů, který tvoří cyklus přibližující svatoprokopskou legendu. U příležitosti 80. výročí přenesení ostatků sv. Prokopa ze Sázavského kláštera do kapitulního kostela (r. 1588) jej zhotovil malíř Christian Sebastian Dittmann. Objednávku u malíře zadal 18. prosince 1667 kapitulní děkan Gottfried Alois Kinner z Löwenthurmu, doktor filosofie, teologie a obojího práva. Malíř však nestihl cyklus dokončit v roce výročí, ale pokračoval v práci až do roku 1669.

Soubor dvanácti obrazů uvádí nápisová deska. Zdobí ji zřasená bílá plachetka nesená čtyřmi andílky. Latinsky je na ni vepsána stručná legenda, která diváka provází jednotlivými výjevy. 

První obraz s názvem „Sanctus Procopius ruri natus et puer educatus“ (Sv. Prokop se narodil a byl vychováván na venkově) znázorňuje světcovo narození. Pohled upoutá světnice, ve které na lůžku spočívá světcova matka. V místnosti jsou dále přítomny tři ženy. Jedna z nich chová novorozeně, druhá obsluhuje rodičku a třetí připravuje koupel. Mimo obydlí jsou pak patrni dva čeledíni, kteří chystají dřevo na otop.

Druhý obraz je spojen s textem legendy „Adolescentiam litteris, reliquam vitam instituto D Benedicti cessit“ (V mládí se vyučil v písmech a ostatek života prožil v řádu benediktinskému). Na obraze vychází z bran břevnovského kláštera opat Dobromír v doprovodu dvou spolubratrů, aby přijali mladého Prokopa za novice. V pozadí je zobrazena jeskyně, z níž Prokop jako poustevník vyhání démony. K této scéně se pak vztahuje latinský text „Solitudinis amore sylvas incolens, daemones ex antris fugavit“ (Z lásky k samotě pobýval v lesích a z jeskyně vyhnal démony).

Třetí obraz připomíná setkání sv. Prokopa s knížetem Oldřichem. Latinský text jej doplňuje nápisem „Udalrico duci proditus a cervo, dum aquam obtulit vinum porrexit“ (Knížeti Oldřichovi, prozrazen byv jelenem, podal vodu ve víno proměněnou). V centru výjevu stojí sv. Prokop, pod jehož ochranou spočívá jelen. Vlevo sklání kníže napjatý luk. Nedaleko je možné zahlédnout knížecí družinu při honu. Epizodu uzavírá výjev v jeskyni, v němž sv. Prokop občerstvuje svého hosta vodou proměněnou ve víno.

Ke čtvrtému obrazu se vztahuje nápis „Ab aegris morbos, a corporibus daemones abegit“ (Vyháněl vážné nemoci a zlé duchy z lidí). Světec zde stojí na oltářních stupních oděný do ornátu a obrací se k nemocnému, jehož před zraky zvědavců přivádí dva muži s prosbou o uzdravení.

Pátý obraz představuje legendu o zkrocení ďábla, jehož sv. Prokop přinutil k orbě. Dvojici doplňují tři menší démoni, které světec zahání bičem. Komentář latinského textu k tomu připojuje: „Orantique molestos sub iugum misit et petras arare compulit“.

Šestý obraz přivádí na scénu knížete Břetislava a biskupa Šebíře, kteří sv. Prokopa ustanovují opatem Sázavského kláštera. Světec z rukou knížete přijímá opatské insignie: infuli a berlu. Nad pootevřenými dveřmi je v erbovní kartuši umístěna Dittmanova signatura CD. Latinská legenda připojuje vysvětlení: „A Brzetislao duce novi coenobii curas libens, invitus dignitatem suscepit“ (Od knížete Břetislava přijal s radostí hodnost správce nového kláštera).

Sedmý obraz se vztahuje ke středověké legendě, podle níž sv. Prokop zázračně poslal loďku zbožnému mladíkovi Menovi, který se toužil připojit k procesí vedenému sázavským opatem. K prosebníkovi po řece Sázavě připlouvá loďka, zatímco opat spolu s průvodem míří do městských bran. Latinský text uvádí: „Simplici pietati oranti navem submisit“ (Zbožně se modlícímu prosebníkovi poslal loďku).

Na osmém obraze se umírající opat loučí se svými spolubratry a líčí jim četná protivenství, jimiž bude klášter po jeho smrti stižen. Latinský text dodává: „Obiturus fratribus sui exilium et adversa multa praedixit“ (Umíraje předpověděl svým bratřím vyhnanství a mnohá protivenství).

K devátému obrazu se vztahuje nápis „Fugienti latrones pontem ex glacie struxit, his sequentibus in aquam resolvit“ (Prchajícímu před lotry vytvořil most z ledu, pronásledovatelům jej ve vodu rozpustil). Jedná se o panoše Labeše, který díky světci – zjevujícímu se v levém horním rohu – překoná řeku po zázračně zamrzlé hladině, zatímco jeden z lupičů se již noří do vody. V pozadí poutá pozornost drobný výjev osvobození kajícího se vězně, o němž latinská legenda praví: „Captivo supplici miraculose libertatem dedit“ (Kajícímu se vězni daroval zázračným způsobem svobodu).

Desátý obraz přenáší děj do Říma, kam přichází opat Blažej, aby předal papeži svědectví o životě svého předchůdce a požádal jej o jeho kanonizaci. Papež Innocenc III. zde sedí na vysokém trůnu obklopen kardinály, které u vchodu do sálu střeží skupina žoldnéřů se psem. Sál je vyzdoben gobelínem znázorňujícím Aeneův útěk z hořící Troje. V obloukovém okně se pak papeži zjevuje sám sv. Prokop. Latinská legenda objasňuje: „Sanctissimo apparens sanctitatem suam publicare persuasit“ (Zjevil se Svatému Otci a přesvědčil ho, aby jej prohlásil za svatého).

Na jedenáctém obraze se sv. Prokop oděný v pontifikálním rouchu zjevuje měšťanovi Soběslavovi spočívajícímu na lůžku s nebesy a žádá jej, aby svůj dům přestavěl v kostel. K obrazu se vztahuje nápis: „Ut domum in ecclesiam Deo sacraret, civem Pragae induxit“ (Vnukl pražskému měšťanovi, aby proměnil dům v chrám Boží).

Poslední obraz náleží události slavného přenesení ostatků sv. Prokopa do kapitulního kostela Všech svatých. Početný průvod duchovenstva a dvořanů doplňuje přítomnost císaře Rudolfa II. Vpravo je zobrazena katedrála sv. Víta obstavená lešením. Latinský název doplňuje scénu slovy: „Rudolpho II Caesare Augusto Imperatore sacrum corpus Pragam translatum in hac ecclesia requisecit“ (Za vznešeného císaře Rudolfa II. bylo svaté tělo přeneseno do Prahy a uloženo v tomto kostele).

Nápisová deska pak ukončuje svůj komentář slovy: „Cuius honori praesens mausoleum et brevis gestorum picta series anno salutis MDCLXIX posita fuere Godefrido Aloysio Kinner de Löwenthurm, huius ecclesiae decano“ (K jehožto poctě tento náhrobek i toto krátké malířské vylíčení skutků L. P. 1669 bylo pořízeno Gottfriedem Aloisem Kinnerem z Löwenthurmu, děkanem tohoto kostela).

Umělecko-historickou zajímavostí spojenou se svatoprokopským cyklem v kapitulním kostele je rokoková skříňka uložená v depositáři Národního muzea. Na skříňce je umístěna kopie reliéfu staroboleslavského palladia, kterou obklopuje třináct miniatur velmi podobných kapitulním obrazům. S největší pravděpodobností se jedná o modelové skici, které Dittman připravil pro zadavatele jako návrhy pro získání zakázky. Mezi miniaturami se však nachází námět, který v kapitulním kostele schází. Jedná se o scénu, v níž sv. Prokop nutí ďábla, aby mu sloužil místo ukradeného kola k jeho kočáru. Tento obraz byl nakonec nejspíše nahrazen úvodní nápisovou deskou.

Použitá literatura:

BARTŮNĚK, V. Stručné dějiny kollegiátní kapituly a královské kaple Všech svatých na Pražském hradě. Scriptum, 1979.

BLAŽÍČEK, O. Dittmanův obrazový cyklus svatoprokopské legendy. IN Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1935. Kruh pro pěstování dějin umění: Praha, 1936.

REMEŠOVÁ, V. Svatý Prokop ve výtvarném umění. Ústřední katolické nakladatelství: Praha, 1953.

TRUNKÁTOVÁ, M. Obrazy kostela Všech svatých na Pražském hradě. Bakalářská práce. Katolická teologická fakulta UK, 2014.

Fotografie:

Archiv kapituly.

Rokoková skříňka IN Archiv kapituly (foceno na výstavě Národního muzea „Baroko v Bavorsku a v Čechách“, která se konala od 8. 12. 2023 do 8. 5. 2024).

Detaily miniatur In VLNAS, V. et al. Sláva barokní Čechie: umění, kultura a společnost 17. a 18. století. Paseka: Praha, 2001. ISBN 80-7035-263-9.