Založení Královské kolegiátní kapituly u Všech svatých na Hradě pražském potvrdil papež Benedikt XII. v r. 1340. V dokumentu, který tehdy vydal, cituje také erekční listiny markraběte moravského Karla (z 9. 1. 1339), krále Jana Lucemburského (z 20. 1. 1339) a pražského biskupa Jana IV. z Dražic (z 22. 2. 1339). Text najdete pod odkazem.
V edici Monumenta Vaticana se však nachází ještě jeden dokument, ve kterém papež Klement VI. dne 3. 5. 1344 znovu potvrzuje založení kapituly. Není ale zřejmé, při jaké příležitosti tak učinil, nebo co bylo podnětem k vydání této písemnosti. Insert je pozoruhodný především tím, že cituje pouze erekční listinu pražského biskupa Jana IV. Dražic, která je ovšem datována už 3. 1. 1339. Pražský biskup navíc již v té době zmiňuje jako probošta kapituly Jana Očka z Vlašimi (resp. Jana Janova jakožto notáře a kaplana markraběte Karla), jehož prebendu posiluje o výnos z farnosti v Jaroměři u Hradce Králové. Při tom listiny uvedené v insertu papeže Benedikta XII. jméno probošta vůbec nezmiňují. Ukazuje se tak, že Jan Očko byl velmi pravděpodobně ještě před oficiálním založením kapituly ustanoven proboštem – představeným královské kaple Všech svatých s tím, že pražský biskup byl pověřen spojit tento jeho úřad s proboštstvím nově zakládané kapituly u Všech svatých. Více v článku Kapitula a její první probošt.
Latinský text níže byl převzat z papežského registru, kde je opsán v postavení insertu konečného potvrzení papežem Klementem VI. Dokument je publikován v edici písemných pramenů římských i avignonských papežů a římské kurie k českým dějinám vrcholného a pozdního středověku nazvané Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. Tomus I. Acta Clementis VI. pontificis romani 1342-1352, ed. L. Klicman, Pragae: Typis Gregerianis, 1903 na str. 226 a 227.
Avinione, 1344. Maii 3.
Ad perpetuam rei memoriam. Sincere devocionis affectus, quem d. f. n. v. Karolus, marchio Morauiensis et c. in Ch. f. n. Johannis, regis Boemie illustris, primogenitus, ad nos et Romanam ecclesiam gerere noscitur, promerentur, ut peticionibus suis, quantum cum deo possumus, favorabiliter annuamus. Exhibita siquidem nobis ipsius Karoli peticio continebat, quod olim b. m. Johannes, episcopus Pragensis, attendens pie devocionis affectum, quem ipse Karolus ad eccelesiam, tunc capellam, Omnium Sanctorum in castro regio Pragensi situatam gesserat et gerebat, dictam capellam ad ipsius Karoli precum instanciam, habitis super hiis cum dd. ff. capitulo Pragensis ecclesie deliberacione et tractatu solemnibus, in ecclesiam collegiatam erexit ac duas dignitates, videlicet preposituram et decanatum, et undecim prebendas eum totidem canonicatibus de bonis et possessionibus per ipsum Karolum eidem ecelesie propter hoc pia liberalitate collatis creavit una cum dictis capitulo in eadem. Et nichilominus, quia dicta prepositura adeo tenues et exiles redditus et proventus reputabatur habere, quod prepositus ipsius ecclesie, qui tunc erat et foret pro tempore, non poterat ex eis iuxta statum et decenciam eiusdem congruam sustentacionem habere, ac propterea prefatus episcopus, volens eiusdem prepositure necessitatibus providere, tractatu et deliberacione similibus cum eisdem capitulo precedentibus et de ipsorum consilio et expresso consensu parrochialem ecclesiam in Jaromir, Pragensis diocesis, de patronatu regis et marchionis predictorum existentem, prefate prepositure pro evidenti utilitate et necessitate urgenti eiusdem cum omnibus iuribus et pertinenciis suis eciam de assensu regis et marchionis prefatorum auctoritate ordinaria annectendam duxit et incorporacione perpetua uniendam, ita tamen, quod d. f. Johannes Johannis, ipsius ecclesie Omnium Sanctorum prepositus, et suceessores sui, prepositi eiusdem ecclesie, qui essent pro tempore, in dicta ecclesia in Jaromir perpetuum et idoneum vicarium haberent canonice institutum, qui vellet et posset eidem ecclesie in Jaromir congrue deservire et in ea residenciam facere personalem, quodque ipsi vicario de proventibus et obventibus ipsius ecclesie tantum pro porcione dare et assignare deberent, quod ex eo congrue sustentari, hospitalitatem tenere, nuncios sedis apostolice et legatorum eiusdem procurare, episcopalia et archidiaconorum aliaque iura sibi incumbencia solvere posset et explere, residuo ex dictis fructibus dicte parrochialis ecclesie usibus dicti prepositi applicando, prout in patentibus litteris inde confectis, dictorum episcopi et capituli sigillis munitis, quarum tenorem de verbo ad verbum presentibus inseri fecimus, plenius et seriosius continetur. Quare prefatus marchio nobis humiliter supplicavit, ut unionem et annexionem huiusmodi contirmare auctoritate apostolica dignaremur. Nos igitur volentes ipsius marchionis pia vota favorabiliter prosequi in hac parte, huiusmodi supplicacionibus inclinati unionem et annexionem predictas de ipsa ecclesia in Jaromir prefate prepositure ut premittitur factas ratas et gratas habentes illas auctoritate apostolica ex certa sciencia confirmamus et presentis scripti patrocinio communimus. Volumus autem, quod, si huiusmodi porcio pro dicto vicario taxata non existat, taxari per loci ordinarium congrue debeat et ipsi vicario assignari, vel si forte taxata existat et non sufficiat, suppleatur per dictum ordinarium de ipsius ecclesie fructibus ad premissa omnia supportanda, alioquin confirmacionem nostram huiusmodi haberi volumus pro non facta.
Tenor autem dictarum litterarum talis est:
Nos Johannnes, dei gracia Pragensis episcopus, ad universorum volumus noticiam pervenire, quod illustris princeps noster dominus Karolus, domini nostri domini … regis Boemie primogenitus, marchio Morauie, devocionem et affectum, quos ad capellam Omnium Sanctorum in castro Pragensi, regali seu regie domui contiguam et coniunctam, ob eorundem sanctorum reverenciam specialem gessit et gerit, pie cupiens redigere in effectum, nobis et nostro Pragensi capitulo cum omni, qua debuit, instancia supplicavit, ut eandem capellam in conventualem seu collegiatum ecclesiam erigere duasque dignitates, utpote preposituram et decanatum, ac undecim prebendas et totidem canonicatus ad laudem dei omnipotentis et beate Virginis Marie et ad honorem Omnium Sanctorum creare in eadem ecclesia debeamus. Nos eiusdem domini marchionis tanquam piis, iustis et favorabilibus votis et peticionibus annuentes prefatam capellam de consensu nostri capituli supradicti, habitis super hoc prius multis tractatibus et premissis, in collegiatam ecclesiam erigentes duas dignitates predictas et undecim prebendas cum totidem canonicatibus una cum dicto nostro capitulo de bonis et possessionibus per dictum dominum marchionem eidem ecclesie Omnium Sanctorum pie et graciose largitis et collatis creavimus in eadem. Verum quia dignitas prepositure predicte adeo tenues et exiles redditus et proventus dicitur et reputatur habere, quod ex ipsis nec honorabilis vir dominus Johannes, dicti domini marehionis notarius et capellanus, qui eandem preposituram noscitur obtinere, nec aliquis successorum suorum potest et poterit iuxta statum et decenciam personarum congruam sustentacionem hahere, propter quod volentes eiusdem prepositure commoditatibus provide et utiliter providere ipsiusque condicionem facere meliorem, ecclesiam in Jaromir, nostre diocesis, accedentibus ad hoc dictorum principum nostrorum, scilicet regis Boemie et marchionis Morauie, patronorum ecclesie prelibate, necnon sepedicti nostri capituli, cum quo ad tractandum super hoc sepius fuimus congregati, connivencia, consilio et expresso consensu, presertim cum evidens utilitas et urgens necessitas id exposcant, memorate prepositure cum omnibus iuribus et pertinenciis, utilitatibus et obvencionibus suis duximus annectendam et incorporacione perpetua uniendam, ita tamen, quod dominus Johannes supradictus, quem oportet in maiori ecclesia deservire, in dicta ecclesia parrochiali, scilicet in Jaromir, et quilibet successorum suorum perpetuum et idoneum vicarium habeat canonice institutum, qui velit et possit eidem ecclesie congrue deservire et apud ipsam residenciam facere personalem, quodque eidem vicario de proventibus et obvencionibus ecclesie pretaxate tantum dare et assignare deproperet et procuret, unde hospitalitatem tenere, nuncios sedis apostolice et legatorum eiusdem procurare ac episcopalia et archidiaconorum aliaque iura sibi incumbencia possit et valeat solvere et explere, quod autem residuum et superfluum fuerit, debet et potest prefatus dominus prepositus suis et successorum suorum usibus applicare. In quorum omnium testimonium presentes litteras fieri et nostrorum ac nostri capituli antedicti sigillorum munimine et appensione fecimus roborari. Actum et datum Prage, anno domini millesimo trecentesimo tricesimo nono, proxima dominica die post Circumcisionem domini. Nos quoque Dyzlaus prepositus, Przedborius decanus, Thomas archidiaconus totumque capitulum ecelesie Pragensis, domino Michaele, scolastico nostro, in curia Romana tunc agente, predictis omnibus et singulis, videlicet tam ereccioni predicte capelle in ecclesiam collegiatam quam crceacioni dignitatum et prebendarum ac canonicatuum predictorum necnon unioni predicte, interfuimus ipsasque confitemur et publice protestamur de nostra connivencia et expresso consensu processisse, in robur premissorum et testimonium huiusmodi confessionis et eonsensus nostrorum sigillum nostrum presentibus litteris appendentes. Datum loco, anno et die predictis. Nulli ergo etc. nostre confirmacionis et voluntatis infringere etc. D. Auinione V non. Maii a. secundo.
Clementis VI A. II/6 f. 237′, de indultis, privilegiis et dispensacionibus qu. 8 = V. 159 f. 383′ n. 1666.