Podobně jako jiné středověké instituce vlastnila své pečetidlo i Královská kolegiátní kapitula u Všech svatých. Jeho dějiny jsou však obestřeny několika záhadami, které je obtížné jednoznačně vyřešit. Bádání totiž komplikuje skutečnost, že nejstarší listiny kapitulního archivu byly ztraceny v době husitské revoluce v letech 1419–1434. Z toho důvodu není známo datum vzniku tohoto typáře ani autor jeho předlohy. Z té doby se dochovala pouze jediná listina opatřená kapitulní pečetí. Jedná se o dokument z r. 1418, který potvrzuje dědičný pronájem části kapitulního majetku za probošství mistra Zdeňka z Labouně. Tato pečeť se pak shoduje s typářem, který kapitula v současné době vlastní. Na rubové straně mladšího pečetidla je však vyryt letopočet 1589. Je proto velmi pravděpodobné, že se jedná o kopii staršího typáře, který již musel být nahrazen.
PODOBA KAPITULNÍHO TYPÁŘE
Jeho podobu tvoří okrouhlý štít o průměru 68 mm, v němž je zobrazen gotický chrám se dvěma postranními věžemi spojenými obloukem. Tato stavba s bohatou architekturou symbolizuje nebeský Jeruzalém, u jehož zavřené brány klečí prostovlasá a bezvousá postava oděná v rytířské zbroji přepásaná mečem. Pravděpodobně se jedná o zakladatele kapituly markraběte moravského Karla. Na jeho totožnost poukazují dva štíty, které jsou zavěšeny na základech svatyně. Erb vpravo je znakem Markrabství moravského se stříbrnočerveně šachovanou orlicí v modrém poli. Erb vlevo je znakem Českého království se stříbrným dvouocasým lvem v červeném poli. Zakladatel ve svých rukách třímá model chrámu, který pozdvihuje ke Kristu a prosí jej o ochranu. Model představuje kapitulní kostel, resp. Kolegiátní kapitulu. Kristus sedí na trůnu jako Pantokrator (Vševládce) se svatozáří kolem hlavy. Po jeho žehnající pravici spočívá Panna Maria coby korunovaná královna nebes. V menších galeriích po stranách dále stojí všichni svatí a světice, jimž je kapitulní kostel zasvěcen. Samotné věže a oblouk pak obývají klečící andělé.
Výjev lemuje legenda v gotické majuskule, která je vryta mezi dvěma perlovci: SIG · CAPI · CAPELAE · REG · ONIV · SANC · I · CASTRO · PRAG, a tak určuje, že se jedná o pečeť kapituly při královské kapli Všech svatých na Hradě pražském. Obvod pečeti potom zakončuje široký věnec pravděpodobně z dubového listí, který je v dolní části spojen zlatým páskem.
Na rubové straně dochovaného pečetidla je pak vyryt letopočet 1589 (pravděpodobně rok vzniku) a jméno probošta, děkana a dvou kanovníků, z nichž se tehdy kapitula skládala: BALT. QVEISCH PRAEP. (Balthasar Queitsch Reichenbacher z Reichenbachu – proboštem po r. 1577), BENED. A SSPITZBERKV. DEC. (Benedikt Chyše ze Špicberku – děkanem po r. 1577), IOAN. AB. ALTNDORF. CANO. (Jan Medek z Altendorffu – kanovník), IOAN· CVCVLVS· CANO· (Jan Cuculus – kanovníkem od r. 1589).
ZÁHADA DATACE PŮVODNÍHO TYPÁŘE
Je pravděpodobné, že kapitula vlastnila typář už v počátečním období svého vzniku. Dokládá to nakonec i příslib uvedený v zakládací listině pražského biskupa Jana IV. z Dražic z 22. 2. 1339, v níž uvádí, že nově založená kapitula bude mít kromě majetkového zajištění, svého kapitulního kostela a dalších náležitostí také řádné pečetidlo. Zde však stojíme před první záhadou týkající se datace vzniku typáře, kterou bychom na základě několika indicií mohli omezit na dobu mezi r. 1340 (resp. 1343) a r. 1346.
Spodní hranici vzniku kapitulního pečetidla by mohla pomoci určit bula papeže Benedikta XII. z 1. prosince 1340, v níž potvrzuje založení kapituly. Její kolegium se ovšem postupně konstituuje až do počátku r. 1343, kdy byli první členové začátkem ledna uvedeni do nově zbudované gotické svatyně Královské kaple, jak uvádí kronikář František Pražský (více v článku Založení kapituly podle kronik doby Karlovy). Nejzazším rokem, kdy mohlo být pečetidlo vyhotoveno by potom mohl být r. 1346, kdy se Karel stává českým králem. Pokud by bylo pečetidlo vyhotoveno v pozdějších letech, již by na novém pečetidle nejspíše nebyl užit erb moravského markrabství (ale přemyslovská orlice či říšský orel) a na hlavě zakladatele by se asi objevila také královská koruna, jako je tomu např. na pečetidle Pražské univerzity.
ZÁHADA IDEOVÉHO AUTORA TYPÁŘE
Toto srovnání by mohlo napomoci řešení druhé záhady, která se týká osoby ideového autora či iniciátora vzniku pečetidla. Obě pečetidla totiž zobrazují svého zakladatele v pozici tzv. proskynesis, tedy v okamžiku projevu úcty, díkůvzdání a modlitby, což je naprosto ojedinělé. Obvykle jsou totiž fundátoři a donátoři z řad šlechty – a tím spíše panovnického rodu – zobrazováni na trůnu coby vladaři, jako je tomu např. na typáři vyšehradské kapituly vzniklém před r. 1250.
Je tedy možné, že k tomuto mimořádnému zobrazení dal svolení sám Karel. Tomu by odpovídala i podoba, jež na Karlových pečetidlech bývá zohledňována podle příslušného věku. A tak zatímco na kapitulní pečeti je zobrazen bez vousů, na pravděpodobně mladším univerzitním pečetidle je již vous patrný. Obdobně se pak nechává portrétovat i na pečetidle českého krále, pečetidle římského a českého krále a pečetidle římského císaře. Karlova pečetidla tak v sobě spojují v jedno znakový i portrétní charakter pečetí a poukazují na jeho přímý vliv.
ZÁHADA DVOU ZVLÁŠTNOSTÍ TYPÁŘE
Kapitulní pečetidlo dále vykazuje dvě pozoruhodné zvláštnosti, které jsou svým způsobem také záhadné. První je její složitost. Nejen v porovnání s pečetí univerzitní, ale např. i pečetí svatovítské kapituly ze 14. století, se pečeť kolegiátní kapituly jeví neobyčejně zdobnou. To zvyšuje její reprezentativnost a snad podtrhuje i výjimečné postavení kapituly. Její jedinečnost totiž spočívala v poslání vytčeném v původním plánu jejího zakladatele, který skrze ni chtěl zdůraznit viditelné spojenectví a jednotu českého panovníka s římským biskupem – hlavou křesťanstva. Tomu snad mohl odpovídat i majestátní vzor typáře.
Druhou zvláštností, kterou donedávna měla kapitulní pečeť společnou s pečetí Pražské univerzity, je její využití v podobě statutárního znaku. Jako takový byl erb potom mimo jiné až do 1. poloviny 20. století vymalován na klenbě kapitulního kostela vedle erbů arcikněžny Alžběty Habsburské – obnovitelky královské kaple, i když pravděpodobně ve zjednodušené podobě. Tak jej v minulosti užívali i někteří členové kapituly (např. Adam Ignác Mladota ze Solopysk, který erb umístil i do štítu děkanství na Pražském hradě). V tom případě byla použita pouze jeho část, na které byla vyobrazena postava klečícího zakladatele nejspíše v černém štítě a převyšoval jej klobouk černé barvy, na jehož šňůrách bylo po každé straně šest střapců. Tento znak byl od r. 2019 nahrazen erbem novým (více pod odkazem ZDE).
Použitá literatura:
BARTŮNĚK, V. Stručné dějiny kollegiátní kapituly a královské kaple Všech svatých na Pražském hradě. Scriptum, 1979.
ČUMLIVSKI, D. Doba vlády Karla IV. a jeho rodiny v archivních dokumentech. Národní archiv: Praha, 2006. ISBN 80-86712-36-2.
EKERT, F. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Praha, 1883.
KRÁSA, J. Karlovy pečeti. In Karolus Quartus. Univerzita Karlova: Praha, 1984.
KREJČÍK, T. Pečetě v kultuře středověku. Tilia: Praha, 1998. ISBN 80-7042-499-0.
RYBIČKA, A. O erbích, pečetích a znacích stavu kněžského v Čechách. Praha, 1862.
POSSE, O. Die Siegel der Deutschen Kaiser und Könige von 751 bis 1806. II. band 1347-1493. Dresden, 1910.
ŠMAHEL, F. Alma Mater Pragensis. Karolinum: Praha, 2016. ISBN 978-80-246-3203-2.
Fotografie:
Typáře Karla IV. IN POSSE, O. Die Siegel der Deutschen Kaiser und Könige von 751 bis 1806. II. band 1347-1493. Dresden, 1910.
Typář vyšehradské kapituly, detail kapitulního typáře. IN ČUMLIVSKI, D. Doba vlády Karla IV. a jeho rodiny v archivních dokumentech. Národní archiv: Praha, 2006. ISBN 80-86712-36-2.
Zjednodušený erb kapituly IN ZENGER, Z. M. Česká heraldika. Praha: Vyšehrad, 1978.
Archiv kapituly.