Francouzská královna, rakouská arcivévodkyně a česká princezna Alžběta Isabela Habsburská se do dějin Kolegiátní kapituly zapsala především jako obnovitelka kapitulního kostela Všech svatých.
JEDNA Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH A NEJCTNOSTNĚJŠÍCH EVROPSKÝCH ŠLECHTIČEN
Alžběta Habsburská, později se sama podepisovala výhradně svým druhým jménem Isabela, se narodila 5. července 1554 ve Vídni jako páté dítě císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské. Svou krásou se prý řadila mezi nejkrásnější šlechtičny Evropy a svým charakterem se vyznačovala hlubokou zbožností, pronikavou inteligencí a moudrostí, laskavostí a něhou, smyslem pro povinnost a velikou obětavostí.
NA CESTĚ DO FRANCIE
Jako členka přední panovnické rodiny se již od útlého věku stala předmětem sňatkové politiky. Nemůže být proto divu, že už v jejích pěti letech se r. 1559 objevil návrh na sňatek s francouzským korunním princem a pozdějším králem Karlem IX. (1550–1574). Obtížná politická jednání, která se vedla mezi královskými rody ve Vídni a Paříži se ale často komplikovala a přerušovala ve prospěch nejrůznějších změn. Přeci jen prvotním důvodem jednání byla snaha o vyrovnání sil v evropské politice, v níž si Rakousko chtělo zajistit zahraniční spojence proti svým nepřátelům, mezi něž tehdy počítalo i Turecko. Tak se také stalo, že představitelé Rakouské monarchie uvažovali rovněž o Alžbětině sňatku s dánský králem Fridrichem III. nebo portugalským králem Sebastianem, zatímco francouzská strana koketovala i s myšlenkou sňatku Karla IX. s Marií Stuartovnou nebo Alžbětinou starší sestrou Annou. Jednání se nakonec uzavřela až po deseti letech 14. ledna 1570 předmanželskou smlouvou, podle níž měla být Alžběta Isabela provdána za francouzského krále Karla IX. a její sestra Anna za Filipa II. Španělského.
Alžbětiny zásnuby se konaly 22. října 1570 ve Špýru. Královského snoubence Karla IX. zde podle dobových zvyklostí zastupoval Alžbětin strýc arcivévoda Ferdinand Tyrolský. Sama nevěsta pak do Francie přijela koncem listopadu v početném doprovodu 1600 jezdců, mezi nimiž nechyběli ani zástupci české šlechty, jako byli Adam a Menhart z Hradce nebo Hynek a Jan z Valdštejna. Královská svatba se pak konala 26. listopadu 1570 v Mézières.
TRPKÁ LÉTA
Manželství však podle některých pramenů nebylo příliš šťastné. Krátce po svatbě Alžběta zjistila, že svým sňatkem byla vtažena do jakéhosi milostného trojúhelníku, jehož protivnou stranu tvořila Karlova milenka Marie Touchetová, které především patřilo panovníkovo srdce. K tomu se přidávaly občasné záchvaty šílenství, se kterými se její manžel potýkal už od dětství.
I přes tyto značné překážky nakonec Alžběta r. 1572 otěhotněla. Dobu radostného očekávání strávila mimo Paříž v královském zámku ve Fontainebleau. Zde se také dozvěděla o zosnování krvavého masakru na Hugenotech o tzv. Bartolomějské noci v srpnu téhož roku. Ačkoliv ji dobový tisk vinil z podílu na krvavém zločinu, Alžběta se o chystané akci dozvěděla na poslední chvíli, a tak žádala panovníka alespoň o milost pro německy hovořící protestanty. Útěchy se jí potom dostalo dva měsíce po Bartolomějské noci, když 27. října 1772 porodila svou jedinou dceru Marii Alžbětu.
KRÁLOVNA VDOVA ANEB FRANCOUZSKÉ KRÁLOVNY SE VDÁVAJÍ JEN JEDNOU
Následující dva pokojné roky ukončila až náhlá smrt Alžbětina manžela krále Karla dne 30. května 1574. Alžbětě bylo tehdy pouhých dvacet let. Snad také proto ihned dostala nabídku k sňatku od svého švagra – Karlova bratra Jindřicha III. Tuto nabídku podpořil svým souhlasem i její otec císař Maxmilián, ale Alžběta odmítla s odůvodněním, že francouzské královny se vdávají jen jednou. Ve skutečnosti se ale chtěla vrátit do rodného Rakouska, i když rozhodnutí pro ni muselo být velmi těžké. Neměla totiž opustit jen Francii, ale i svou maličkou dceru, na níž si činil nárok francouzský dvůr.
(François Clouet)
(Jakob de Monte)
ALŽBĚTA ISABELA A KAPITULNÍ KOSTEL VŠECH SVATÝCH
Alžběta se nejprve usadila ve Vídni a potom (po smrti svého otce) se r. 1577 přestěhovala do Prahy, kde žila pod ochranou svého milovaného bratra císaře Rudolfa II. Ostatně k českým zemím měla vřelý vztah už od svého dětství, jak to dokládají diplomatické zprávy, které ji titulují výhradně jako českou princeznu (princesse de Bohême), ale i četná přátelská korespondence s představiteli české šlechty.
V Praze ji však v dubnu 1578 zastihla tragická zpráva o smrti její pětileté dcery (zemřela 2. dubna 1578). Pro Alžbětu tato rána představovala zásadní obrat v jejím životě. Tehdy se uchýlila do ústraní a zbytek svého života zasvětila modlitbě a službě potřebným.
Právě do této doby se datuje její rozhodnutí o obnovu kapitulního kostela Všech svatých. Tato slavná stavba Karla IV. a Petra Parléře vyhořela při požáru Malé Strany 2. června 1541 a po následujících 39 let připomínalo její zašlou slávu už jen torzo ohořelých opěrných pilířů a obvodových zdí.
Kolegiátní kapitula, která při kostele sídlila, přišla v dobách husitských válek téměř o veškerý svůj majetek, a navíc nebyl ukončen spor kanovníků s kolegiáty Karlovy koleje Pražské univerzity o její vlastnictví. Členům kapituly tak scházely potřebné prostředky pro její nákladnou opravu. Celou situaci zhoršovala i parazitní výstavba domů, které začaly postupně zaplňovat prostor kolem kostela, takže hrozilo, že bude svatyně zrušena. Tím by ovšem byla vystavena riziku zániku i samotná kapitula Všech svatých (více v článku Kapitula a její dočasná odluka od univerzity).
Ačkoliv není jisté, od koho vzešel prvotní podnět k opravě, členové kapituly jistě přijali Alžbětino rozhodnutí s velikou úlevou a vděčností. Její velkorysý dar je o to cennější, uvážíme-li, že před svým odjezdem věnovala polovinu svého francouzského majetku své švagrové Markétě z Valois (1553–1615) a její vdovský důchod přicházel buď okleštěný nebo vůbec. Tato skutečnost mohla být jedním z důvodů, proč stavitel Ulrico Aostalli de Sala (1525–1597) nepřikročil k nákladné obnově původní vrcholně gotické podoby kostela, ale zvolil jednodušší moderní renesanční styl se zachováním některých původních gotických prvků. Osobu slavné donátorky Alžběty Isabely pak připomínaly její erby vymalované na klenbách stropu a zvon nesoucí jméno její křestní patronky.
Přestavba byla dokončena r. 1580 a obřad posvěcení vykonal 20. srpna pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice (1561–1580). Sama Alžběta Isabela pak kostelu věnovala ještě dva oltářní obrazy, které chrám zdobí až do dnešních dnů. Jedná se o kopii obrazu Snímání Krista od francouzského malíře Charlese Dorignyho (1534–1551) a obraz tří archandělů Michaela, Rafaela a Gabriela připisovaný Hansi von Aachenovi (1552/56–1615).
Nakonec pak Alžběta Isabela ještě žádala svého bratra Rudolfa II. o ostatky některého z předních zemských patronů, které by z chrámu učinily poutní kostel. Její přání bylo vyplněno až r. 1588, kdy byly 29. května do kostela přeneseny ostatky sv. Prokopa z tehdy pobořeného Sázavského kláštera (více v článku Kapitula a přenesení ostatků sv. Prokopa). V té době již Alžběta žila od r. 1581 opět ve Vídni, ale slavnostního průvodu se vedle svého bratra Rudolfa II. přeci jen zúčastnila. Byla to pravděpodobně její poslední návštěva Prahy.
KLÁŠTER KLARISEK A ROZSÁHLÉ CHARITATIVNÍ DÍLO
S obnovou kapitulního kostela se totiž pustila také do budování kláštera klarisek, pro nějž skoupila pozemky nedaleko císařské rezidence ve Stallburgu. Po svém návratu do Vídně se zde usadila a v ústraní se věnovala rozsáhlé charitativní činnosti. V této práci nakonec našla své naplnění, o čemž svědčí i její poslední přání, aby byla pohřbena v kryptě kláštera v prosté rakvi mezi těmi, kterým za svého života pomáhala. To se také stalo v r. 1592, když 22. ledna zemřela ve svých třiceti osmi letech na zánět pohrudnice. V r. 1871 byl ale klášter sekularizován, a proto byly její ostatky přeneseny do knížecí hrobky v katedrále sv. Štěpána, kde jsou uloženy až do dnešních dní.
Použitá literatura:
DOSTÁL, J. „Princesse de Bohême“ a její cesta na francouzský trůn. IN Od pravěku k dnešku: Sborník prací z dějin československých. Díl I. Historický klub: Praha, 1930.
HAMMAN, B. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Brána: Praha, 1996. ISBN 80-85946-19-X.
HŘEBÍKOVÁ, V. Obraz habsburské dynastie v symbolické řeči slavností konaných ve Francii Karla IX. (1570-1574). Diplomová práce. Fakulta filozofická, Univerzita Pardubice, 2022.
Fotografie:
Alžbětiny erby na klenbě kapitulního kostela IN Archiv hl. m. Prahy
Erb Alžběty Isabely Habsburské IN Wikipedie
Portrét královny Alžběty Isabely Habsburské – autor François Clouet kolem r. 1571 IN Wikipedie
Portrét královny vdovy Alžběty Isabely Habsburské – autor Jakob de Monte po r. 1574 IN Wikipedie