Kapitulní kostel Všech svatých je znám zejména při pohledu na panorama Hradčan. Stojí zde na významném místě v horizontále jednotlivých hradních paláců hned vedle Starého královského paláce. V průběhu staletí se však skladba budov i podoba chrámu několikrát výrazně změnila.
POČÁTKY NIKÝM NEZACHYCENÉ
Kostel Všech svatých byl součástí panoramatu Pražského hradu nejpozději od 12. století. Tehdy měl románskou podobu jednolodní kaple s půlkruhovou apsidou. Chrám – jakožto královská kaple – přiléhal ke královskému paláci. Jeho vzhled později došel změny díky markraběti moravskému Karlovi hned dvakrát. Nejprve se tak stalo r. 1343, kdy byl chrám přestavěn v gotickém slohu pro bohoslužby nově založené Královské kolegiátní kapituly. A potom kolem r. 1385, kdy získal vrcholně gotickou podobu připomínající pařížskou Sainte-Chapelle.
NEJSTARŠÍ ZNÁMÉ VYOBRAZENÍ
Nejstarší známé vyobrazení však pochází až z r. 1493. Objevuje se na stránkách tzv. Norimberské kroniky Hartmanna Schedela (str. 498). Autorem dřevořezu je Michael Wolgemut a Wilhelm Pleydenwurff. Nicméně nemůžeme očekávat, že by na vedutě byla zachycena i mimořádná krása kapitulního kostela, o níž se zmiňují historické prameny (více v článku Historicko-stavební vývoj). Pohled je totiž spíše schématickým ztvárněním, které zdůrazňuje pouze nejvýznamnější budovy panoramatu bez ohledu na architektonické detaily. Přesto je obraz důležitým svědkem skutečnosti, že kapitulní kostel stával od své vrcholně gotické přestavby odděleně od královského paláce jakožto samostatná budova.
DOKLAD ZKÁZY KAPITULNÍHO KOSTELA
Druhé nejstarší ztvárnění se nachází v tzv. Vratislavském prospektu. Jedná se o dřevořez Michaela Peterleho a Jana Kozla z r. 1562. Tento výjev naznačuje proměnu Pražského hradu a jeho okolí 21 let po velkém požáru Malé Strany z r. 1541, v jehož plamenech nenávratně skončily dvě třetiny všech budov včetně kapitulního kostela.
Na Peterleho vedutě již jednotlivé domy mají renesanční podobu, i když některé stále čekají na dostavbu s dosud odhalenými krovy. Kapitulní kostel je tu ještě zobrazen jako torzo s gotickými okny a bez střechy, protože na svou záchranu čekal dalších 17 let. Téměř ale zaniká pod věžemi svatojiřského kostela a v parazitní zástavbě, která zdevastované zdi záhy po uhašení požáru obklopila.
VZHLED PO OBNOVĚ KOSTELA V R. 1580
Mnohem propracovanější a veselejší pohled na kapitulní kostel nabízí kolorovaná mědirytina Jorise Hoefnagela a Abrahama Hogenberga z r. 1598. Najdeme ji na stránkách knihy Civitates Orbis Terrarum (5. a 6. svazek). Tento výjev již zachycuje podobu chrámu po obnově, o kterou se mezi lety 1579 a 1580 postarala arcivévodkyně Alžběta Isabela Habsburská (více v článku Kapitulní kostel a Alžběta Isabela Habsburská). Kostel má již současný vzhled a zcela přiléhá k Vladislavskému sálu. Z východní strany jej obklopuje několik stavení. Mezi nimi bychom našli také dvoukřídlou budovu, v níž sídlil děkan Kolegiátní kapituly, a o něco dále Rožmberský palác.
PANORAMA PO STAVBĚ TEREZIÁNSKÉHO ÚSTAVU ŠLECHTIČEN
Další velkou proměnu hradčanského panoramatu zachycuje tušová kresba plánu Prahy od Josefa Daniela Hubera z r. 1769 (towns.hiu.cas.cz). Na místě původního Rožmberského paláce je už patrná dostavba Tereziánského ústavu šlechtičen, který byl r. 1754 spojen s kapitulním kostelem (více v článku Kapitula a Tereziánský ústav šlechtičen). V souvislosti s tím došlo rovněž ke zbourání budov, které původně kostel obklopovaly.
VE STÍNU TEREZIÁNSKÉHO KŘÍDLA
Huberův plán rovněž zobrazuje tzv. Tereziánské křídlo, které nechala mezi lety 1766 a 1768 zbudovat císařovna Marie Terezie u jižní stěny Starého královského paláce. Tato stavba propojila Ludvíkovo křídlo s nově postaveným Tereziánským ústavem šlechtičen. Budova byla ovšem tak vysoká, že z části zakrývala výhled nejen na palác, ale i na kostel Všech svatých.
Tereziánské křídlo je dobře viditelné na vedutě J. Rataye z r. 1820, i když autor budovu paláce i kostela pravděpodobně poněkud prodloužil, aby lépe vynikly. Zato na obraze Václava Merklasa, který vznikl někdy po r. 1840, je zásah křídla do panoramatu dobře patrný.
PANORAMA PO ROTHMAYEROVĚ ÚPRAVĚ
Kolem r. 1930 nechal architekt Otto Rothmayer Tereziánské křídlo snížit, čímž otevřel pohled na větší část královského paláce i na samotný kostel Všech svatých, jak jej známe i dnes. Srovnání fotografií níže názorně ukazuje, jak významná to byla změna. Na uprázdněném místě pak vznikla terasa (přístupná i z kapitulního kostela), která poskytuje nevšední výhled na Prahu z opačného směru, než jsme doposud zkoumali.
Použitá literatura a fotografie:
BEČKOVÁ, K. Hradčany a Malá Strana. Schola ludus – Pragensia: Praha, 2000. ISBN 80-902505-1-3.
SVOBODA, J. et al. Pražský hrad očima staletí. Praha: Národní galerie, 1979.
VANČURA, J. Hradčany, Pražský hrad. Praha, SNTL, 1976.
WIRTH, Z. Praha v obraze pěti století. Praha: Jan Štenc, 1932.
WIRTH, Z. et POCHE, E. Pražský hrad. Praha: Orbis, 1962.