Také váš pohled upoutá nejprve kapitulní kostel Všech svatých, když vzhlédnete k panoramatu Hradčan? Nebo si jej povšimnete spíše až v horizontále jednotlivých hradních paláců? Ať tak či onak, jeho vzhled se v průběhu staletí několikrát významně změnil.

Kostel Všech svatých byl součástí panoramatu Pražského hradu nejpozději od r. 1185. Tehdy měl, samozřejmě, románskou podobu jednolodní kaple s půlkruhovou apsidou. Tu později změnil díky markraběti moravskému Karlovi hned dvakrát. Nejprve se tak stalo r. 1343, kdy byl přestavěn v gotickém slohu pro bohoslužby nově založené Královské kolegiátní kapituly. A potom kolem r. 1385, kdy získal vrcholně gotickou podobu připomínající pařížskou Sainte-Chapelle.

Nejstarší známé vyobrazení však pochází až z r. 1493. Objevuje se na stránkách tzv. Norimberské kroniky Hartmanna Schedela. Autorem dřevořezu je Michael Wolgemut a Wilhelm Pleydenwurff. Nicméně nemůžeme očekávat, že by na vedutě byla zachycena i mimořádná krása kapitulního kostela, o níž se zmiňují historické prameny. Pohled je totiž spíše schématickým ztvárněním, které zdůrazňuje pouze nejvýznamnější budovy panoramatu bez ohledu na architektonické detaily. Přesto je obraz důležitým svědkem skutečnosti, že kapitulní kostel stával od své gotické přestavby odděleně od královského paláce jakožto samostatná budova.

Druhé nejstarší ztvárnění se nachází v tzv. Vratislavském prospektu. Jedná se o dřevořez Jana Kozla a Michaela Peterleho z r. 1562. Tento výjev naznačuje proměnu Pražského hradu a jeho okolí 21 let po velkém požáru Malé Strany z r. 1541. V jeho plamenech nenávratně skončily dvě třetiny všech budov včetně kapitulního kostela. Jednotlivé domy tu již mají renesanční podobu, i když některé stále čekají na dostavbu s dosud odhalenými krovy. Kapitulní kostel je tu ještě zobrazen jako torzo s gotickými okny a bez střechy. Téměř ale zaniká pod věžemi svatojiřského kostela a v parazitní zástavbě, která zdevastované zdi záhy po uhašení požáru obklopila.

Mnohem propracovanější a veselejší pohled nabízí kolorovaná mědirytina Jorise Hoefnagela a Abrahama Hogenberga z r. 1598. Najdeme ji na stránkách knihy Civitates Orbis Terrarum. Tento výjev již přibližuje kapitulní kostel po obnově, o kterou se mezi lety 1579 a 1580 postarala arcivévodkyně Alžběta Habsburská. Kostel má již současnou podobu a zcela přiléhá k Vladislavskému sálu. Z východní strany jej obklopuje několik budov. Mezi nimi bychom našli také dvoukřídlou budovu, v níž sídlil děkan Kolegiátní kapituly.

Poslední velkou proměnu zachycuje tušová kresba Josefa Daniela Hubera z r. 1769. Zde je už patrná dostavba Tereziánského ústavu šlechtičen, který byl r. 1754 spojen s kapitulním kostelem. V souvislosti s tím došlo rovněž ke zbourání budov, které původně kostel obklopovaly. Tento pohled je nám již důvěrně známý a až na významné úpravy okolí se vnější podoba kapitulního kostela příliš nezměnila.

Použitá literatura a fotografie:

BEČKOVÁ, K. Hradčany a Malá Strana. Schola ludus – Pragensia: Praha, 2000. ISBN 80-902505-1-3.