Oltář Kristova vzkříšení aneb ztracená perla kapitulního kostela

Pomyslnou perlou renesanční obnovy kapitulního kostela Všech svatých se stal oltářní triptych vytvořený ke cti Kristova vzkříšení. Svatyně se však z jeho krásy příliš dlouho netěšila.

Oltářní triptych nechal vytvořit v r. 1598 císař Rudolf II. Sám potom rozhodl, aby byl oltář umístěn v centru královské kaple Všech svatých, kterou nechala r. 1580 znovu vybudovat Rudolfova oblíbená sestra – česká princezna a rakouská arcivévodkyně Alžběta Isabela Habsburská (více zde).

SPOLEČNÉ DÍLO ČTVEŘICE JEDINEČNÝCH MALÍŘŮ

Císař zadal objednávku čtveřici nejpřednějších malířů svého dvora. Není jasné, co bylo podnětem k tak smělému nápadu, a proč nebyla práce na oltáři objednána jen u jednoho umělce. V každém případě vzniklo dílo, které se řadí mezi skvosty rudolfinské estetiky. Zpracování se totiž ujali malíři těch nejzvučnějších jmen: Hans von Aachen, Bartholomeus Spranger, Joseph Heintz starší a Hans Vredeman de Vries. Přitom každý přispěl svou malbou ke společnému dílu, takže vznikl mimořádně krásný dvoukřídlý oltář.

Ústřední výjev patřil obrazu Kristova vzkříšení. Jeho zpodobení se ujal Hans von Aachen. Obraz v levém křídle byl věnován tématu tří Marií putujících z rána k Ježíšovu hrobu. Jeho autorem byl Bartholomeus Spranger. Malba v pravém křídle zobrazovala učedníky putující spolu se vzkříšeným Kristem do Emauz. Její ztvárnění provedl Joseph Heintz starší. Rubovou stranu postranních křídel potom doplnil obraz Zvěstování Panny Marie, který vytvořil Hans Vredeman de Vries.

Přesto, že se jednalo o tak výjimečné a rozdílné umělce, podařilo se vytvořit dílo pozoruhodné kompoziční jednoty. Tu umocňovaly zvláště malby na bočních křídlech oltáře, které zrcadlově zachovávaly totožný počet postav, jejich orientaci k ústřednímu výjevu vzkříšení i rozvržení krajiny na pozadí obou výjevů.

Na Sprangerově části tak vidíme tři ženské postavy – tři Marie. Z rána kráčí ve vážném rozhovoru k Ježíšovu hrobu. Ve svých náručí nesou vonné masti, aby pomazaly tělo zesnulého a dokončily tak pohřební obřad, který za onoho bolestného pátečního podvečera kvůli spěchu přerušily (Lk 24,1). V pozadí jsou ještě patrné tři kříže, na nichž byl Kristus ukřižován spolu se dvěma lotry. Pozornému divákovi neujde, že na jednom z křížů dokonce ještě jedno z těl visí. Noční přítmí však již prosvětlují sluneční paprsky, které velmi pravděpodobně naznačují záři vzkříšení, již ženy zatím asi jen tuší.

Na Heintzově malbě na sebe trojice postav bere podobu dvou učedníků, kteří na cestě do Emauz potkávají vzkříšeného Krista (Lk 24,13–27). I oni rozmlouvají, nebo spíše s úžasem naslouchají svému tajemnému společníku, jehož zatím nepoznávají, ale který jim objasňuje smysl Písma. V pozadí je snad vidět město Jeruzalém, ze kterého se vzdalují. Putují již za jasného dne. To na jedné straně odpovídá časovému určení evangelijního příběhu, ale na straně druhé symbolicky naznačuje plnou záři vzkříšení, která se zde počíná naplno zjevovat.

Ústřední Aachenův výjev, ke kterému se obě křídla oltáře vztahují, patří samotnému Kristovu vzkříšení. Vertikálu zde tvoří jediná postava vzkříšeného Krista. Je zde zpodoben jako vítěz, který přemohl smrt, v jasné záři božského světla vystupuje s vydobytou zástavou z hrobu a jeho jasná postava se tyčí nad všemi osobami triptychu. Horizontálu v dolní části obrazu potom tvoří skupina tří římských vojáků, kteří jako první svědkové se zděšením i úžasem hledí na Vzkříšeného.

Rubovou stranu postranních křídel vyplnil Hans Vredeman de Vries výjevem Zvěstování Panně Marii. Monumentální stavba zde nabízí prostor pro setkání Panny Marie s archandělem Gabrielem, který přichází zvěstovat narození Spasitele (Lk 1,26–38).

ZTRACENO VE VÍRU KALVINISTICKÉ OČISTY

Oltář v kostele Všech svatých příliš dlouho nezůstal, ale později byl přenesen do katedrály sv. Víta. Některé prameny uvádí, že se tak stalo krátce po smrti císaře Rudolfa, nebo nejpozději v r. 1619. Toho roku (2. listopadu 1619) totiž došlo k tzv. kalvinistické očistě kapitulního kostela, která předcházela reformaci svatovítské katedrály ve dnech 21. a 22. prosince 1619.

Podle kroniky Pavla Skály ze Zhoře byla tehdy z kostela Všech svatých vynesena „všeliká okrasa papeženská“, aby v ní na druhý den mohl slavit bohoslužbu kazatel Abraham Skultétus pro nastupujícího panovníka Fridricha Falckého (tzv. zimního krále). Vyklizený mobiliář byl pak buď uložen v hradním depozitáři, nebo byl přenesen do svatovítské katedrály, která prozatím zůstala ušetřena veškerého rabování. Více se dozvíte v článku Kapitulní kostel v době vlády zimního krále.

Oltářní triptych Kristova vzkříšení tak byl s největší pravděpodobností prozatím uložen v katedrále. Důvodem snad mohla být jeho vysoká umělecká hodnota. Ta však neubránila dílo při samotné reformaci katedrály, během níž byla řada cenných uměleckých památek z katedrály vynesena a nenávratně zničena. Mezi nimi byl zřejmě i Aachenův obraz Kristova vzkříšení, jehož stopa končí v hromadě dalších cenností. Zachránit se podařilo pouze obě boční křídla, která jsou dnes uložena v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Povědomí o podobě tohoto obrazu proto získáváme pouze z Aachenovy přípravné studie, která je dnes uchovávána v Moravské galerii v Brně.

Použitá literatura:

FUČÍKOVÁ, E. Rudolf II. a Praha. Správa Pražského hradu: Praha, 1997. ISBN 80-902051-7-8.

METZLER, S. Bartholomeus Spranger: Splendor and Eroticism in Imperial Prague. The Metropolitan Musem of Art: New York, 2014. ISBN 978-1-58839-547-4.

Fotografie:

Ilustrační obrázek + Aachenův návrh IN FUČÍKOVÁ, E. Rudolfínská kresba. Odeon: Praha, 1986.

Sprangerův a Heintzův výjev IN METZLER, S. Bartholomeus Spranger: Splendor and Eroticism in Imperial Prague. The Metropolitan Musem of Art: New York, 2014. ISBN 978-1-58839-547-4.

Vredemanova malba IN Kunsthistorisches Museum Wien (www.khm.at)