Dějiny současné podoby kapitulního kostela Všech svatých se odvíjí od požáru, který propukl v r. 1541 na Malé Straně. V jeho plamenech totiž zanikl vrcholně gotický parléřovský chór a na jeho troskách po takřka čtyřiceti letech vznikl r. 1580 chrám renesanční, z jehož krásy se můžeme těšit dodnes.

NA ZÁKLADECH PARLÉŘOVSKÉHO CHÓRU

Kapitulní kostel Všech svatých ve své současné podobě stojí z části na základech románské královské kaple z 12. století. Ta byla u příležitosti založení Kolegiátní kapituly kolem r. 1343 přestavěna v gotickém stylu. Mezi lety 1370–1387 pak díky Petru Parléři získala vrcholně gotickou podobu, která podle dobových svědectví neměla ve střední Evropě obdoby a bývá srovnávána jen se Sainte-Chapelle v Paříži.

Chrám svou rozlohou nebyl příliš velký – zaujímal přibližně prostor dnešního presbytáře, a tak nebyl spojen s Královským palácem, jak je to patrné na Wolgemutově vedutě z r. 1493. Svým provedením však na své návštěvníky působil dojmem velmi vzdušné stavby. Toho Parléř dosáhl díky využití skeletové konstrukce, v níž prostor mezi jednotlivými pilíři vyplňovala pouze okna. Tak to přibližuje teoretická rekonstrukce podoby chóru podle historika architektury Václava Mencla. Více se dozvíte v článku Historicko-stavební vývoj kapitulního kostela.

NIČIVÝ POŽÁR MALÉ STRANY A HRADČAN

Tato mimořádná stavba však skončila v plamenech požáru, který 2. června 1541 vypukl na Malé Straně v blízkosti Malostranské radnice. Odtud se oheň šířil severním a západním směrem. Záhy dosáhl také pavlače a bašty parkánu Pražského hradu, od nichž vzplál krov kapitulního kostela Všech svatých a královský palác. Nakonec požár zachvátil celý hradní areál a ušetřena nezůstala ani svatovítská katedrála.

Okolnosti velkého požáru přibližuje na stránkách rodinné kroniky také soudobý pamětník Mikuláš Dačický z Heslova (1555–1626):

Léta 1541. Ve čtvrtek před památkou Seslání Ducha sv. na apoštoly [2. června] vyhořel hrad pražský sv. Václava všecek, kostely všeckny, zvonové se slili, hrobové svatých a čisté mnohé drahé věci, dcky zemské všeckny a všeckna stavení krom Černé věže a Daliborky, též Hradčany všeckny kromě sedmi domů, též Menší  Město pražské pod týmž hradem pražským; sotva ho třetí díl zůstal. A ten oheň vyšel jest z domu pana Ludvíka z Kutnštejna v Menším Městě pražském a odtad všeckno jiné se zapalovalo. A vyšel ten oheň v hodinu dvadcátou, při čemž také něco lidí uhořalo. Stala se škoda veliká království Českému.

Pro kapitulní kostel byla tato živelná pohroma zcela zničující. Po uhašení plamenů totiž zbyla z kostela jen obvodová zeď a opěrné pilíře. Klenba, krovy i střecha se zřítily.

Svědčí o tom zápis kněze Václava Hájka z Libočan v jeho Kronice české, o němž se soudí, že kapitulní kostel dobře znal jako jeho návštěvník, a tak mohl stav chrámu před požárem a po něm věrně porovnat :

Kapla pak výborná Všech svatých před palácem, kteráž dílem krásným a nákladem někdy císaře Karla draze vystavína byla a řezbami kamennými i jiným dílem kamenickým draze byla ozdobena a skly převýbornými okrášlena, ta všecka hanebně vnitř i zevnitř vyhořala tak, že na ni každému dobrému hrozné a příliš žalostivé pohledění.

KOMPLIKACE ZDRŽUJÍCÍ OBNOVU KOSTELA

Kapitula byla nyní postavena před nelehký úkol obnovy kostela. Avšak situace pro ni byla značně složitá. Během husitských válek totiž přišla o téměř veškerý svůj majetek, a tak neměla žádné prostředky, z nichž by nákladnou opravu financovala.

Jistou komplikaci představovaly i vlekoucí se spory mezi členy kapituly a kolegiáty univerzitní koleje Všech svatých o nevyjasněná vlastnická práva ke kolejní budově, z jejíhož prodeje zamýšlela kapitula rekonstrukci provést (více v článku Kapitula a její dočasná odluka od univerzity).

Situaci zhoršovala i vznikající parazitní výstavba domů, které začaly postupně zaplňovat prostor kolem kostela, takže hrozilo, že bude svatyně zrušena.

Zástavbu spolu s troskami kostela dobře ilustruje veduta Michaela Peterleho a Jana Kozla z r. 1562 uveřejněná v tzv. Vratislavském prospektu.

KOSTEL A ALŽBĚTA ISABELA HABSURSKÁ

V takto neutěšeném stavu se torzo kapitulního kostela nacházelo až do r. 1579. Tehdy se projektu jeho obnovy ujala francouzská královna–vdova, rakouská arcivévodkyně a česká princezna Alžběta Isabela Habsburská (1554–1592). Stalo se tak v souvislosti s jejím pražským pobytem mezi lety 1577 a 1581. Právě v této době se rozhodla věnovat rozhodující finanční částku na znovuvybudování kapitulního kostela, což členové kapituly jistě přijali s velikou úlevou (více v článku Kapitulní kostel a Alžběta Isabela Habsburská).

Přestavba byla dokončena r. 1580 a obřad posvěcení vykonal 20. srpna pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice (1561–1580). Následující neděli pak stanovil jako den, kdy se má výročí jejího posvěcení vzpomínat.

RENESANČNÍ PŘESTAVBA

Provedením díla byl pověřen stavitel Ulrico Aostalli de Sala (1525–1597), který pro přestavbu kapitulního kostela zvolil jednodušší moderní renesanční styl a zároveň se rozhodl prodloužit původní parléřovský chór až ke stěně Vladislavského sálu. Tak je to patrné z veduty Jorise Hoefnagela z r. 1598. Výjev také přibližuje podobu hradního panoramatu, na kterém kostel obklopuje několik dalších budov, mezi nimiž bychom našli také dvoukřídlou budovu kapitulního děkanství nebo renesanční Rožmberský palác.

Aostalli při přestavbě kostela navázal na původní gotický obvod parléřovského vrcholně gotického chóru, což je patrné zvláště při pohledu na vnější plášť svatyně. Přitom využil i zachovalé původní gotické opěrné pilíře, mezi něž umístil úzká renesanční okna s gotizujícími kružbami.

Zbylý prostor původní vrcholně gotické skeletové konstrukce byl ovšem zazděn, čímž stavba přišla o svou lehkost a jedinečnost. Tak to naznačuje i srovnání dvou obrázků níže. První přibližuje teoretickou představu o podobě gotického chóru, kterou vytvořil architekt a historik umění Jan Sokol. Druhý zachycuje jeho současnou renesanční podobu.

Změnu zaznamenal i strop kostela, který byl výrazně snížen a zaklenut valenou klenbou, jež byla prolomena výsečemi oken a ztužena síťovým vzorem žeber s polohvězdicí v závěru.

S prodloužením kostela vznikl také prostor pro dvě boční kaple a vstupní portál musel být přenesen na severní stranu kostela.

OBRAZOVÁ VÝZDOBA

Sama Alžběta Isabela Habsburská pak kostelu věnovala ještě dva oltářní obrazy, které chrám zdobí až do dnešních dnů. Jedná se o kopii obrazu Snímání Krista od francouzského malíře Charlese Dorignyho (1534–1551) a obraz tří archandělů Michaela, Rafaela a Gabriela připisovaný Hansi von Aachenovi (1552/56–1615).

Osobu slavné donátorky připomínaly rovněž její erby vymalované na klenbách stropu vedle erbů Kolegiátní kapituly. Byly zde patrné až do purizující obnovy kapitulního kostela ve 20. století. Dnes je v pouhém náznaku připomínají už jen palmy vítězného věnce, které původně znaky obkružovaly (více v článku Historicko-stavební vývoj kapitulního kostela).

NÁVRAT K RENESANČNÍ PODOBĚ KOSTELA

S postupem času byl kostel ještě několikrát významně upravován. Největší zásahy byly provedeny v souvislosti s výstavbou Tereziánského ústavu šlechtičen v r. 1755 (více v článku Kapitula a Tereziánský ústav šlechtičen). Návratu k původní renesanční podobě pak přispěla až renovace kostela v 50. letech 20. století za probošta Josefa Cibulky (1886–1968) a obnova v letech 2020 a 2022 provedená z podnětu kapitulního děkana Mons. Milana Hanuše.

Použitá literatura:

BARTŮNĚK, V. Stručné dějiny kollegiátní kapituly a královské kaple Všech svatých na Pražském hradě. Scriptum, 1979.

DAČICKÝ Z HESLOVA, M. Paměti. Akropolis: Praha, 1996. ISBN 80-85770-35-0.

EKERT, F. Posvátná místa král. hl. města Prahy. I. díl. Dědictví sv. Jana Nepomuckého: Praha, 1883.

KALINA, P. et KUŘÁTKO, J. Praha 1437–1610: Kapitoly o pozdně gotické a renesanční architektuře. Libri: Praha, 2011. ISBN 978-80-7277-480-7.

VLČEK, P. Umělecké památky Prahy: Pražský hrad a Hradčany. Academia: Praha, 2000. ISBN 80-200-0832-2.

ZÁRUBA, F. Capella regia – kaple Všech svatých na Pražském hradě. IN Castellologica Bohemica 12/2010. Archeologický ústav AV ČR, Společnost přátel starožitností: Praha, 2010.

Fotografie:

Úvodní fotografie interiéru: Jana Havlová, Člověk a víra.

Interiér presbytáře a lodi kostela po novorenesanční výmalbě IN Archiv hl. m. Prahy

Portrét Alžběty Isabely Habsburské – autor Jakob de Monte po r. 1574 IN Wikipedie

Portrét pražského arcibiskupa Antonína Bruse z Mohelnice IN portraitindex.de

Rekonstrukce chóru podle J. Sokola IN SOKOL, J. Parléřův kostel Všech svatých na Pražském hradě. IN Umění 17/1969. ISSN 0049-5123.

Veduty IN BEČKOVÁ, K. Hradčany a Malá Strana. Schola ludus – Pragensia: Praha, 2000. ISBN 80-902505-1-3.