Královská kolegiátní kapitula u Všech svatých na Hradě pražském za více než 680 let své existence sdružovala celou řadu pozoruhodných osobností. Jejími prvními členy byli významní notáři a diplomaté krále Jana Lucemburského a jeho syna markraběte moravského Karla, kteří kapitulu od r. 1339 zakládali. Při spojení kapituly s Pražskou univerzitou potom r. 1366 vyhradil král Karel IV. členství v kapitule seniorním mistrům Karlovy koleje. Po husitských válkách se dostávalo členství v kapitule zvláště představitelům domácí šlechty a členům Metropolitní kapituly v Praze. Od doby vlády císařovny Marie Terezie a císaře Josefa II. byla dávána přednost zejména kněžím zasloužilým v oblasti výchovy, vzdělávání a věd. V poslední fázi dějin kapituly pak byli od r. 1885 za kanovníky přijímáni především vyučující na pražské teologické fakultě.

Z podnětu děkana kapituly Mons. Milana Hanuše se podařilo nalézt několik desítek jmen spojených s dějinami kapituly. Tato jména jsou nyní vepsána do tohoto kapitulního nekrologia, aby se uchovala a připomínala památka jejich životního díla. I když je nutné upozornit, že informace zde uvedené jsou prezentovány pouze ve stručnosti a u některých kanovníků zatím zcela schází.

Podkladem pro vznik tohoto soupisu se staly prameny, které jsou vypsány níže:

•  Almanach duchovních Arcidiecéze pražské ve 20. století (Apha.cz).
• BARTŮNĚK, V. Stručné dějiny kollegiátní kapituly a královské kaple Všech svatých na Pražském hradě. Scriptum, 1979.

• Biografický slovník českých zemí. Historický ústav AV ČR.

• ČÁŇOVÁ, E. Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách 1848-1918. Praha: Státní ústřední archiv, 1995. ISBN 80-85475-17-0.
• Časopis katolického duchovenstva.
• Kapitulní archiv – rukopisné podklady prof. Ladislava Pokorného.
• NOVOTNÝ, V. – VAŇÁČ, M. – KUNŠTÁT, M. Biografický slovník katolických teologických fakult v Praze 1891-1990. Karolinum: Praha, 2003. ISBN 978-80-246-2436-5.
• PODLAHA, A. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora. Díl X. Metropolitní kapitula u sv. Víta: Praha, 1912.
• TOMEK, V. V. Dějepis města Prahy, V. díl. Praha, 1905.
• TŘÍŠKA, J. Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348–1409. Univerzita Karlova: Praha, 1981.
• Webové stránky Katedry filosofie Masarykovy univerzity.
• Wikipedie.
• Webové stránky farností a jiných institucí, s nimiž byli členové kapituly spojeni.

—————————————————————————————————–

SEZNAM ZESNULÝCH ČLENŮ KAPITULY

Jindřich Hayne z Domažlic
Farář v Malíně a od r. 1342 kanovník Kapituly u Všech svatých.
(Bartůněk, Stručné dějiny)

Jan Bandini
Působil v kanceláři markraběte moravského Karla. Byl členem kapituly olomoucké a mělnické. V r. 1342 byl přijat také do Kapituly u Všech svatých.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae I, čl. 418, s. 303)

Boleslav Těšínský – probošt (+ 23. 7. 1356)
Narodil se kolem r. 1331. Byl synem těšínského knížete Kazimíra I. V r. 1345 se stal kanovníkem vratislavským a r. 1349 krakovským. V r. 1353 byl jmenován kaplanem krále Karla IV. a proboštem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 23. 7. 1356.
(Wikipedie)

Bohuslav z Pardubic (+ 9. 12. 1358)
Bratr arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Od r. 1342 byl kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a ve Vratislavi, děkanem kapituly v Sadské, kanovníkem Kapituly u Všech svatých, proboštem litoměřické kapituly, kanovníkem kapituly magdeburské a olomoucké. Zemřel 9. 12. 1358.
(Podlaha, Series: č. 265; Wikipedie)

Petr z Loun (+ 1362)
Již r. 1335 zastával úřad písaře a notáře markraběte moravského Karla a později královského diplomata. V r. 1342 se stal kanovníkem kapituly Všech svatých a kapituly olomoucké. V r. 1345 byl jmenován kanovníkem ve Vratislavi a později jejím proboštem. Působil také jako farář ve Vodňanech. Podle některých pramenů byl mezi neúspěšnými kandidáty na vratislavské biskupství. Zemřel r. 1362.
(Bartůněk, Stručné dějiny)

Vilém z Velhartic (+ 1364)
Jeden ze čtyř synů Buška II. z Velhartic (rádce Karla IV). V r. 1344 se jako úředník Karla IV. stal kanovníkem kapituly Všech svatých a farářem ve Zbečnu. V r. 1347 přijal kanonikát v Olomouci a r. 1353 na Vyšehradě. Po r. 1347 se vzdal fary ve Zbečnu a stal se farářem kostela Narození Panny Marie v Klatovech. V r. 1353 byl na žádost Karla IV. jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze. Téhož roku také papež nařídil olomouckému biskupovi, aby mu udělil kněžské svěcení. Prameny uvádí, že r. 1365 začal studovat teologii, ale v seznamu studentů Pražské univerzity není. Navíc podle jiných pramenů zemřel již r. 1364.
(Archiv kapituly; Bartůněk, Stručné dějiny)

Velislav (Velek) Hayne ze Sedlčan (+ 1367)
Narodil se kolem r. 1300 v Sedlčanech. V r. 1325 byl doložen jako notář na dvoře krále Jana Lucemburského. V r. 1334 pak přešel jako notář do služeb markraběte moravského Karla. V r. 1347 byl jmenován nejvyšším písařem. V notářských a diplomatických službách panovníka působil až do roku 1362. Byl rovněž členem několika kapitul. V r. 1334 se stal kanovníkem vyšehradským, r. 1338 kanovníkem Metropolitní kapituly, r. 1339 kanovníkem u Všech svatých a r. 1354 kanovníkem u sv. Apolináře, kde byl r. 1356 zvolen děkanem. Během svého života podnikl řadu diplomatických misí na mnoha význačných místech středověké Evropy. Byl rovněž objednavatelem tzv. Velislavovy Bible. Zemřel r. 1367.
(Podlaha, Series: č. 251; Wikipedie; Národní knihovna)

František Konrádův – děkan (+1370)
Královský kaplan a od r. 1353 první děkan kapituly Všech svatých. Zemřel kolem r. 1370.
(Bartůněk, Stručné dějiny)

Přibyslav z Letkova (+ 1370)
Byl kaplanem a sekretářem markraběte moravského Karla, členem Metropolitní kapituly v Praze a kapituly Všech svatých, rektorem farního kostela v Kostelci a od r. 1346 arcijáhnem bílinským. Zemřel r. 1370.
(Podlaha, Series: 261)

Beneš (+ 1377)
Kanovníkem kapituly Všech svatých byl mezi lety 1367 a 1372. Od r. 1367 byl také farářem ve Vrbně a od r. 1370 farářem u sv. Valentina V Praze. V r. 1372 se stal členem akademické obce Právnické univerzity.
(Tříška, Životopisný slovník: Benessius, str. 44)

František Tausentmark (+ 1377)
Kanovníkem kapituly Všech svatých byl pravděpodobně od r. 1342. Před založením kapituly pravděpodobně působil v královské kapli jako její rektor.
(Bartůněk, Stručné dějiny)

Dietrich (Theodoricus) Hackenteufel ze Stratfordu (+1377) 
Kanovník Kapituly Všech svatých. Mezi lety 1360 a 1377 byl děkanem vratislavské kapituly a od r. 1369 také farářem ve Vladislavicích. Zemřel okolo r. 1377.
(Sestaveno z různých krátkých zmínek)

Protiva z Liboce (+ 1380)
Kanovníkem kapituly Všech svatých se stal někdy po r. 1344 (?). Od r. 1354 byl farářem v Lukavicích a později v Liboci.
(Archiv kapituly; Podlaha: Posvátná místa království českého V., str. 45)

Ondřej (Enderlinus) z Mýta (+1380)
Do kapituly Všech svatých byl přijat někdy po r. 1344 (?), ale r. 1360 se kanonikátu vzdal. Zemřel r. 1380.
(Archiv kapituly)

Jan Očko z Vlašimi – probošt (+ 14. 1. 1380)
Notář, kaplan a důvěrník markraběte moravského a později českého krále Karla IV. V r. 1339 byl jmenován prvním proboštem kapituly založené při královské kapli Všech svatých na Hradě pražském. Později byl instalován také do kapituly mělnické, vratislavské a pražské. V r. 1351 byl zvolen biskupem olomouckým. Biskupské svěcení přijal ve svatovítské katedrále v r. 1352 z rukou arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Na žádost Karla IV. si pak ještě rok po svém svěcení směl ponechat všechna dosavadní jmenování a beneficia. Po r. 1364 byl jmenován pražským arcibiskupem. V r. 1378 se stal 1. českým kardinálem. Dne 30. 11. 1378 se zřekl arcibiskupského úřadu ve prospěch synovce Jana z Jenštejna. Zemřel 14. 1. 1380 a pohřben byl ve Vlašimské kapli katedrály sv. Víta.
(Podlaha, Series: 295; Wikipedie)

Dětmar Gutjar (+ 1381)
Kanovníkem kapituly Všech svatých se stal od r. 1377. Od r. 1367 byl držitelem prebendy v Radičivsi a Větrušicích. Zemřel kolem r. 1381.
(Podlaha, Series: č. 348)

Petr z Rožmberka – probošt (+ 16. 11. 1384)
Narodil se r. 1326 v Českém Krumlově. Od r. 1342 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1343 se stal kanovníkem olomouckým, pasovským a řezeňským. Od r. 1358 byl zvolen proboštem kapituly Všech svatých a v této funkci také r. 1366 přijal rozhodnutí Karla IV. o spojení kapituly s Pražskou univerzitou. V r. 1384 mu papež Urban VI. nabídl kardinálský klobouk, který pravděpodobně ze zdravotních důvodů odmítl. Zemřel 16. 11. 1384.
(Podlaha, Series: č. 267; Wikipedie)

Jan z Boskovic
Byl děkanem kroměřížským. Kanovníkem kapituly Všech svatých se stal r. 1358, když místo uvolnil Vilém Zajíc z Hazmburka. Roku 1383 se pokoušel postoupit svůj kanonikát u Všech svatých synovci téhož jména, ale zda k výměně došlo, není jisté.
(Archiv kapituly; Tomek: Dějepis města Prahy V., str. 194)

Petr
Kanovníkem kapituly Všech svatých byl do r. 1358, kdy kanonikát mění s Mikulášem z Beswiku za oltářnictví sv. Vojtěcha a Doroty v katedrále sv. Víta.
(Archiv kapituly; Podlaha, Series: č. 336)

Mikuláš z Beswiku
Kaplan a sekretář saského knížete Rudolfa a farář v Praskolesích. Kanovníkem u Všech svatých od r. 1358, kdy kanonikát získal výměnou za oltářnictví sv. Vojtěcha a Doroty v katedrále sv. Víta. Od r. 1359 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze.
(Podlaha, Series: č. 336)

Michal Janův
(Archiv kapituly)

Jetřich
Farář ve Vladislavicích a kanovník kapituly Všech svatých.
(Bartůněk, Stručné dějiny)

František Wigandův z Prahy
Kanovníkem kapituly Všech svatých se stal r. 1343. Byl mistrem Pražské univerzity.
(Podlaha, Series: č. 271)

Fridman z Prahy (+ 1384)
Bakalářem, licenciátem a mistrem svobodných umění se stal mezi lety 1358 a 1360 na univerzitě v Paříži. Mezi roky 1367-1374 a 1376-1378 působil na Pražské univerzitě jako examinátor. V r. 1368 se stal kanovníkem metropolitní kapituly v Praze. V r. 1375 získal bakalaureát z teologie. Mezi lety 1375 a 1390 byl členem kapituly v Týně n. Vltavou a mezi lety 1375 a 1384 kapituly Všech svatých. V r. 1376 byl zvolen rektorem Pražské univerzity. Kolem r. 1383 se stal mistrem a r. 1384 profesorem teologie.
(Podlaha, Series: č. 384; Tříška, Životopisný slovník: Fridmannus de Praga, str. 114)

Tilmann z Kassela
Na Pražskou univerzitu vstupoval již jako bakalář svobodných umění, kterým se stal r. 1368. V r. 1381 se stal bakalářem teologie a mistrem svobodných umění. Mezi lety 1381 a 1383 byl kanovníkem kapituly Všech svatých. V r. 1387 odešel na univerzitu v Heidelbergu.
(Tříška, Životopisný slovník: Tilmannus de Kassel, str. 512)

Mikuláš z Gubina
Narodil se v Polsku. V r. 1369 se stal bakalářem, r. 1371 licenciem a r. 1372 mistrem svobodných umění. V rocích 1378, 1385 a 1387 byl opakovaně zvolen rektorem Pražské univerzity. V r. 1379 se stal bakalářem teologie. V r. 1379 byl jmenován kanovníkem v Budyšíně a mezi lety 1381 a 1387 byl členem kapituly Všech svatých. V r. 1378 se stal profesorem teologie. V r. 1391 byl jmenován soudcem a subkonzervátorem univerzitních práv.
(Tříška, Životopisný slovník: Nicolaus de Gubin, str. 395)

Heřman z Winterswiku (+ 1391)
Byl mistrem teologie. Mezi lety 1362 a 1380 byl kanovníkem ve Vratislavi. V r. 1366 se stal bakalářem teologie a kolegiátem Karlovy Koleje. Mezi lety 1371 a 1380 byl členem kapituly u Všech Svatých a od r. 1391 byl přijat do kapituly u sv. Apolináře. V r. 1376 se stal mistrem a r. 1377 doktorem teologie. V r. 1378 byl zvolen rektorem Pražské univerzity. V r. 1379 se stal profesorem teologie.
(Podlaha, Series: č. 385; Tříška, Životopisný slovník: Hermannus de Winterswik, str. 191)

Oldřich ze Sulzbachu – děkan (+ 1392)
Doktor dekretů a od r. 1374 děkan kapituly u Všech svatých. Mezi lety 1378 a 1382 také kanovník Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1383 byl papežem Urbanem VII. jmenován prvním konzervátorem univerzitních práv. Zemřel r. 1392.
(Podlaha, Series: 392; Tříška, Životopisný slovník: Ulricus de Salczburga, str. 517; Kapitulní blog)

Vilém Zajíc z Hazmburka (+ 1393)
Syn Zbyňka z Velhartic. Od r. 1342 kanovník v Bambergu, od r. 1347 kanovník kapituly Všech svatých a na Vyšehradě. Od r. 1350 kanovníkem v Mělníku, Vratislavi a Metropolitní kapitule v Praze. V r. 1357 na všechny církevní posty abdikoval, ujal se rodinných statků a oženil se s Annou z Libochovic, s níž měl devět dětí. Zemřel r. 1393.
(Podlaha, Series: č. 318; Wikipedie)

Menso z Beckhausenu (+ 1397)
V r. 1368 se stal bakalářem a v r. 1371 mistrem svobodných umění. Mezi roky 1373-1374 a 1377-1382 působil jako examinátor. Od r. 1376 se stal členem Karlovy koleje a r. 1379 bakalářem teologie. Mezi lety 1381 a 1393 byl členem kapituly Všech svatých. Od r. 1385 působil jako prokurátor bavorského univerzitního národa a od r. 1395 jako profesor teologie.
(Tříška, Životopisný slovník: Menso de Beckehussen, str. 371)

Mikuláš Provin
V r. 1379 se stal licenciem a r. 1379 mistrem svobodných umění. Mezi roky 1381 a 1388 působil jako examinátor. V r. 1387 se stal bakalářem teologie a proboštem Karlovy koleje. V r. 1396 byl přijat do kapituly Všech svatých a stal se mistrem teologie. Později odešel na univerzitu v Heidelbergu.
(Tříška, Životopisný slovník: Nicolaus Prowin, str. 414)

Mikuláš z Litomyšle (+ 1403/1404)
Narodil se kolem r. 1350. V r. 1375 získal na Pražské univerzitě titul bakaláře a r. 1378 mistra svobodných umění. V r. 1384 se stal děkanem artistické fakulty a členem Karlovy koleje. V r. 1386 a 1402 byl zvolen rektorem. V r. 1400 byl přijat do kapituly Všech svatých a r. 1402 získal doktorát z teologie. V univerzitních bojích o Viklefovo učení byl na straně jeho stoupenců.
(Tříška, Životopisný slovník: Nicolaus de Luthomyssl, str. 405; Philmuni.cz; Wikipedie)

Jenek Václavův z Prahy (+ 1404)
Od r. 1366 je uváděn jako mistr svobodných umění, profesor artistické fakulty Pražské univerzity a člen Karlovy koleje. V rocích 1374 a 1383 byl rektorem univerzity. V r. 1378 se stal bakalářem teologie a byl přijat do kapituly Všech svatých. V r. 1380 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a v r. 1385 profesorem teologie. Na univerzitě přednášel také matematické vědy. Během svého života shromáždil rozsáhlou knihovnu, kterou po své smrti r. 1404 odkázal Koleji českého národa. Jeho dochované spisy svědčí o velké filozofické erudici. Ve svých výkladech Aristotelových děl se opírá i o některé progresivní filozofické osobnosti jako byli např. Alexander z Afrodisiady, Averroes, W. Burgleigh, Siger z Brabantu nebo Marsilius z Padovy.
(Podlaha, Series: č. 417; Tříška, Životopisný slovník: Iohannes – Ienko Wenceslai de Praga, str. 321; Philmuni.cz; Wikipedie)

Štěpán z Kolína (+ 28. 8. 1406)
Narodil se kolem r. 1360. V r. 1379 získal na Pražské univerzitě titul bakaláře a r. 1383 mistra svobodných umění. Roku 1390 se stal proboštem Karlovy koleje a r. 1392 děkanem artistické fakulty. V r. 1396 získal titul bakaláře a r. 1403 mistra a profesora teologie. V letech 1396 a 1402 kázal v Betlémské kapli. Za svého nástupce pak doporučil Jana Husa. V r. 1397 byl rektorem Pražské univerzity. Od r. 1399 byl členem Kapituly u Všech svatých. V r. 1402 byl ustanoven arcijáhnem boleslavským. Známá jsou jeho kázání, drobnější traktáty a úvahy, listy a kompilace. Zemřel 28. 8. 1406.
(Tříška, Životopisný slovník: Stephanus de Colonia, str. 489; Philmuni.cz; Wikipedie)

Konrád ze Soltau (+ 11. 1. 1407)
Narodil se kolem r. 1350 v Lüneburgu. V r. 1368 se stal mistrem svobodných umění. Mezi lety 1371 a 1376 byl jmenován kanovníkem magdeburským a mezi lety 1375 a 1393 kanovníkem hildesheimským. V r. 1381 se stal bakalářem teologie. Mezi lety 1381 a 1387 byl členem kapituly Všech svatých. V r. 1384 byl zvolen rektorem Pražské univerzity. Mezi roky 1384-1386 působil jako prokurátor polského, bavorského a saského univerzitního národa. V r. 1387 byl zvolen rektorem na univerzitě v Heidelbergu. V r. 1397 se stal kancléřem mohučského arcibiskupa a r. 1400 byl jmenován biskupem ve Verdunu. Zemřel 11. 1. 1407.
(Tříška, Životopisný slovník: Conradus de Soltau, str. 82; Wikipedie)

Jan Sádlo ze Smilkova – probošt (+ 1407)
Kanovníkem kapituly Všech svatých se stal r. 1386 a r. 1387 byl prezentován jejím proboštem. Po smrti arcibiskupa Olbrama III. ze Škvorce se v r. 1402 stal spolu s Václavem z Radče administrátorem pražského arcibiskupství.
(Podlaha, Series: č. 447)

Matouš z Krakova (+ 5. 3. 1410)
Narodil se kolem r. 1335 jako syn krakovského notáře. V r. 1365 se stal bakalářem a r. 1367 mistrem svobodných umění. Kněžské svěcení přijal r. 1377. V r. 1378 byl zvolen proboštem Karlovy koleje a r. 1381 se stal doktorem teologie. Mezi lety 1383 a 1396 byl členem Kapituly u Všech svatých. V r. 1395 odešel na univerzitu v Heidelbergu, kde byl v r. 1396 zvolen rektorem. V této době také vstoupil do diplomatických služeb Ruprechta II. Falckého. V témže roce byl jmenován biskupem ve Wormsu. Zemřel 5. 3. 1410.
(Tříška, Životopisný slovník: Matheus de Cracovia, str. 358; Wikipedia)

Petr ze Znojma
V r. 1376 se stal mistrem svobodných umění. Od r. 1384 byl přijat do Karlovy koleje. Mezi lety 1388 a 1408 působil jako císařský notář. Od r. 1390 byl jmenován kanovníkem v Hnězdně a od r. 1410 členem kapituly Všech svatých. V r. 1413 byl vykázán z Prahy spolu se Štěpánem z Pálče, Janem Eliášovým a Stanislavem ze Znojma. Tím zaniká i jeho členství na univerzitě a v kapitule.
(Tříška, Životopisný slovník: Petrus de Znoyma, str. 468; Philmuni.cz)

Blažej Vlk (Lupus) ze Strážně – děkan (+ 1410)
V r. 1369 se stal bakalářem a r. 1372 mistrem svobodných umění. Od r. 1376 byl členem Karlovy koleje. V rocích 1379 a 1383 byl rektorem Pražské univerzity. Od r. 1383 byl přijat do kapituly Všech svatých a r. 1392 se stal jejím děkanem. V r. 1392 se stal kanovníkem vyšehradským. Mezi lety 1398 a 1410 působil jako jeden ze tří konzervátorů univerzitních práv. Zemřel před 20. 8. 1410.
(Podlaha, Series 454; Tříška, Životopisný slovník: Blasius Lupus de Strazni, str. 53; Philmuni.cz; Wikipedie)

Zdislav Chrt – probošt (+ 1411)
Kanovník Metropolitní kapituly v Praze a kapituly u sv. Apolináře. Od r. 1407 až do své smrti r. 1411 proboštem kapituly Všech svatých.
(Podlaha, Series 469)

Stanislav ze Znojma (+ 10. 10. 1414)
V r. 1385 se stal bakalářem a r. 1388 mistrem svobodných umění. Mezi lety 1399 a 1400 působil jako probošt Karlovy koleje. V r. 1403 se stal bakalářem teologie. V r. 1404 byl zvolen rektorem Pražské univerzity. V r. 1405 se stal profesorem teologie. V r. 1410 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých. Jako jeden z prvních univerzitánů začal rozvíjet teologické myšlenky Johna Wyclifa. Od r. 1408, kdy byl vězněn a pro své teologické názory vyslýchán v Boloni, se stal odpůrcem wyclifitů na univerzitě. V r. 1413 byl vykázán z Prahy spolu se Štěpánem z Pálče, Janem Eliášovým a Petrem ze Znojma. Zemřel 10. 10. 1414 během cesty na Kostnický koncil, kde chtěl svědčit proti Janu Husovi.
(Tříška, Životopisný slovník: Stanislaus de Znoyma; Philmuni.cz; Wikipedie)

Jan z Hildesheimu
V r. 1371 se stal bakalářem a r. 1381 mistrem svobodných umění. V r. 1395 se stal bakalářem, r. 1397 licenciem a r. 1400 profesorem teologie. Mezi lety 1410 a 1418 byl přijat do kapituly Všech svatých. Zemřel někdy mezi lety 1418 a 1425.
(Tříška, Životopisný slovník: Iohannes de Hyldensheim, str. 259).

Zdeněk z Labouně – probošt
Pocházel ze starého českého šlechtického rodu. Roku 1393 se stal bakalářem a r. 1396 mistrem svobodných umění. V r. 1400 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze (do r. 1418). Roku 1405 byl ustanoven královským notářem a královým rádcem. V r. 1409 – po vydání Dekretu kutnohorského – byl králem Václavem IV. dosazen za rektora Pražské univerzity. Od r. 1410 byl děkanem kapituly Všech svatých a od r. 1412 jejím proboštem. V r. 1411 je uváděn jako bakalář lékařství. V pozdějších letech se stal stoupencem utrakvismu.
(Podlaha, Series: č. 492; Tříška, Životopisný slovník: Zdenko de Labun, str. 541; Philmuni.cz; Wikipedie)

Johannes Marienwerder (+ 19. 9. 1417)
V r. 1367 se stal bakalářem a r. 1367 mistrem svobodných umění. V r. 1374 byl zvolen děkanem artistické fakulty. V r. 1377 se stal bakalářem a r. 1380 mistrem teologie. V r. 1377 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých. Kanonikátu se vzdal v r. 1387, když vstoupil do Řádu německých rytířů. V r. 1384 se stal profesorem teologie. Znám je rovněž jako zpovědník a zapisovatel mystických svědectví bl. Doroty z Montau. Zemřel 19. 9. 1417 v polském Kwidzyně.
(Tříška, Životopisný slovník: Iohannes de Mareinwerder, str. 275; Wikipedie)

Šimon z Rokycan (+ 1. 4. 1421)
V r. 1407 se stal bakalářem a r. 1410 mistrem svobodných umění. V r. 1414 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých a v r. 1416 byl zvolen děkanem artistické fakulty. Stal se obětí tzv. krvavého aprílu v Berouně, při kterém byl upálen tábority v r. 1421.
(Tříška, Životopisný slovník: Simon de Rokyczano, str. 485)

Štěpán z Pálče (+ 1423)
V r. 1386 se stal bakalářem a v r. 1391 mistrem svobodných umění. V r. 1399 byl zvolen děkanem artistické fakulty a v r. 1400 rektorem Pražské univerzity. V r. 1402 se stal bakalářem a r. 1411 mistrem teologie. Od r. 1408 byl přijat do Koleje krále Václava IV. Spolu se Stanislavem ze Znojma byl původně horlivým podporovatelem viklefismu a blízkým přítelem Jana Husa. Když byl potom r. 1408 v Bologni uvězněn spolu se Stanislavem ze Znojma a vyslýchán pro podezření z kacířství, postupně přechází do opozice vůči pražským viklefitům i vůči Husovi. V r. 1413 se stal kanovníkem kapituly Všech svatých, ale ještě téhož roku byl se Stanislavem ze Znojma a dalšími kanovníky vykázán z Prahy. Na koncilu v Kostnici se připojil k Husovým žalobcům. Pod vlivem koncilních jednání přijal stanovisko konciliarismu a nadchl se pro reformu církve. V Kostnici se také sblížil s polskou delegací a po skončení jednání odešel do Polska, kde až do své smrti působil v církevních a učitelských funkcích. Od r. 1418 dokonce přednášel i na krakovské univerzitě. Zemřel v Polsku r. 1423.
(Tříška, Životopisný slovník: Stephanus de Palecz, str. 491; Philmuni.cz; Wikipedie)

Přibyslav z Jesenice
V r. 1376 se stal bakalářem a r. 1382 mistrem svobodných umění. V r. 1390 byl přijat mezi členy Karlovy Koleje a mezi lety 1394 a 1395 byl jmenován jejím proboštem. V r. 1391 byl zvolen děkanem artistické fakulty. Mezi lety 1412 a 1418 byl kanovníkem vyšehradským a mezi lety 1410 a 1426 kanovníkem kapituly Všech svatých.
(Tříška, Životopisný slovník: Przibislaus de Jessenicz, str. 471; Philmuni.cz)

Ondřej z Brodu (+ 15. 10. 1427)
V r. 1384 se stal bakalářem a r. 1387 mistrem svobodných umění. V r. 1396 byl zvolen děkanem artistické fakulty. V r. 1403 se stal bakalářem a r. 1408 profesorem teologie. Krátce studoval i na Právnické univerzitě. V r. 1405 byl jmenován olomouckým arcijáhnem. V r. 1407 byl zvolen rektorem Pražské univerzity, kterou r. 1409 také zastupoval na koncilu v Pise. V r. 1409 se stal členem Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1412 byl jmenován kanovníkem vyšehradským a u Všech svatých. Patřil k zastáncům českých práv na univerzitě a obhájcům Dekretu kutnohorského. Nějaký čas působil také jako kazatel v Betlémské kapli, kde vystupoval jako přísný mravokárce. Jeho přátelství s Husem narušily teologické spory o výklad vyklifismu. Jeho argumentační podklady se staly součástí žaloby proti Husovi v Kostnici, i když on sám se koncilu nezúčastnil. V r. 1417 opustil Prahu, když se Pražská univerzita přihlásila k utrakvismu. V r. 1422 se před husitskými válkami uchýlil spolu s Metropolitní kapitulou do Žitavy. Zemřel v Lipsku 15. 10. 1427.
(Podlaha: Series, č. 517; Tříška, Životopisný slovník: Andreas de Broda, str. 23; Philmuni.cz; Wikipedie)

Jan Eliášův z Horšovského Týna (+ 1429)
Před r. 1382 získal na Pražské univerzitě titul mistr svobodných umění a v r. 1398 se stal doktorem teologie. V r. 1387 byl zvolen děkanem artistické fakulty a r. 1393 rektorem Pražské univerzity. Mezi lety 1396 a 1426 byl jmenován arcijáhnem plzeňským. V r. 1403 byl přijat do Karlovy koleje. V r. 1406 se stal kanovníkem u sv. Apolináře. V r. 1410 byl jmenován subkonzervátorem univerzitních práv. Mezi lety 1410 a 1413 byl členem kapituly Všech svatých a od r. 1410 až do své smrti kanovníkem staroboleslavským. V r. 1413 byl vykázán z Prahy spolu se Štěpánem z Pálče, Stanislavem ze Znojma a Petrem ze Znojma. Zemřel před 14. 1. 1429.
(Podlaha: Series, č. 485; Tříška, Životopisný slovník: Iohannes Elie, str. 238; Philmuni.cz; Wikipedie)

Řehoř Lvův z Prahy
V r. 1389 se stal bakalářem a r. 1396 mistrem svobodných umění. V r. 1405 byl zvolen děkanem artistické fakulty. V r. 1405 je uváděn jako probošt Karlovy koleje. V r. 1412 se stal kanovníkem kapituly Všech svatých.
(Tříška, Životopisný slovník: Gregorius de Praga, Leonis, str. 133)

Štěpán ze Staňkova – děkan (+ 1431)
V r. 1385 se stal mistrem svobodných umění. V r. 1399 byl jmenován kanovníkem kapituly v Týně n. Vltavou. Mezi lety 1399 a 1409 působil jako kancléř královny Žofie. V r. 1400 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1412 se stal kanovníkem vratislavským a děkanem kapituly Všech svatých. V r. 1420 byl ustanoven arcijáhnem kouřimským. Od r. 1421 se před husitskými válkami uchýlil spolu s Metropolitní kapitulou do Žitavy a dále do Budyšína. Do exilu odvezl také kapitulní poklad, který se ztratil neznámo kde. Zemřel před 16. 1. 1431.
(Podlaha: Series, č. 507; Tříška, Životopisný slovník: Stephanus de Stankow, str. 492; Kapitulní blog)

Šimon z Tišnova (+ 1432)
V r. 1395 získal titul bakaláře a r. 1399 mistra svobodných umění. V r. 1409 byl zvolen děkanem artistické fakulty. V r. 1410 se stal bakalářem teologie. V r. 1411 byl zvolen rektorem Pražské univerzity. V r. 1414 byl přijat mezi kanovníky Kapituly u Všech svatých. Až do r. 1417 patřil mezi horlivé zastánce viklefismu a stoupence utrakvismu na Pražské univerzitě. Později své přesvědčení radikálně změnil a stal se odpůrcem husitské revoluce. Zemřel r. 1432.
(Tříška, Životopisný slovník: Simon de Tissnow, str. 486; Philmuni.cz; Wikipedie)

Antonín z Loun – místoděkan
V r. 1406 byl promován bakalářem a r. 1410 mistrem svobodných umění. V r. 1411 byl zvolen rektorem Pražské univerzity. V r. 1414 byl přijat do Kapituly u Všech svatých. Uváděn je jako místoděkan. V r. 1418 dosáhl bakalaureátu medicíny a byl zvolen děkanem artistické fakulty.
(Tříška, Životopisný slovník: Antonius de Luna, str. 32; Tomek: Dějepis města Prahy V., str. 194)

Mikuláš Švarcman – probošt (+ 1434)
Proboštem Kapituly u Všech svatých byl nejspíše od r. 1432 do své smrti v r. 1434.
(Tomek: Dějepis města Prahy V, s. 192)

Zikmund z Budějovic – probošt (+ 1436)
Mezi lety 1409 a 1420 působil jako kancléř královny Žofie. V r. 1414 se stal členem Metropolitní kapituly, kde je také doložen mezi roky 1418 a 1420 jako litoměřický probošt. Mezi lety 1419 a 1420 byl proboštem kapituly Všech svatých a r. 1422 proboštem mělnické kapituly. Podle dostupných pramenů vystupoval jako stoupenec utrakvismu. Zemřel v Mělníku r. 1436.
(Podlaha: Series, č. 518; Wikipedie)

Křišťan z Prachatic (+ 5. 9. 1439)
V r. 1388 se stal bakalářem a r. 1390 mistrem svobodných umění. V r. 1403 byl zvolen děkanem artistické fakulty. Několikrát byl zvolen také rektorem Pražské univerzity. Od r. 1406 působil jako kazatel u sv. Michala na Starém Městě pražském. Mezi lety 1410 a 1432 byl členem Kapituly u Všech svatých. Patřil k zastáncům viklefismu a utrakvismu. Řadil se také mezi přátele Jana Husa, kterého dokonce navštívil v kostnické věznici. Po radikalizaci husitského hnutí byl jako umírněný reformista a učenec r. 1422 vypovězen z Prahy. V r. 1434 se smířil s Katolickou církví a mezi lety 1437 a 1439 působil jako administrátor pražského arcibiskupství. Svým zájmem nejen o teologii, ale i astronomii, matematiku a lékařství se zařadil mezi přední učence své doby. Zemřel po morové nákaze v Praze 5. 9. 1439.
(Tříška, Životopisný slovník: Christiannus de Prachaticz, str. 64; Wikipedie)

Prokop Vilémův z Prahy – probošt (+ 1446)
Proboštem Kapituly u Všech svatých a také kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze byl jmenován v Žitavě r. 1435. Zemřel pravděpodobně kolem r. 1446.
(Podlaha: Series, č. 556)

Řehoř Tomášův z Prahy – probošt (+ 1450)
V r. 1398 se stal bakalářem a r. 1402 mistrem svobodných umění. Mezi lety 1416 a 1431 byl farářem v kostele sv. Benedikta na Hradčanech. Od r. 1421 byl jmenován členem Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1431 byl zvolen děkanem a r. 1446 také proboštem Kapituly u Všech svatých. Zemřel r. 1450.
(Podlaha: Series, č. 547; Tříška, Životopisný slovník: Gregorius de Praga, Thome, str. 134; Philmuni.cz)

Prokop z Kladrub (+ 24. 4. 1453)
Kněžské svěcení přijal v r. 1401. V r. 1402 byl promován bakalářem a r. 1405 mistrem svobodných umění. V r. 1412 a 1431 byl zvolen děkanem artistické fakulty. V r. 1422 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých snad do r. 1429, kdy začal působit na univerzitě v Lipsku. Zde r. 1433 získal doktorát z teologie a r. 1443 byl zvolen rektorem. V r. 1436 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze, jejímž děkanem byl mezi lety 1442 a 1450. V letech 1444 a 1453 působil také jako administrátor pražského arcibiskupství. Zemřel v Plzni 24. 4. 1453, kde byl rovněž pohřben.
(Podlaha: Series, č. 551; Tříška, Životopisný slovník: Procopius de Kladrub, str. 470; Tomek: Dějepis města Prahy, V. dí, str. 194; Philmuni.cz; Wikipedie)

Prokop z Plzně (+ 1457)
V r. 1403 byl na Pražské univerzitě promován bakalářem a r. 1408 mistrem svobodných umění. V té době patřil mezi obhájce Viklefových spisů a příznivce Jana Husa. V r. 1420 se řadil mezi umírněné utrakvisty. V r. 1421 se účastnil synody, na níž spolu s Jakoubkem ze Stříbra, Janem z Příbrami a Janem Želivským prohlásil čtyři artikuly pražské za výklad utrakvistického učení. Jako přívrženec Zikmunda Korybutoviče byl r. 1427 na několik let vypovězen z Prahy. V r. 1433 hájil na basilejském koncilu přijímání podobojí. Po bitvě u Lipan r. 1434 ustoupil k umírněné pozici a smířil se s Katolickou církví. V r. 1437 byl ustanoven farářem u sv. Jindřicha na Novém městě Pražském. V rocích 1414, 1439 a 1440 byl opakovaně zvolen děkanem artistické fakulty. V rocích 1420, 1425 a 1443 byl zvolen rektorem Pražské univerzity. V r. 1448 byl přijat do Kapituly u Všech svatých. Zemřel r. 1457.
(Tříška, Životopisný slovník: Procopius de Plzna, str. 470; Wikipedie)

Václav Křižanovský – probošt (+ 1468)
Narodil se kolem r. 1427 v Křižanově. Na Pražské univerzitě byl r. 1450 promován bakalářem a r. 1454 mistrem svobodných umění. V r. 1456 byl zvolen děkanem artistické fakulty. V té době byl jakožto žák Jana Rokycany stoupencem utrakvismu. Po studiích v Bononii, kde dosáhl doktorátu teologie, se r. 1459 vrátil na Pražskou univerzitu jako katolický konvertita. Z univerzity však byl po několika vážných sporech nucen odejít, protože odmítl složit utrakvistický dovětek k akademickému slibu. V r. 1460 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých a později i členem Metropolitní kapituly. Někdy mezi lety 1462 a 1464 byl zvolen proboštem Kapituly u Všech svatých a byl přijat do kapituly olomoucké a sv. Apolináře. Do dějin Kapituly u Všech svatých vstoupil především v souvislosti s neúspěšným pokusem Hilaria z Litoměřic o získání budovy koleje Všech svatých do správy kapituly. Zemřel okolo r. 1468.
(Podlaha: Series, č. 603; Český časopis historický 1899/5; Kapitulní blog)

Hilarius z Litoměřic – děkan (+ 31. 12. 1468)
V r. 1451 se stal bakalářem svobodných umění. Jako žák Jana Rokycany byl stoupencem utrakvismu. Po svém návratu ze studií teologie v Padově konvertoval ke katolicismu. Mezi lety 1453 a 1462 byl členem Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1460 se stal děkanem kapituly Všech svatých. Mezi lety 1462 a 1467 působil jako administrátor pražského arcibiskupství. Tehdy se také postavil do opozice vůči králi Jiřímu z Poděbrad zvláště, když na něj byla r. 1466 vyhlášena papežská klatba. V r. 1467 pak přesunul sídlo Metropolitní kapituly do Plzně na znamení nesouhlasu s panovníkovou politikou. Do dějin kapituly se zapsal především svou snahou o obnovu spojení kapitulního kostela a univerzitní koleje Všech svatých. Zemřel v Plzni 31. 12. 1468. Pohřben byl v kostele sv. Bartoloměje (dnešní plzeňské katedrále).
(Podlaha: Series, č. 580; Philmuni.cz; Wikipedie)

Jan Ráček – děkan (+ 31. 12. 1489)
V r. 1474 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a děkanem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 31. 12. 1489 a pohřben byl před kaplí sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta.
(Podlaha: Series, č. 607)

Mikuláš z Hořepníka
Kanovníkem Kapituly u Všech svatých byl jmenován r. 1460 a v r. 1467 se stal členem Metropolitní kapituly v Praze, arcijáhnem žateckým a viceadministrátorem pražského arcibiskupství za administrátora Hilaria z Litoměřic. Do dějin Kapituly u Všech svatých se zapsal svou účastí v neúspěšném sporu o jednotu kapitulního kostela a univerzitní koleje Všech svatých.
(Podlaha: Series, č. 608; Kapitulní blog)

Jan z Úterý – probošt (+ 1506)
Mistr svobodných umění a mezi lety 1468 a 1506 kanovník Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1486 se stal proboštem Kapituly u Všech svatých.
(Podlaha: Series, č. 618)

Linhart – probošt (+ 1516)
Farář v Budyni a probošt Kapituly u Všech svatých.
(Bartůněk, Stručné dějiny)

Blažej Kremer z Plané – děkan (+ 4. 12. 1531)
Byl bakalářem svobodných umění, kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a arcijáhnem litoměřickým. V letech 1490 a 1498 působil jako veřejný notář ve službách Metropolitní kapituly. V r. 1494 se stal profesorem svobodných umění. Byl přijat do vyšehradské kapituly a jmenován děkanem Kapituly u Všech svatých. Mezi lety 1498 a 1501 působil jako administrátor pražského arcibiskupství. Zemřel 4. 12. 1531 a pohřben byl v katedrále sv. Víta.
(Podlaha: Series, č. 632; Folia historica Bohemica 9/1985, s. 240)

Mikuláš Húska z Vratišova – děkan (+ 1539)
V r. 1499 získal doktorát obojího práva a ještě téhož roku se stal děkanem kapituly Všech svatých. V r. 1514 byl jmenován arcijáhnem týnhoršovským. V r. 1516 byl přijat do kapituly u sv. Apolináře. Zemřel r. 1539 a pohřben byl u oltáře sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta.
(Podlaha: Series, č. 636)

Jeroným
Byl italského původu a působil jako kaplan arcivévody Ferdinanda Tyrolského. Kanovníkem Kapituly u Všech svatých byl do r. 1563, kdy se kanonikátu vzdal.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Borový: Jednání a dopisy konsistoře katolické i utrakvistické II/1869, s. 367)

Šimon Bouček zvaný Fagellus – probošt (+ 31. 1. 1549)
Narodil se kolem r. 1473 v Kyšicích. V r. 1501 získal titul bakaláře svobodných umění na univerzitě v Krakově. V r. 1510 působil jako vychovatel Jindřicha z Rožmberka, kterého také provázel na studiích v Itálii. V r. 1519 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1521 byl jmenován arcijáhnem litoměřickým a proboštem kapituly Všech svatých. S ostatními kanovníky však vedl neustálé spory. Proslul především jako básník. Zemřel 31. 1. 1549 pádem z Prašného mostu do Jeleního příkopu na Pražském hradě (přičemž není vyloučena sebevražda) a pohřben byl v kostele sv. Benedikta na Hradčanech.
(Podlaha: Series, č. 674; Biografický slovník)

Petr Peristerius (+ 1568)
Narodil se v Horšovském Týně. Svou kněžskou službu započal jako farář v Rokycanech. Od r. 1564 se stal členem Metropolitní kapituly v Praze. Uváděn je ovšem i mezi kanovníky kapituly Všech svatých. Od r. 1563 byl jmenován oficiálem arcibiskupa Antonína Bruse z Mohelnice. V r. 1567 svůj úřad opustil kvůli špatným vztahům s děkanem pražské kapituly Petrem Lindeliem a stal se opatem kláštera v Plasích. Ještě téhož roku však byl z funkce odvolán, a proto odešel do Olomouce. Zde zemřel r. 1568.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Podlaha: Series, č. 715)

Havel (Gelastus) Vodňanský – probošt (+ 11. 3. 1577)
Narodil se kolem r. 1520. V r. 1542 se stal bakalářem a r. 1544 mistrem svobodných umění. Po svých studiích působil jako správce školy sv. Štěpána na Novém Městě pražském. Se souhlasem utrakvistické dolní konzistoře se odebral na studia teologie do Itálie, kde přijal kněžské svěcení. V r. 1547 byl zvolen za člena dolní konzistoře. V r. 1559 se stal proboštem koleje Všech svatých. Zda byl také členem kapituly Všech svatých není jisté. V té době začal spolupracovat s Jezuity v Klementinu, překládal některé jejich spisy a sloužil v kostele sv. Klimenta. V r. 1566 se podílel na podřízení dolní konzistoře pražskému arcibiskupovi. Zemřel r. 1577 a byl pohřben v kostele sv. Jakuba. Až do své smrti se hlásil k umírněnému utrakvismu.
(Biografický slovník; Wikipedie)

Zikmund Crocotius z Boleslavi – děkan (+ 4. 2. 1579)
Byl doktorem dekretů. V r. 1549 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1559 byl jmenován arcijáhnem pražským. V r. 1576 byl zvolen děkanem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 4. 2. 1579.
(Podlaha: Series, č. 702)

Pavel Chynoranský (+ 4. 2. 1579)
Byl doktorem teologie. Jako děkan v Mostě byl r. 1566 přijat do Metropolitní kapituly v Praze. Uváděn je i mezi kanovníky Kapituly u Všech svatých. Zemřel 4. 2. 1579. Jeho náhrobek se nachází v kapli sv. Ludmily ve svatovítské katedrále.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Podlaha: Series, č. 717)

Felix z Lindy – probošt (+ 12. 4. 1593)
Svá univerzitní studia ukončil jako mistr svobodných umění a bakalář teologie. V r. 1571 přijal kněžské svěcení a stal se kanovníkem olomouckým. V r. 1574 byl přijat do Metropolitní kapituly v Praze. Mezi lety 1580 a 1587 působil jako arcijáhen pražský. Pro spor s arcibiskupem Martinem Medkem si u císaře Rudolfa II. vyžádal jmenování proboštem vyšehradským. V té době se stal také proboštem staroboleslavským. V r. 1579 byl zvolen proboštem kapituly Všech svatých. Na tento post rezignoval r. 1587. Zemřel 12. 4. 1593 a pohřben byl na Vyšehradě.
(Podlaha: Series, č. 726)

Benedikt z Chyše a ze Špicberka – děkan (+ 28. 1. 1595)
Byl mistrem teologie a od r. 1576 členem Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1578 byl jmenován proboštem staroboleslavské kapituly a r. 1579 (?) děkanem kapituly Všech svatých. V r. 1579 byl zvolen proboštem vyšehradským. Zemřel 28. 1. 1595 a pohřben byl v Pernštejnské kapli v katedrále sv. Víta. Jeho jméno je uvedeno na kapitulní pečeti.
(Podlaha: Series, č. 728; Kapitulní blog)

Benedikt Tinctor
Byl kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a od r. 1577 členem Kapituly u Všech svatých.
(Podlaha: Series, č. 732)

Jan Kukulus
Od r. 1539 působil jako farář v Mostě. V r. 1589 se stal kanovníkem Kapituly u Všech svatých a r. 1591 byl přijat do Metropolitní kapituly v Praze. Jeho jméno je uvedeno na kapitulní pečeti.
(Podlaha: Series, č. 739; Kapitulní blog)

Fabián Rezek z Gelsbachu
Kanovníkem Kapituly u Všech svatých se stal r. 1579. Od r. 1591 působil také jako tzv. administrátor podobojí. V r. 1593 se v Římě jménem konsistoře smířil s Katolickou církví a slíbil spolupráci na rekatolizaci umírněných utrakvistů. Za to by jmenován kanovníkem olomouckým. Avšak ještě během svého pobytu v Římě byl odvolán z úřadu administrátora pro pohoršení, které budil svou nestálou obojetností i morálními poklesky. V r. 1594 se uchýlil do Olomouce.
(Bartůněk, Stručné dějiny.)

Bartoloměj Flaxius z Čeňkova – děkan (+ 10. 1. 1603)
Byl doktorem teologie. Patřil k důvěrníkům arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé. V r. 1579 se stal děkanem v Litomyšli, kde zahájil svou literární práci a vystupoval proti českým bratřím. V r. 1590 byl jmenován arcijáhnem plzeňským. V r. 1594 odešel jako kazatel s vojskem proti Turkům do Uher. V r. 1595 byl uveden do Metropolitní kapituly v Praze a zároveň byl jmenován děkanem Kapituly u Všech svatých. Jako kazatel vystupoval česky v kostele sv. Jakuba na Starém Městě pražském. V r. 1598 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Čeňkova. V r. 1600 byl rovněž ustanoven děkanem kapituly karlštejnské. V kapitulním kostele Všech svatých je dodnes zavěšena nápisová deska připomínající obnovu chrámu po velkém požáru z r. 1541, kterou nechal pořídit. Zemřel 10. 1. 1603 a pohřben byl ve svatovítské katedrále.
(Podlaha: Series, č. 743; Biografický slovník)

Balthazar Queitsch Reichenbacher z Raichenbachu – probošt (+ 29. 7. 1606)
Byl bakalářem teologie. V r. 1578 se stal sakristánem v katedrále sv. Víta. V r. 1584 byl jmenován děkanem v Landškrounu. Po rezignaci Felixe z Lindy se r. 1587 stal proboštem Kapituly u Všech svatých. V r. 1593 byl přijat do Metropolitní kapituly v Praze a stal se farářem kostela sv. Benedikta na Hradčanech. Zemřel 29. 7. 1606 a byl pohřben v kapitulní kryptě v katedrále sv. Víta. Jeho jméno je uvedeno na kapitulní pečeti.
(Podlaha: Series, č. 730; Bartůněk, Stručné dějiny; Kapitulní blog)

Jan Medek Ratibořský z Altendorfu (+ 1606)
V r. 1583 získal licenciát teologie. V r. 1599 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a děkanem vyšehradským. Kolem r. 1589 byl pravděpodobně také kanovníkem Kapituly u Všech svatých, protože se jeho jméno vyskytuje na rubové straně kapitulní pečeti. Zemřel v r. 1606.
(Podlaha: Series, č. 741; Kapitulní blog)

Christoph Milleder von Tiefenthal – děkan (+ 22. 3. 1622)
Narodil se r. 1559 v Haslachu. V r. 1584 získal titul mistra svobodných umění a doktora teologie. V r. 1587 přijal kněžské svěcení v Pasově. Téhož roku byl ustanoven farářem ve Vyšším Brodě, kde měl rekatolizovat místní luteránskou většinu obyvatelstva. Mezi lety 1593 a 1599 působil jako děkan v Českých Budějovicích. V r. 1599 se stal členem Metropolitní kapituly v Praze a v r. 1603 děkanem Kapituly u Všech svatých. V r. 1606 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Tiefenthal. V r. 1609 rezignoval na členství v obou kapitulách, aby se mohl stát proboštem Kolegiátní kapituly ve Spital am Pyhrn. Zemřel 22. 3. 1622.
(Podlaha: Series, č. 749; Výběr: časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech 1998/4)

Jiří Hirsperger z Blumberga – probošt (+ 7. 11. 1631)
Byl doktorem teologie, arcijáhnem pražským, členem Metropolitní kapituly v Praze, kanovníkem kapituly v Budyšíně a proboštem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 7. 11. 1631.
(Podlaha: Series, č. 753)

Josef Macarius z Merfelic – děkan (+ 11. 4. 1635)
Narodil se v r. 1587 v Lišově. Doktorát teologie získal v Římě při studiu na Germanicu. V r. 1609 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a r. 1629 jejím děkanem. V r. 1617 byl jmenován kustodem katedrály sv. Víta a děkanem Kapituly u Všech svatých, pro niž r. 1623 získal od císaře Ferdinanda II. majetek na území vsí Choteč a Zbuzany. V r. 1619 jako dignitář metropolitní kapituly snažil uchránit katedrální mobiliář před kalvinistickým pustošením chrámu. V r. 1623 byl pro svou věrnost a zásluhy povýšen do šlechtického stavu jako comes palatini. Od r. 1626 působil rovněž jako generální vikář pražského arcibiskupa kardinála Arnošta Vojtěcha z Harrachu. V r. 1611 vydal Directorium juris canonici. Dostal se do sporu s protestantským farářem Havlem Žalanským a dvorním kalvinistickým kazatelem Abrahamem Skultétem. Proti prvnímu vydal r. 1616 latinské kázání Contra moderni temporis haereticos a proti druhému r. 1621 spis Rozmlouvání o kostelních obrazích aneb zpráva a odpověď na hanlivé kázání proti obrazům kostelním od nějakého Skulteta kalvína učiněné. Proslul také jako dobrodinec rodného města Lišova, pro které založil nadaci na podporu nadaných studentů. Zemřel 11. 4. 1635.
(Podlaha: Series, č. 757)

Daniel Michael Hesselius z Cetvinberka – probošt (+ 17. 4. 1642)
Svá studia zakončil licenciátem práv. Do r. 1622 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a kapituly Všech svatých, jejímž se r. 1632 stal proboštem. V témže roce se stal také děkanem kapituly u sv. Apolináře. V r. 1636 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Cetvinberka. Zemřel 17. 4. 1642 a pohřben byl v kapitulní kryptě v katedrále sv. Víta.
(Podlaha: Series, č. 762)

Eliáš Kolbius z Kolumberga – probošt (+ 4. 5. 1646)
Narodil se ve Svídnici. Byl doktorem teologie, prefektem hraběte Jiřího Adama z Martinic a kanovníkem vyšehradským. V r. 1627 byl přijat jako kanovník do Metropolitní kapituly v Praze a jako děkan do kapituly u sv. Apolináře. V r. 1637 byl jmenován proboštem Metropolitní kapituly a arcijáhnem pražským. V témže roce se stal děkanem kapituly Všech svatých, jejímž proboštem byl zvolen r. 1642. Během saského vpádu do Prahy r. 1631 prokázal odvahu a věrnost Katolické církvi. Za to byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Kolumberga. Zemřel 4. 5. 1646 a pohřben byl v kapitulní kryptě v katedrále sv. Víta.
(Podlaha: Series, č. 764)

Jiří Nefestin z Koberovic – děkan (+ 6. 6. 1652)
Od r. 1623 působil jako sekretář pražského arcibiskupa kardinála Arnošta Harracha. V r. 1629 byl uveden do Kapituly u Všech svatých jako kanovník. V r. 1637 jej papež Urban VIII. jmenoval apoštolským protonotářem. Po smrti děkana Macaria (r. 1635) se hlásil o uprázdněné děkanské místo, ale přednost dostal Eliáš Kolbius z Kolumberga. Děkanem se pak stal až r. 1642, když se Kolbius stal proboštem kapituly. Nebyl však zvolen kapitulou, ale jmenován císařem Ferdinandem III. Zemřel 6. 6. 1652.
(Bartůněk, Stručné dějiny)

Kryštof Jan Reinheld z Reichenau – děkan (+ 25. 4. 1665)
Byl doktorem teologie, superiorem vojenských kaplanů a od r. 1646 kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze, na Vyšehradě a v Budyšíně. Během švédského obléhání Prahy r. 1648 zabránil vojákům, aby odvezli vzácné zemské archiválie a cennosti kapitulního pokladu. V r. 1650 byl zvolen děkanem Metropolitní kapituly. Jako děkana Kapituly u Všech svatých jej k r. 1653 uvádí Bartůněk. V r. 1655 (?) byl nucen opustit Prahu pro vážné neshody v Metropolitní kapitule. V r. 1660 byl zvolen děkanem budyšínským, ale i zde se opakovaly neshody s místními kapituláry, kvůli nimž musel abdikovat. Zemřel v Budyšíně 25. 4. 1665 a zde byl rovněž pohřben.
(Podlaha: Series, č. 778; Bartůněk, Stručné dějiny)

Martin Veselanský (+1666)
Byl kanovníkem Kapituly u Všech svatých a ceremonářem pražského arcibiskupa kardinála Arnošta Harracha. Při švédském obléhání Prahy r. 1648 osvědčil osobní statečnost a byl za to povýšen do šlechtického stavu. V r. 1658 byl jmenován děkanem kapituly vyšehradské, kde je připomínán v souvislosti se stavbou zdi kolem baziliky a místního hřbitova. Zemřel r. 1666.
(Bartůněk, Stručné dějiny)

Martin Mainer z Wolkenbachu – probošt (+ 23. 1. 1669)
Pocházel z Mostu. Při svých studiích dosáhl doktorátu z teologie. V r. 1651 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze, proboštem Kapituly u Všech svatých a asesorem arcibiskupské konzistoře. Zemřel v Mostu 23. 1. 1669 a pohřben byl v kostele sv. Anny (r. 1979 zbořený).
(Podlaha: Series, č. 780)

Karel Melcer
Členem kapituly byl v době proboštství Martina Meinera z Wolkenbachu a děkanství Jana Kryštofa Reinhelda. Zmiňován je v souvislosti se sporem mezi proboštem a děkanem o jeho kanovnickou instalaci.
(Bartůněk, Stručné dějiny)

Alois Gottfried Kinner z Löwenthurnu – děkan (+1670)
Narodil se kolem r. 1610 ve slezském Reichenbachu (Dzierżoniów). Od r. 1644 studoval na filozofické fakultě v Praze, kde se r. 1646 stal bakalářem a r. 1647 mistrem. V době švédského obležení Prahy r. 1648 sloužil ve studentské legii jako mušketýr a účastnil se všech tehdejších bojů. Po skončení války získal doktorát teologie, filozofie a obojího práva. Rovněž proslul jako význačný učenec své doby zvláště v oboru matematiky a geometrie. Ferdinand III. Habsburský jej jmenoval učitelem matematiky svého syna Karla I. Josefa (1646-1664). Během toho byl r. 1652 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Löwenthurnu. V r. 1654 vydal traktát Elucidatio Geometrica. Známá je také jeho korespondence s předními evropskými matematiky té doby. Neúspěšně žádal o přijetí do Metropolitní kapituly v Praze. Až r. 1665 jej císař Leopold jmenoval děkanem Kapituly u Všech svatých. Do jejích dějin se zapsal zejména r. 1667 jako objednavatel tzv. Dittmanova svatoprokopského obrazového cyklu. Zemřel r. 1670.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Novanobilitas.eu; Kapitulní blog)

Václav Nebeský z Blumenberka (+ 18. 4. 1674)
Narodil se r. 1606. Po kněžském svěcení r. 1637 se stal farářem u sv. Václava na Malé Straně a později v Častolovicích. Od r. 1644 působil v Týnském chrámě. Zároveň byl jmenován kanovníkem vyšehradským, staroboleslavským a u Všech svatých. Roku 1646 se stal členem Metropolitní kapituly v Praze a apoštolským protonotářem. V r. 1649 byl ustanoven ve farnosti sv. Štěpána na Novém Městě pražském. V r. 1666 byl zvolen proboštem Metropolitní kapituly. Zemřel 18. 4. 1674 a pohřben byl před kaplí sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta.
(Podlaha: Series, č. 779; Časopis katolického duchovenstva)

Bartoloměj Mathias Hala z Hallenbergu (+ 6. 10. 1697)
Byl apoštolský protonotář, farář u sv. Václava na Malé Straně a kanovník Kapituly u Všech svatých. Zemřel 6. 10. 1697 v Praze a pohřben byl v kostele sv. Václava.
(Hammerschmid, Prodromus gloriae Pragenae)

Jan František Kryštof z Talmberka – probošt (+ 3. 4. 1698)
Narodil se 31. 12. 1644 v Ratajích n. Sázavou. Byl doktorem teologie a obojího práva. Po kněžském svěcení, které přijal r. 1669, byl jmenován proboštem Kapituly u Všech svatých a na Vyšehradě, dále kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze, děkanem u sv. Apolináře a kanovníkem olomouckým. Od téhož roku působil také jako oficiál pražského arcibiskupa. V r. 1676 jej císař Leopold I. jmenoval třetím královéhradeckým biskupem. Biskupské svěcení přijal r. 1677. Do svého sídelního města se však přestěhoval prý až na naléhání papeže Inocence XI. Zemřel na biskupském zámku v Chrastu 3. 4. 1698 a pohřben byl v kostele sv. Markéty Antiochijské v Podlažicích, jehož stavbu sám r. 1696 inicioval. Do dějin Kapituly u Všech svatých se zapsal tím, že od papeže Klementa X. získal 7. 1. 1672 pro sebe a své nástupce právo pontifikálií. Privilegium mu předal 11. 6. 1673 pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka. 
(Podlaha: Series, č. 790; Wikipedie; Kapitulní blog)

Jan Jakub z Talmberka – probošt (+ 22. 11. 1701)
Narodil se r. 1678. Byl synovcem Jana Františka z Talmberka. Dne 25. 7. 1698 byl vysvěcen na podjáhna a 19. 12. 1699 přijal jáhenské svěcení. Byl kanovníkem kapituly vratislavské a dne 13. 7. 1700 byl prezentován proboštem Kapituly u Všech svatých. Kněžské svěcení přijal 12. 3. 1701. Zemřel již 22. 11. 1701 a pohřben byl v kapli sv. Kříže v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Ottův slovník naučný: z Talmberka; Cvrček: Zapomenuté hrobky Talmberků v kostele Panny Marie Vítězné IN Časopis Národního muzea 193/1-2) 

Václav Bílek z Bílenberka – děkan (+ 20. 8. 1704)
Narodil se r. 1631. Byl doktorem teologie a děkanem ve Smiřicích. Stál u zrodu královéhradecké diecéze, neboť jej její první biskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka v r. 1655 jmenoval jedním z prvních kanovníků místní kapituly a rovněž svým prvním generálním vikářem. Když se potom biskup Sobek stal pražským arcibiskupem, jmenoval jej r. 1669 kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a r. 1670 generálním vikářem pražské arcidiecéze. V r. 1677 byl jako kanovník přijat také do kapituly staroboleslavské a u Všech svatých. V r. 1681 byl zvolen děkanem Metropolitní kapituly a zároveň děkanem Kapituly u Všech svatých. Do dějin kapituly se zapsal především tím, že v Chotči nechal r. 1697 zbudovat kostel sv. Kateřiny. Zemřel 20. 8. 1704 a pohřben byl v kapitulní kryptě ve svatovítské katedrále.
(Podlaha: Series, č. 789; Podlaha: Posvátná místa království Českého III, s. 270)

Adam Ignác Mladota ze Solopysk – probošt (+ 23. 5. 1708)
Narodil se r. 1673. Pocházel z českého rodu Mladotů ze Solopysk. Své studium završil jako bakalář teologie. Kněžské svěcení přijal r. 1673 a r. 1674 byl ustanoven administrátorem v Bystřici. V r. 1681 se stal děkanem v Sobotce a kanovníkem vyšehradským. V r. 1688 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a děkanem u sv. Apolináře. Roku 1702 se stal kanovníkem Kapituly u Všech svatých a později i jejím proboštem a pražským arcijáhnem. V r. 1704 byl zvolen děkanem Metropolitní kapituly. V letech 1705 a 1706 nechal přestavět budovu děkanství Metropolitní kapituly. Zemřel 23. 5. 1708 (v matrice prý uvedeno 16. 10.) a pohřben byl v kapitulní kryptě v katedrále sv. Víta.
(Podlaha: Series, č. 796; Wikipedie)

Jan Bedřich Langhans (+1709)
Byl děkanem karlštejnským (1705-1709) a kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Zemřel r. 1709.
(Archiv kapituly; Kapitulakarlstejn.cz)

Matěj Josef Fischer – děkan (+ 18. 3. 1709)
V r. 1696 byl jmenován kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích. V r. 1704 na post sídelního kanovníka rezignoval. V témže roce byl totiž prezentován děkanem Kapituly u Všech svatých.
(Archiv kapituly; Wikipedie)

Václav Josef Vlach (+1713)
Do Kapituly u Všech svatých jej jmenoval císař Leopold v r. 1705. V té době působil jako děkan ve Vysokém Mýtě, jímž byl od r. 1700 do r. 1710. Zemřel v srpnu r. 1713 v Chlumci, kde byl také pohřben.
(monasterium.net; Hammerschmid, Prodromus gloriae Pragenae)

Jiří Josef Saar (+1716)
Mezi lety 1702 a 1716 byl ustanoven prvním farářem farnosti u kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Liboci. Kanovníkem Kapituly u Všech svatých byl jmenován císařem Josefem I. po smrti Jana B. Langhanse v r. 1710. Zemřel v Liboci r. 1716.
(Wikipedie; monasterium.net; Holub, Odkryté poklady (1893), s. 42)

Jan Melichar Čech (+1733)
Od r. 1722 působil jako farář u kostela Svatého Ducha na Starém městě Pražském. V r. 1730 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Téhož roku rovněž vydal sbírku kázání o sv. Janu Nepomuckém nazvanou Archa Páně. Zemřel r. 1733.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Ekert, Posvátná místa král. hl. města Prahy, s. 468)

Jan Adam Václav Vratislav z Mitrovic – probošt (+ 2. 6. 1733)
Narodil se 20. 5. 1677 v Chotovinách. Byl doktorem teologie, kanovníkem olomouckým a od r. 1702 kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a děkanem u sv. Apolináře. V r. 1707 byl jmenován kanovníkem kapituly staroboleslavské a Kapituly u Všech svatých, jejímž se r. 1719 stal proboštem. V r. 1710 jej císař Josef II. jmenoval šestým biskupem královéhradeckým. Biskupské svěcení přijal r. 1711. V r. 1721 byl na vlastní žádost přeložen do litoměřické diecéze. V r. 1733 jej císař Karel VI. jmenoval arcibiskupem pražským. Zemřel 2. 6. 1733 v Mödlingu u Vídně před vlastním uvedením do úřadu. Pohřben byl do krypty u oltáře Panny Marie Bolestné v litoměřické katedrále.
(Podlaha: Series, č. 801; Wikipedie)

Michal Bedřich z Althanu – probošt (+ 20. 6. 1734)
Narodil se 20. 7. 1682 v Kladsku. Teologii studoval v Olomouci, Vratislavi a v Římě. Na Pražské univerzitě získal doktorát z teologie. Byl kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze, Vratislavi a v Olomouci. V r. 1709 se stal proboštem Kapituly u Všech svatých. V r. 1714 se stal členem papežského odvolacího soudního tribunálu Římské roty. V r. 1718 byl jmenován biskupem ve Vácu (Uhersko) a r. 1719 byl kreován kardinálem. Mezi lety 1720 a 1722 působil jako vyslanec císaře Karla VI. u Svatého stolce. V té době mj. vyjednal povýšení vídeňské diecéze na metropolitní arcibiskupství. Mezi lety 1722 a 1728 zastával funkci místokrále v Neapoli. Historickou zajímavostí je jeho aktivní účast v kanonizačním procesu sv. Jana Nepomuckého, v jehož závěru r. 1729 před papežem třikrát pronesl jménem všech obyvatel českého království v Lateránské bazilice prosbu o jeho svatořečení. Na památku kanonizace pak nechal u Milvejského mostu v Římě umístit mramorovou sochu světce. V r. 1728 se vrátil do své diecéze, kde nechal postavit novou budovu biskupství, kněžského semináře a nemocnice. Zemřel ve Vácu 20. 6. 1734 a pohřben byl v místní katedrále.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Wikipedie)

Jan Adam Widmann – děkan (+1739)
Narodil se po r. 1675 v Chebu. Pocházel z rytířského rodu Widmannů. Byl členem Kolegiátní kapituly sv. Kříže ve Vratislavi a Kolegiátní kapituly Nanebevzetí Panny Marie v Hlohově. Pravděpodobně od r. 1709 byl rovněž děkanem Kapituly u Všech svatých. Zemřel r. 1739. 
(Bartůněk, Stručné dějiny; Nowý Tytulárnj Kalendárž 1739)

Maximilian Josef Alsterle z Astfeldu (+ 16. 6. 1743)
Narodil se kolem r. 1707 v rodině jihočeského panského rodu Alsterlů. Členem Kapituly u Všech svatých se stal v r. 1730 už jako infulovaný titulární opat benediktinského opatství v uherské Bátě. V r. 1737 byl jmenován farářem v Reinerzi (dnes Dusznikách) a v r. 1740 byl jmenován děkanem v Kladské Bystřici a stal se kladským arcibiskupským okrskovým vikářem. Téhož roku byl rovněž přijat mezi kanovníky Kolegiátní kapituly sv. Kříže ve Vratislavi. Zemřel 16. 6. 1743 v Kladské Bystřici, kde byl také pohřben.
(Volkmer: Geschichte der Stadt Habelschwerdt, 1897; Hammerschmidova historia Pragensis – 2. 7. 1730; Wikipedie)

Matěj Vojtěch Linek z Lintoku (+ 12. 7. 1747)
Narodil se r. 1699. Byl bakalářem teologie a farářem u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském. V r. 1730 se stal nesídelním kanovníkem kapituly Všech svatých, r. 1735 kanovníkem Metropolitní kapituly a r. 1743 děkanem od sv. Apolináře. Zemřel 12. 7. 1747 a pohřben byl v kryptě Metropolitní kapituly.
(Podlaha: Series, č. 818; Bartůněk, Stručné dějiny)

Jan Josef Vratislav z Mitrovic – probošt (+ 11. 9. 1753)
Narodil se 6. 2. 1694 v Deštné. Byl mladším bratrem Jana Adama Vratislava z Mitrovic. Doktorát z teologie získal na římské univerzitě La Sapienza a kněžské svěcení přijal r. 1719. Po té se stal kanovníkem olomouckým a proboštem Kapituly u Všech svatých. V době jeho proboštství byl do kapitulního kostela Všech svatých umístěn hlavní oltář a oba boční oltáře na jižní straně. Svědčí o tom i jeho erb, který je vymalován na tumbě oltáře Snímání Krista z kříže. Roku 1733 jej potom císař Karel VI. jmenoval devátým biskupem královéhradeckým (proboštem je ovšem uváděn až do r. 1747). Od papeže Klementa XII. získal pro katedrálu Svatého Ducha ostatky sv. Klimenta Římského. Zemřel 11. 9. 1753 na zámku v Chrastu a pohřben byl v biskupské kryptě v Hradci Králové.
(Wikipedie)

František Karel Pötting – probošt (+1755)
Narodil se r. 1680. Byl královským místodržícím, tajným radou, komořím a v letech 1720–1733 nejvyšším mincmistrem Českého království. Kněžské svěcení přijal po smrti své manželky. Dne 25. 5. 1747 byl z rozhodnutí císařovny Marie Terezie prezentován proboštem Kapituly u Všech svatých. Zemřel r. 1755.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Wikipedie)

Bernard Věžník z Věžníku (+ 13. 3. 1756)
Narodil se r. 1704. Pocházel ze starého českého šlechtického rodu. V r. 1736 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Od r. 1742 je uváděn jako farář ve Šlapánově u Zvěstova. Do dějin duchovní literatury vstoupil homiletickým spisem Korauhew Křestiánstwa. Zemřel 13. 3. 1756 v Šlapánově, kde byl pohřben.
(Archiv kapituly; irel.knihovny.cz)

Werner Conrad Boinck (+1761)
Od r. 1733 uváděn jako kanovník senior Kapituly u Všech svatých, ale členem kapituly byl velmi pravděpodobně již dříve. Byl arcibiskupským sekretářem a ceremonářem. V r. 1742 byl přijat také mezi členy kapituly v Hradci Králové. Zemřel kolem r. 1761.
(Neuer Prager Titular)

Jiří Bedřich Josef Wilczek – probošt (+ 6. 7. 1771)
Narodil se 22. 7. 1711 ve Velkých Kunčicích v rodině svobodných a korouhevních pánů z Dobré Zemice a Hlučína. Po studiích v Římě získal doktorát teologie. Jako kněz působil v letech 1741–1771 v Děčíně, kde byl děkanem. V r. 1757 se stal proboštem kapituly u Všech svatých, pro jejíž řadové členy získal r. 1764 právo nosit kapitulní numizma. V polovině 18. století publikoval několik knih s teologickou tématikou. Zemřel 6. 7. 1771 a pohřben byl u kostela sv. Václava a Blažeje v Děčíně.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Wikipedie; Kapitulní blog)

Josef Jan Nepomuk Gallasch (+ 9. 6. 1773)
Po kněžském svěcení r. 1718 nastoupil jako kaplan ve farnosti při Týnském chrámu. V letech 1724–1738 byl jmenován děkanem ve Velvarech a arcibiskupským okrskovým vikářem. V r. 1730 byl přijat mezi kanovníky Kapituly u Všech svatých. V r. 1738 byl ustanoven děkanem v Libochovicích, r. 1740 assessorem litoměřické biskupské konsistoře a r. 1746 byl jmenován čestným kanovníkem litoměřické kapituly. Zemřel 9. 6. 1773 v Libochovicích. Pochován byl na místním hřbitově.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Čapek, Dějepisný místopis města Libochovic 1878, s. 23; libochovice.net)

Šimon Antonín Jandera (+ 13. 6. 1775)
Narodil se 27. 10. 1698 v Jindřichově Hradci. Po studiích na zdejším jezuitském gymnáziu pokračoval ve studiu filosofie a bohosloví v Praze, které ukončil jako doktor filosofie a bakalář teologie. Po svém kněžském svěcení, které přijal v říjnu 1721, působil jako kaplan v Kutné Hoře, Petrovicích a krátce v Chudenicích. V r. 1728 byl ustanoven farářem v Dráchově a v r. 1732 v Kunžaku. V r. 1752 byl instalován kanovníkem Kapituly u Všech svatých v ocenění jeho zásluh v pastoraci. V r. 1755 byl jmenován proboštem v Jindřichově Hradci. Zde nechal opravit budovu proboštství a v roce 1766 slavnostně posvětil sloup Nejsvětější Trojice na dnešním náměstí Míru. Zemřel 13. 6. 1775 v Jindřichově Hradci a byl pohřben v kostele svatého Václava na místním hřbitově.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Hradeczije.cz; Neuer Titulatur- und Wirtschafts- Kalender auf das Jahr 1775; Kapitulní blog)

Česlav Gotthard Schaffgotsch – děkan (+ 17. 10. 1781)
Narodil se 9. 11. 1726 ve Vratislavi. V letech 1747 a 1748 studoval v Paříži a v r. 1748 získal doktorát teologie v Orléans. V tomtéž roce se pak stal kanovníkem vratislavské kapituly a r. 1753 také jejím proboštem. V r. 1756 jej jeho bratr vratislavský biskup Filip Gotthard Schaffgotsch jmenoval svým generálním vikářem. Protože se svým bratrem podporoval během sedmileté války rakouská vojska, byl nucen spolu s ním Vratislav v r. 1757 opustit, když bylo město získáno pruskými vojsky. V r. 1760 byl jmenován děkanem Kapituly u Všech svatých (do r. 1767). V r. 1763 se zřekl členství ve vratislavské kapitule, protože jeho návrat do rodné diecéze nebyl možný. V r. 1769 byl potom jmenován proboštem vyšehradským. Zemřel 17. 10. 1781.
(Wikipedie)

Jan Nepomuk Felix Chuchelský z Nestajova (+1782)
Narodil se kolem r. 1713 v Chrudimi. Kněžské svěcení přijal r. 1733. V r. 1737 byl ustanoven farářem v Krouně. V r. 1749 byl jmenován děkanem ve Skutči a o rok později se stal okrskovým vikářem chrudimským. V r. 1754 byl přijat mezi členy Kapituly u Všech svatých. Zemřel r. 1782 v Chrudimi.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Heraldická ročenka 1993)

Jan Václav Janovský z Janovic (+ 14. 7. 1783)
Narodil se Oselcích. Pocházel z rytířského rodu Janovských z Janovic. V r. 1730 byl přijat mezi členy Kapituly u Všech svatých. V r. 1731 získal doktorát teologie. V r. 1735 byl prezentován kanovníkem královéhradeckým. Později byl jmenován také arcijáhnem katedrály Svatého Ducha a assessorem místní biskupské konsistoře. Zemřel 14. 7. 1783 a pohřben byl v kanovnické kryptě královéhradecké katedrály.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Řezníček, Jan Leopold Hay: vypsání jeho života a působení, s. 322; Wikipedie)

Jan Petr Steinerth (+1792)
Do Kapituly u Všech svatých byl přijat v r. 1776 jako administrátor kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce. Zemřel r. 1792.
(Archiv kapituly; Kaiserlich Königlicher Schematismus für das Königreich Böheim auf das Schalt-Jahr 1792)

Antonín Petr Příchovský z Příchovic – děkan (+ 14. 4. 1793)
Narodil se 28. 8. 1707 ve Svojšíně. Po studiích v Římě a v Praze získal titul doktora teologie a r. 1731 přijal kněžské svěcení. V r. 1739 byl jmenován děkanem Kapituly u Všech svatých (do r. 1754) a v r. 1746 kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze. V r. 1749 byl uveden do Kapituly u sv. Apolináře jako její děkan. V r. 1752 jej císařovna Marie Terezie jmenovala koadjutorem pražského arcibiskupa. V r. 1753 byl zvolen děkanem Metropolitní kapituly. V r. 1754 se stal sídelním biskupem královéhradeckým. Některá dosavadní členství v kapitulách si přitom zachoval, a tak byl r. 1755 jmenován proboštem Metropolitní kapituly. V r. 1763 se stal pražským arcibiskupem. V době jeho úřadu byl přebudován arcibiskupský palác do současné podoby. V r. 1791 pak korunoval císaře Leopolda II. českým králem. Zemřel 14. 4. 1793 a pohřben byl v Pernštejnské kapli v katedrále sv. Víta.
(Podlaha: Series, č. 823; Wikipedie)

Jan David Hlaváček (+ 8. 1. 1794)
Byl bakalářem teologie a apoštolským protonotářem. Do Kapituly u Všech svatých byl přijat v r. 1774 jako farář v Mutějovicích. V r. 1775 byl jmenován děkanem v Dobrovici, přičemž působil i jako mladoboleslavský okrskový vikář. Zemřel 8. 1. 1794.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Wikipedie)

Zikmund Hoffman (+1796)
Byl bakalářem teologie. Své kněžské působení zahájil jako kaplan ve farnosti u kostela Matky Boží před Týnem. V r. 1760 byl jmenován farářem u sv. Vojtěcha na Novém městě Pražském. V r. 1776 byl ustanoven farářem u kostela sv. Štěpána na Novém městě Pražském. V témže roce byl přijat do Kapituly u Všech svatých. Zemřel r. 1796.
(Archiv kapituly; Kaiserlich Königlicher Schematismus für das Königreich Böheim auf das Schaltjahr 1796)

Karl May (+ 7. 4. 1796)
Narodil se v r. 1730 ve Šluknově. Byl bakalářem teologie. V r. 1775 byl ustanoven farářem v Bořislavi. Od r. 1779 působil jako děkan v Teplicích, kde rovněž vykonával funkci vrchního školského dozorce. V r. 1782 jej císař Josef II. jmenoval kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 7. 4. 1796.
(Archiv kapituly; Wikipedie: Farnost Boořislav; Wikipedie: Farnost Teplice; Kaiserlich Königlicher Schematismus für das Königreich Böheim auf das Schaltjahr 1796)

Franz Roe (+ 25. 8. 1796)
Narodil se 30. 11. 1744 v Jihlavě. V r. 1761 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, kde absolvoval teologická studia a přijal kněžské svěcení. Po zrušení řádu v r. 1773 začal vyučovat gramatiku a později poetiku na Malostranském gymnáziu v Praze, jehož se stal v r. 1790 prefektem. V r. 1794 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 25. 8. 1796.
(Archiv kapituly; Wurzbach, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich 1869, s. 378)

Alexander Jan Zeizler (+1798)
V r. 1755 byl jmenován farářem v Peruci. Do Kapituly u Všech svatých byl přijat v r. 1779. Zemřel v r. 1798 a pohřben byl v kostele sv. Petra a Pavla v Peruci.
(Archiv kapituly; Wikipedie; Kaiserlich Königlicher Schematismus für Königreich Böheim auf das gemeine Jahr 1798)

Ferdinand Kindermann ze Schulsteinu – děkan (+ 25. 5. 1801)
Narodil se 27. 9. 1740. Na Karlově univerzitě získal titul mistra filosofie a bakaláře teologie. Po studiích začal pracovat jako katecheta ve škole sv. Voršily. V r. 1771 byl jmenován děkanem v Kaplici. Od hraběte Buquoye získal stipendium na studijní cestu po Německu, kde se seznámil se školskou reformou J. I. Felbigera a začal pracovat na její realizaci v rakouské monarchii. V r. 1774 byl proto císařovnou Marií Terezií jmenován nejvyšším školským dozorcem. V r. 1777 byl povýšen do šlechtického stavu s přídomkem ze Schulsteinu a zároveň jmenován děkanem Kapituly u Všech svatých (do r. 1782) a infulovaným opatem v Petar v Uhrách. V této době sepsal reformní školská statuta, podle nichž se při farních kostelích měly zřizovat tzv. triviální školy s výukou v mateřštině. V r. 1781 jej císař Josef II. jmenoval vyšehradským proboštem. Tehdy využil proboštské sídlo v Žitenicích, aby zde založil první odbornou zemědělskou školu v celém Rakousku. V r. 1790 byl jmenován litoměřickým biskupem. Zemřel 25. 5. 1801 v Litoměřicích a pohřben byl na litoměřickém hřbitově.
(Podlaha: Series, č. 853; Wikipedie)

Ignác Jan Rudisch (+ 21. 7. 1801)
Své kněžské působení zahájil jako kaplan v Nepomyšli. V r. 1775 byl jmenován kaplanem a r. 1787 děkanem v Libochovicích. V r. 1798 byl přijat do Kapituly u Všech svatých. Zemřel 21. 7. 1801.
(Libochovice.net; Wikipedie; Kaiserlich Königlicher Schematismus für das Königreich Böheim auf das gemeine Jahr 1801)

František de Paula Hrzán z Harasova – děkan (+ 1. 6. 1804)
Narodil se 5. 4. 1735 v Praze. Teologii studoval v Praze a v Římě. V r. 1767 jej císařovna Marie Terezie jmenovala opatem v Almedu v Uhrách a děkanem Kapituly u Všech svatých (do r. 1777). Stalo se tak v době, kdy byl kapitulní kostel částečně spojen s nadací Tereziánského ústavu šlechtičen. V r. 1770 byl jmenován členem papežského odvolacího soudního tribunálu Římské roty. V r. 1779 byl jmenován kardinálem. Jeho titulárním kostelem byla bazilika Santa Croce. V letech 1779 a 1796 působil jako rakouský velvyslanec u Svatého stolce. V letech 1800 a 1804 byl ustanoven biskupem v uherském Szombathely. Zemřel 1. 6. 1804 ve Vídni, ale pohřben byl v katedrále Navštívení Panny Marie v Szombathely.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Wikipedie)

Johann Heinrich von Frankenberg – děkan (+ 11. 6. 1804)
Narodil se 18. 9. 1726 v Glogowě do slezské šlechtické rodiny. Studoval ve Vratislavi a v Římě na Germanicu, kde získal doktorát z teologie a kanonického práva. V r. 1749 přijal kněžské svěcení. Mezi lety 1750 a 1754 působil jako vikář biskupa z Görzu. V r. 1754 byl prezentován děkanem Kapituly u Všech svatých. Stalo se tak v době, kdy byl kapitulní kostel připojen k nadaci Tereziánského ústavu šlechtičen. V r. 1756 se stal děkanem staroboleslavským. V r. 1759 byl jmenován biskupem mechelenským a primasem nizozemským. Jako místní biskup se staral o duchovní rozvoj diecéze, přičemž konal četné pastorační návštěvy. Postaral se i o dostavbu arcibiskupského paláce. V r. 1778 jej papež Pius VI. jmenoval kardinálem. V r. 1784 se dostal do konfliktu s císařem Josefem II. kvůli chystaným reformám kněžské formace. Postavil se zejména proti zřízení generálního semináře v Lovani, který by nahradil biskupské semináře a formaci v rámci řeholních řádů. Rovněž hájil svobodu církve proti představitelům belgické vlády i s rizikem vlastního zatčení, před kterým se musel skrývat. Když pak Belgie připadla Francii, odmítl složit přísahu nenávisti k monarchii a v roce 1797 byl Francouzi vyhoštěn. V r. 1801 rezignoval na post biskupa v Mechelenu. Po svém odchodu žil od r. 1802 v nizozemské Bredě, kde 11. 6. 1804 zemřel a byl pohřben na hřbitově v Rijsbergenu. Dne 14. května 1923 pak byly jeho ostatky uloženy do krypty katedrály sv. Rumbolda v Mechelenu.
(Wikipedie)

Stanislav Vydra (+ 3. 12. 1804)
Narodil se 13. 11. 1741 v Hradci Králové. V r. 1757 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. V letech 1762 a 1764 studoval filozofii a matematiku na Pražské univerzitě. V r. 1765 učil v Jičíně. V letech 1771 a 1772 byl farářem ve Vilémově. V r. 1772 byl jmenován univerzitním profesorem matematiky a v letech 1789 a 1799 byl zvolen děkanem Filozofické fakulty. V r. 1799 se na vlastní žádost – iniciovanou jeho kolegy – stal kanovníkem Kapituly u Všech svatých. V r. 1800 byl zvolen rektorem univerzity. Proslul také jako autor několika učebnic matematiky, přičemž poslední „Počátkowé Arytmetyky“ byl nucen diktovat, protože v r. 1803 oslepl. Zemřel 3. 12. 1804 a pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Wikipedie)

Karel Berger (+ 11. 4. 1806)
Narodil se 5. 2. 1743 v Kadani. V r. 1767 přijal kněžské svěcení. Poté působil jako kaplan v Schoenfeldu u Karlových Varů a později jako administrátor špitálního kostela u sv. Kříže v Blatně. V r. 1786 se stal prvním ředitelem Pražského ústavu pro hluchoněmé. Už jako kaplan v Blatně se v 70. letech 18. století věnoval výuce místních neslyšících dětí. Se způsobem vzdělávání neslyšících se seznámil ve vídeňském ústavu od Friedricha Storka, jehož metodu pak rozvíjel i ve svém ústavu. V r. 1794 byl jmenován děkanem v Chomutově, kam se za ním r. 1795 ústav přestěhoval. Pro svou pastorační vytíženost se však nakonec postu ředitele r. 1796 vzdal a ústav se tak přestěhoval zpět do Prahy. Za svou učitelskou a vychovatelskou činnost byl r. 1802 jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 11. 4. 1806 v důsledku onemocnění, kterým se nakazil při zaopatřování v chomutovské nemocnici.
(Sestaveno z různých zdrojů; Kapitulní blog)

Václav Lenhard (+ 9. 6. 1808)
Narodil se 24. 9. 1746 v Úterý. Byl mistrem filosofie a bakalářem teologie. V r. 1755 začal jako katecheta vyučovat na Královské normální škole pražské, která měla být vzorovou institucí tehdejší tereziánské školské reformy. V r. 1781 byl na návrh Ferdinanda Kindermanna jmenován jejím druhým ředitelem.  Za své pedagogické zásluhy byl v r. 1785 uveden do Kapituly u Všech svatých (členem snad do r. 1793). V r. 1790 jej potom císař Josef II. jmenoval kanovníkem scholastikem Metropolitní kapituly v Praze. Jako děkan filosofické fakulty byl zvolen rektorem Karlovy univerzity pro rok 1807/ 1808. Zemřel 9. 6. 1808.
(Podlaha: Series, č. 835)

Josef Langmayer (+1809)
Narodil se v r. 1742. V r. 1759 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, jehož byl členem až do zrušení kongregace v r. 1773. Studium završil jako doktor filosofie. Mezi lety 1786 a 1797 působil jako prefekt Staroměstského gymnázia v Praze a profesor poetiky a rétoriky. V r. 1795 byl přijat do Kapituly u Všech svatých. V r. 1797 byl jmenován farářem ve Štědré. Zemřel r. 1809.
(Archiv kapituly; Schematismus für das Königreich Böhmen auf das Jahr 1809)

František Brigido z Březovic a Marnsfelsu – probošt (+ 12. 4. 1810)
Pocházel ze šlechtického jihoitalského rodu. Byl členem Kapituly v Hradci Králové a na Vyšehradě. Od r. 1772 byl jmenován proboštem Kapituly u Všech svatých a od r. 1781 byl také děkanem karlštejnským. Zemřel 12. 4. 1810  a pohřben byl v kapli sv. Prokopa v Praskolesích.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Kapitulakarlstejn.cz; Monasterium.net)

Augustin Zippe (+ 10. 3. 1816)
Narodil se 1. 12. 1747 ve Cvikově, ale prý velmi brzy osiřel. Studia teologie absolvoval v kněžském semináři v Praze a r. 1771 přijal kněžské svěcení. V r. 1773 nastoupil jako katecheta do domova pro chudou a opuštěnou mládež v Praze na Poříčí. Roku 1777 byl jmenován děkanem v České Kamenici, kde se spolu s knížetem Františkem Kinským věnoval rozvoji školství. V r. 1778 zde založil vedle školy chlapecké také školu dívčí a r. 1781 chudobinec. V r. 1781 jej císař Josef II. jmenoval kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Mezi lety 1783 a 1785 vedl pražský generální seminář jako jeho první rektor. V r. 1785 odešel do Vídně jako vedoucí tamních teologických studií. Ke sklonku svého života působil od r. 1793 v duchovní správě ve vídeňském Leopoldstadtu, kde založil domov pro zanedbanou mládež. Zemřel ve Vídni 10. 3. 1816.
(Wikipedie; Lorman, J. In Studia Teheologica 11/2009)

Kašpar Royko – probošt (+ 20. 4. 1819)
Narodil se 1. 1. 1744 v Metavě pri Malečniku (Slovinsko). Studoval práva ve Vídni a teologii ve Štýrském Hradci, kde získal doktorát z teologie. Roku 1766 přijal kněžské svěcení a jeho první farářské působiště bylo ve Witscheinu. V r. 1773 se vrátil na univerzitu do Štýrského Hradce, kde na zdejší Filosofické fakultě přijal profesuru v oborech logiky, metafyziky a etiky. V r. 1774 přešel na Teologickou fakultu jako řádný profesor církevních dějin a v r. 1777 byl jmenován rektorem místního kněžského semináře. V r. 1782 odešel na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy, kde vyučoval církevní dějiny. Mezi lety 1790 a 1791 byl zvolen děkanem teologické fakulty a v letech 1797 a 1798 pak rektorem univerzity. Proslul především díky svému spisu Historie velkého všeobecného církevního shromáždění v Kostnici (Geschichte der großen allgemeinen Kirchenversammlung zu Kostnitz). Kniha byla později zařazena na Index Librorum Prohibitorum, protože v ní zpochybňoval nauku o papežské neomylnosti, obhajoval konciliární model církve a rehabilitoval Jana Husa. V r. 1791 byl jmenován členem vládního gubernia a rádcem pro duchovní záležitosti. Roku 1807 opustil všechny úřady a odešel do penze. Téhož roku byl pak jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých a v r. 1811 se stal jejím proboštem. Zemřel 20. 4. 1819 v Praze a pohřben byl na Malostranském hřbitově.
(Wikipedie)

Norbert Karoli (+ 19. 1. 1820)
Narodil se 6. 6. 1752 v Krásně u Sokolova. Své studium završil jako doktor filosofie a bakalář teologie. V r. 1791 začal vyučovat poetiku na Malostranském gymnáziu, jehož se v r. 1808 stal prefektem. Téhož roku  byl zároveň instalován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 19. 1. 1820.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Chronik der österreichischen Literatur 1820)

Václav Vojtěch Herites – děkan (+12. 2. 1822)
Narodil se 15. 4. 1734 v Horažďovicích. Na Pražské univerzitě získal titul mistra filosofie a bakaláře teologie. Po kněžském svěcení nastoupil jako farář v Týnci n. Labem. V r. 1777 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly v Praze a od r. 1781 arcibiskupským konzistorním radou. V r. 1783 byl za své příkladně laskavé rekatolizační působení mezi českými protestanty povýšen do šlechtického stavu a jmenován děkanem Kapituly u Všech svatých. Roku 1789 se stal pražským arcijáhnem, r. 1790 děkanem Metropolitní kapituly a r. 1793 jejím proboštem. Do dějin kapitulního kostela Všech svatých se zapsal tím, že nechal obložit hrob sv. Prokopa mramorem a z téhož materiálu opatřil stupně hlavního oltáře i podlaží sakristie. Zemřel 12. 2. 1822 v Praze a pohřben byl v soukromé kryptě na zámku ve Stránově.
(Podlaha: Series, č. 845; Wikipedie)

František Josef Oesterreicher (+1825)
Narodil se r. 1746 v Praze. Byl ustanoven administrátorem v Dolní Hbitech, jejichž se v r. 1783 stal prvním farářem. Kolem r. 1787 byl jmenován děkanem na Žebráku, přičemž mezi lety 1806 – 1820 působil rovněž jako arciděkan berounský. V r. 1818 byl přijat mezi kanovníky Kapituly u Všech svatých. Zemřel v Praze r. 1825.
(Akademie věd; Schematismus für das Königreich Böhmen aus das Jahr 1825)

Jan Leopold Cippelius (+ 16. 2. 1826)
Narodil se 17. 6. 1753 ve Slaném. Vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a po jeho zrušení r. 1773 dále studoval teologii v Praze. Po přijetí kněžského svěcení v r. 1776 kaplanoval ve Slaném a r. 1784 ve Svatém poli. V r. 1785 byl ustanoven administrátorem v Mníšku, jehož se r. 1786 stal prvním farářem. V r. 1797 byl jmenován jeho čestným děkanem a r. 1811 okrskovým vikářem příbramským. V r. 1816 byl přijat mezi  kanovníky Kapituly u Všech svatých a r. 1823 byl jmenován arcijáhnem berounským. Byl českým spisovatelem a překladatelem latinských klasiků. Je spojován s nálezem korpusu ostrovského kláštera. Zemřel 16. 2. 1826 v Mníšku, kde byl rovněž pohřben.
(Podlaha, Posvátná místa království Českého – III. svazek; Památky archaeologické a místopisné 1854)

Antonín Hynek Goskho ze Sachsenthalu (+ 22. 3. 1826)
Narodil se 24. 6. 1751 v Kolíně. Kněžské svěcení přijal 11. 6. 1775. Studium uzavřel jako doktor filosofie. Působil jako učitel c. k. latinských škol v Praze. V r. 1784 byl ustanoven děkanem v Činěvsi. V r. 1795 byl jmenován arcijáhnem okresu kouřimského a r. 1798 byl přijat do Kapituly u Všech svatých (členem asi do r. 1806). Od r. 1800 byl jmenován infulovaným prelátem a arcijáhnem v Českém Krumlově, arciknězem budějovického kraje a konzistorním radou. Zemřel 22. 3. 1826 v Českém Krumlově a pochován byl na místním hřbitově u sv. Martina.
(kohoutikriz.org; Schematismus für das Königreich Böheim auf das Jahr 1806)

Josef Čapek (+ 21. 10. 1828)
Narodil se 6. 3. 1762. Po kněžském svěcení působil jako kaplan v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně. V r. 1811 byl přijat do Kapituly u Všech svatých. V téže době se zasloužil o obnovu poutního kostela Panny Marie Vítězné na Bílé hoře tím, že na vlastní náklady vykoupil areál zrušeného kláštera a nechal jej opravit. Zemřel 21. 10. 1828 a pohřben byl v areálu bělohorského kostela.
(Schematismus des Königreichs Böhmen auf das Jahr 1828; brevnov.cz)

Karel Stengel (+1830)
Pocházel z Drážďan. Kněžské svěcení přijal v r. 1784. Během studia dosáhl titulu doktor filosofie. V r. 1798 byl ustanoven vikářem a administrátorem kapitulního kostela Všech svatých na Pražském hradě. Členem Kapituly u Všech svatých se stal pravděpodobně v r. 1811. V r. 1824 byl zvolen děkanem Filosofické fakulty. Zemřel v r. 1830.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Schematismus des Königreichs Böhmen auf das Jahr 1830)

František Xaver Faulhaber (+ 10. 1. 1832)
Narodil se r. 1760 v Měcholupech. Kněžské svěcení přijal r. 1787. Jeho první působiště bylo v Chomutově. V r. 1805 začal jako první učit pastorální teologii na univerzitě v Praze (tehdy ještě německy). V r. 1812 byl uveden do Kapituly u Všech svatých. V letech 1814 a 1816 potom pokračoval ve výuce na univerzitě ve Vídni, kde byl rovněž rektorem kněžského alumnátu a ředitelem teologických studií. Během života si osvojil češtinu a sám povzbuzoval alumny ke studiu češtiny a české literatury. Roku 1816 se vrátil do litoměřické diecéze a stal se sídelním kanovníkem Kapituly u sv. Štěpána. Roku 1822 byl jmenován generálním vikářem litoměřické diecéze a děkanem místní kapituly. Zemřel v Litoměřicích 10. 1. 1832.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Wikipedie)

Karel František Fischer (+ 31. 8. 1833)
Narodil se 22. 6. 1762 v Žatci. Teologická studia zahájil ještě jako novic strahovského kláštera, ale krátce nato přešel do generálního semináře v Klementinu. V r. 1788 přijal kněžské svěcení. Později nastoupil jako prefekt alumnů v generálním kněžském semináři. V r. 1791 získal doktorát teologie a začal vyučovat řečtinu a úvod do Nového zákona na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V r. 1797 byl zvolen děkanem Teologické fakulty. V r. 1807 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Své členství zde ukončil v r. 1809 ve prospěch Metropolitní kapituly v Praze, při které byl r. 1823 zvolen děkanem a r. 1833 proboštem. V r. 1810 a 1817 byl rovněž zvolen rektorem univerzity. Zemřel 31. 8. 1833 a pohřben byl v kryptě hřbitovní kaple sv. Josefa v Úněticích.
(Podlaha: Series, č. 864; Časopis katolického duchovenstva 1833, s. 505)

Franz Xaver Petritsch (+30. 4. 1834)
Narodil se kolem roku 1776. Získal doktorát z filosofie. Později působil jako profesor řečtiny na Akademickém gymnáziu na Starém Městě pražském, které mezi lety 1815 a 1834 vedl jako prefekt. V roce 1833 se stal kanovníkem Kapituly u Všech svatých. V literatuře se objevuje jako oponent Josefa Jugmanna na gymnáziu při prosazování češtiny jako povinného vyučovacího předmětu. Zemřel 30. 4. 1834.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Zelený. V. Život Josefa Jungmanna, z různých zdrojů)

Joseph Foita (+1851)
Na počátku své kněžské služby působil jako učitel ve farních školách na Starém městě pražském. Později byl ustanoven děkanem v Tachlovicích. Členem Kapituly u Všech svatých se stal v r. 1826. Zemřel kolem r. 1851.
(Handbuch des Königreiches Böhmen für das Jahr 1851)

Jan Nepomuk Büttner – probošt (+ 4. 2. 1856)
Narodil se 9. 4. 1777 v Praze. Kněžské svěcení přijal r. 1804. Převážnou část svého kněžského života strávil na různých pozicích v Arcibiskupském kněžském semináři v pražském Klementinu. Své působení zde zahájil jako vicepraeses, později se stal praesesem a nakonec řídil chod semináře jako jeho rektor. V r. 1826 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých a r. 1828 byl přijat také za člena kapituly staroboleslavské. V r. 1838 byl zvolen proboštem Kapituly u Všech svatých. V r. 1847 ze zdravotních důvodů rezignoval na úřad rektora semináře a odešel na odpočinek. Zemřel 4. 2. 1856.
(Čáňová: Slovník představitelů, str. 18)

Ignác Mráz – probošt (+ 3. 5. 1859)
Narodil se 1. 2. 1787 na Smíchově. Kněžské svěcení přijal r. 1812. V r. 1828 byl jedním ze tří redaktorů Časopisu katolického duchovenstva. V letech 1829 a 1838 působil jako spirituál Arcibiskupského semináře v Praze. V r. 1831 byl jmenován čestným kanovníkem staroboleslavským. V r. 1839 byl zvolen děkanem Kapituly u Všech svatých a od r. 1856 také jejím proboštem. V r. 1843 získal od papeže Řehoře XVI. pro děkany Kapituly u Všech svatých tzv. právo pontifikálií. Zemřel 3. 5. 1859.
(Čáňová: Slovník představitelů, str. 56; Kapitulní blog; Wikipedie)

Jan Nepomuk Fabián – děkan (+ 3. 6. 1861)
Narodil se 9. 1. 1807 ve Všetatech. Kněžské svěcení přijal r. 1832. V r. 1834 byl přijat na teologickou fakultu jako adjunkt. V r. 1837 převzal v salcburském lyceu profesuru řečtiny a novozákonního studia. V r. 1848 byl v Praze promován doktorem teologie. Na pražské teologické fakultě pak působil mezi lety 1850 a 1854, kde vyučoval pastorální teologii (přednášky byly vedeny v českém jazyce). V r. 1851 byl zvolen děkanem teologické fakulty. V r. 1855 se stal kanovníkem kapituly Všech svatých a titulárním radou manželského diecézního soudu. Kapitulním děkanem byl jmenován r. 1860. Jakožto vlastenec vydával starší české spisy, přispíval do časopisů a účastnil se prací na Riegrově Slovníku naučném. Jako člen sboru Matice české se zasadil o vydání Knížek šesterých o obecních věcech křesťanských Tomáše ze Štítného. Spolupracoval rovněž na druhém dílu Výboru literatury české. Zemřel 3. 6. 1861 a pohřben byl v Praze na Olšanech.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Čáňová, Slovník představitelů, str. 22; Biografický slovník)

Julius Körner (+ 6. 12. 1863)
Narodil se 24. 9. 1785 ve Stříbře. Kněžské svěcení přijal 6. 8. 1809 a po té 6 let kaplanoval ve farnosti sv. Mikuláše na Malé Straně. V r. 1816 byl ustanoven farářem u sv. Jindřicha. Mezi kanovníky Kapituly u Všech svatých vstoupil 19. 3. 1826. Proslul však spíše jako děkan Kapituly na Karlštejně, kterým se stal v r. 1834. V době jeho děkanství totiž probíhaly v letech 1837 a 1848 první opravy hradu Karlštejna. Přispěl také k oslavám 500. výročí založení hradu. Napsal brožurku o dějinách kapitulního děkanství a hradu Karlštejna. Za své zásluhy byl oceněn zlatým záslužným křížem s korunou. Zemřel 6. 12. 1863 v Praskolesích, kde trávil poslední léta svého života na děkanském zámečku. Pochován byl v praskoleské kapli sv. Prokopa.
(Kapitulakarlstejn.cz; Navrátil, K. Paměti hlavního Kostela farního, fary a školy Sv. Jindřicha a Sv. Kunhuty)

Antonín Oliva (+ 11. 3. 1877)
Narodil se 7. 9. 1788 v Praze. Po kněžském svěcení, které přijal 17. 8. 1812, působil 18 let jako kaplan u kostela sv. Štěpána na Novém městě Pražském. Po té byl ustanoven farářem kostela sv. Haštala na Starém městě Pražském, při tom zároveň vykonával funkci místodržitele ústavu farních chudých. V r. 1842 byl jmenován arcibiskupským konsistorním radou a notářem, r. 1853 dozorcem národních škol v okresu Starého města Pražského, v Karlíně a Olšanech. Zařadil se také mezi spoluzakladatele Dědictví sv. Jana Nepomuckého. Dne 2. 3. 1860 byl císařem Františkem Josefem I. prezentován sídelním kanovníkem kapituly u Všech svatých. Zemřel 11. 3. 1877. Pohřben byl na Olšanském hřbitově.
(Jubilejní kniha, str. 404; Osudy kostela, fary a školy u sv. Haštala v Starém Městě Pražském) 

Johann Maresch – děkan (+ 6. 8. 1879)
Narodil se 27. 10. 1806 v Litoměřicích. Kněžské svěcení přijal r. 1830. Od r. 1831 působil jako kaplan v Krásné Lípě, kde v r. 1833 založil první Živnostenskou (obchodní) školu v Čechách. Mezi lety 1839 a 1856 vyučoval v biskupském semináři v Litoměřicích jako profesor metodiky a katechetiky a zároveň pracoval jako ředitel Hlavní školy v Litoměřicích. Od r. 1841 se spolupodílel na vydávání ročenky Jahrbuch für Lehren, Eltern und Erzieher. V r. 1849 založil v Litoměřicích první Vyšší učitelskou školu v Čechách. V r. 1851 byl jmenován místodržitelským radou a inspektorem obecných a reálných škol v Čechách. V letech 1861 a 1869 působil jako člen zemské školní rady a v letech 1878 a 1879 byl zemským poslancem. V r. 1863 byl jmenován děkanem Kapituly u Všech svatých. V r. 1876 měl být císařem Františkem Josefem I. prezentován na proboštství vyšehradské kapituly. Volbu však anuloval arcibiskup Schwarzenberg, protože v té době byl Maresch v tisku obviňován, že se jakožto zemský školský inspektor  významným způsobem podílel na germanizaci českého školství. Zemřel 6. 8. 1879 v Praze a pohřben byl na městském hřbitově v Litoměřicích.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 53; Wikipedie; Österreichisches Biographisches Lexikon; Foto: hrob J. Maresche)

František Češík – probošt (+ 12. 5. 1881)
Jeho jméno bylo zapisováno i jako Czeschik. Narodil se 11. 3. 1799 v Plané. Na kněze byl vysvěcen r. 1822. Poté byl přijat jako adjunkt teologické fakulty a ve studiu pokračoval i na Vídeňském Augustineu. Mezi lety 1826 a 1830 působil jako katecheta na školách řádu sv. Voršily v Praze. Roku 1828 získal doktorát teologie. Mezi lety 1832 a 1851 pracoval jako katecheta normálních škol a na teologické fakultě přednášel jako profesor katechetiky a pedagogiky. V rocích 1835, 1837 a 1841 byl zvolen děkanem teologické fakulty v Praze. V r. 1850 se stal rektorem univerzity. V r. 1852 byl jmenován čestným kanovníkem, v r. 1856 sídelním kanovníkem a r. 1859 proboštem Kapituly u Všech svatých. Po smrti děkana Johanna Maresche byl pověřen správou funkce kapitulního děkana. Do dějin kapituly se zapsal jako její první kronikář. Zemřel po těžkém záchvatu mrtvice v Praze dne 12. 5. 1881 a pohřben byl na Malostranském hřbitově.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Čáňová, Slovník představitelů, str. 19)

Jan Smutek (+ 8. 5. 1883)
Narodil se 29. 5. 1803 ve Vysokém Mýtě. V r. 1826 získal doktorát teologie. Potom působil jako profesor církevních dějin v královéhradeckém semináři. Od r. 1838 pak pracoval na univerzitě v Praze. V r. 1840 byl zvolen děkanem teologické fakulty a v letech 1861 a 1862 rektorem univerzity. Byl také konstitučním radou hradeckým, arcibiskupským notářem a od r. 1860 kanovníkem Kapituly u Všech svatých. V r. 1864 byl jmenován císařským radou. Zemřel 8. 5. 1883 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
(Bartůněk, Stručné dějiny; Osobnosti regionů; Blahověst 1883, roč. 33, s. 224) 

Josef Laužecký (+ 9. 10. 1883)
Narodil se 26. 10. 1826 v Praze. V r. 1847 začal studovat teologii. Kněžské svěcení přijal r. 1851. Jako kaplan působil v Praze u sv. Trojice a u sv. Štěpána. V r. 1863 se stal katechetou na c. k. reální škole české v Praze. Jmenován byl také arcibiskupským notářem a v r. 1882 se stal kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Proslul spisem Katechismus pro školy i dům. Zemřel v Praze 9. 10. 1883 a pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
(Osvěta, 1883/12, s. 1125-1126)

Heřman Pitschmann (+ 9. 3. 1890)
Narodil se 15. 2. 1831 ve Varnsdorfu. Byl kanovníkem kapituly Všech svatých, arcibiskupským notářem, profesorem náboženství na vyšší c. k. reálce v Praze. Kněžské svěcení přijal r. 1856. Zemřel na následky mrtvice, kterou byl raněn na ulici den před svou smrtí 9. 3. 1890. Pohřben byl původně na Olšanských hřbitovech, ale r. 1915 byly jeho ostatky exhumovány a převezeny do Varnsdorfu.
(Ordinariátní list Pražské arcidiecése 11/1890; Čech: politický týdeník katolický 22/1890, str. 2)

Václav Světlík (+ 1. 11. 1891)
Narodil se 7. 9. 1823 v Rokycanech. V r. 1840 přijal kněžské svěcení. Od r. 1856 působil jako ředitel reálné školy v Rokycanech. V r. 1871 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Jako profesor katechetiky napsal učebnici katechismu pro německé školy. Zemřel 1. 11. 1891 a pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.
(Přijmeni.cz)

Vincenc Náhlovský – probošt (+ 10. 12. 1891)
Narodil se 21. 1. 1817 v Sýkořicích. Filosofii vystudoval v Praze a teologii v Litoměřicích. Kněžské svěcení přijal r. 1840. V letech 1840 a 1842 působil jako kaplan v Hodkovicích, Českém Dubu a Bozkově. V letech 1842 a 1845 studoval ve Vídni na Augustineu. V r. 1845 získal doktorát teologie. Poté se stal profesorem dogmatické a polemické teologie v Litoměřicích a v Praze. Za dobu svého univerzitního působení byl několikrát zvolen děkanem teologické fakulty a jednou rektorem univerzity. V r. 1869 byl jmenován kanovníkem, r. 1879 děkanem a r. 1881 proboštem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 10. 12. 1891 a pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 57)

Antonín Reinwarth – probošt (+ 5. 10. 1893)
Narodil se 15. 1. 1822 v Hroznětíně. V letech 1842 a 1845 vystudoval teologickou fakultu v Praze. Kněžské svěcení přijal r. 1845. V letech 1845 a 1853 působil jako kaplan a od r. 1846 jako administrátor v Plané. V r. 1848 přijal místo katechety. Od r. 1853 pracoval na nižší reálce v Jáchymově jako katecheta a učitel zeměpisu a dějepisu. Mezi lety 1854 a 1864 přešel jako docent na katedru pastorální teologie na teologické fakultě v Praze. V letech 1856 a 1859 byl katechetou na škole anglických panen. Od r. 1859 byl jmenován administrátorem a zpovědníkem v klášteře sv. Voršily. V r. 1866 získal doktorát teologie. Mezi lety 1865 a 1892 se stal řádným profesorem pastorální teologie na teologické fakultě v Praze. V r. 1877 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. V r. 1877 byl zvolen rektorem univerzity. V r. 1890 se stal vládním radou a r. 1892 proboštem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 5. 10. 1893.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 63)

Vavřinec Hafenrichter – probošt (+ 5. 3. 1898)
Narodil se 19. 11. 1822 v Plesné. Kněžské svěcení přijal r. 1845. Do r. 1852 působil jako kaplan ve Žluticích. V r. 1853 byl kooperátorem v Perninku. Mezi lety 1854 a 1856 pracoval jako katecheta a učitel aritmetiky a geometrie na Nižším gymnáziu v Chebu. V letech 1857 a 1867 přijal místo katechety na Malostranském gymnáziu v Praze. Od r. 1868 byl profesorem na Německém gymnáziu na Novém Městě pražském. V r. 1879 byl jmenován kanovníkem, r. 1883 děkanem a r. 1895 proboštem Kapituly u Všech svatých. V letech 1880 a 1883 zasedal v Českém zemském sněmu jako zástupce Strany ústavověrného velkostatku. V r. 1872 byl jmenován monsignorem, v r. 1873 arcibiskupským notářem a konsistorním radou. Zemřel 5. 3. 1898 v Praze a pohřben byl na vyšehradském hřbitově.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 26; Wikipedie)

Joseph Sprinzl (+ 8. 11. 1898)
Narodil se 9. 3. 1839 v Linci. Teologii studoval v Linci a ve Vídni. V r. 1861 přijal kněžské svěcení. V r.  1864 získal titul doktora teologie na Vídeňské univerzitě. Poté pracoval jako suplent morální teologie, od r. 1865 fundamentální teologie a speciální dogmatiky na lineckém bohosloveckém ústavu. Od r. 1867 zde vyučoval jako řádný profesor. Mezi lety 1865 a 1875 vydával společně s Johannem Plakolmem sborník Theologisch-praktische Quartal-Schrift. Otevřeně odmítl tzv. májové zákony z r. 1868, kterými byl oslaben vliv Katolické církve na vzdělávací systém. Od r. 1875 vyučoval jako řádný profesor dogmatiky na univerzitě v Salcburku, kde byl v letech 1877 a 1878 zvolen děkanem. Od r. 1883 byl řádným profesorem dogmatiky na Německé univerzitě v Praze. V rocích 1886, 1892 a 1895 byl zvolen děkanem a v letech 1889 a 1890 rektorem. Od r. 1892 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech Svatých. V r. 1897 získal titul vládního rady a zároveň byl členem předsednictva německého spolku pro městské záležitosti v Praze. V letech 1889 a 1890 zasedal jako virilista na Českém zemském sněmu. Zemřel v Praze 8. 11. 1898 a jeho ostatky byly převezeny do Lince.
(Wikipedie)

Ferdinand Hecht (+ 4. 3. 1903)
Narodil se 30. 5. 1822 v Touškově. Kněžské svěcení přijal r. 1848. Byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých, čestným konsistorním radou a arcibiskupským notářem. Působil také jako univerzitní kazatel a profesor náboženství na Malostranském gymnáziu v Praze.
(Almanach)

Karel Elbl – děkan (+ 23. 5. 1909)
Narodil se 24. 4. 1836 v Touškově. Kněžské svěcení přijal r. 1861. Mezi lety 1862 a 1864 působil jako kaplan a kooperátor ve Skalné. V r. 1865 byl kaplanem v Horních Lomanech. V r. 1866 se stal kooperátorem v Aši, kde byl r. 1867 jmenován farářem. V r. 1870 se stal katechetou na německých učitelských ústavech a nižších reálkách v Praze. V letech 1872 a 1892 působil jako docent katechetiky a pedagogiky na teologické fakultě v Praze. Od r. 1874 byl členem školní rady v Praze. V r. 1887 byl jmenován arcibiskupským notářem. V r. 1890 byl uveden jako kanovník do Kapituly u Všech svatých. V r. 1893 přijal místo řádného profesora pastorální teologie na německé univerzitě v Praze. V r. 1898 byl zvolen děkanem a r. 1899 proděkanem teologické fakulty. V r. 1899 byl ustanoven arcibiskupským inspektorem německých škol na Novém Městě pražském a r. 1900 byl zvolen děkanem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 23. 5. 1909.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 21; Almanach)

Josef Schindler – probošt (+ 22. 2. 1911)
Narodil se 23. 6. 1833 v Lachovicích. Kněžské svěcení přijal r. 1860. V r. 1861 byl ustanoven kaplanem v Kozlově. V r. 1864 se stal adjunktem teologické fakulty v Praze. Mezi lety 1866 a 1871 působil jako prozatímní docent fundamentální teologie. Roku 1871 rozšířil svou přednáškovou činnost o církevní dějiny a v r. 1874 o patrologii. V r. 1888 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých a r. 1899 se stal jejím proboštem. Mezi lety 1901 a 1905 byl zvolen jako poslanec do Zemského sněmu. Působil rovněž jako přísedící církevního soudu v Praze, řádný člen c. k. zeměpisné společnosti Wien a člen řídícího výboru Ústavu pro zaopatřování slepců Francisco-Josephinum. Zemřel 22. 2. 1911 v Praze a pohřben byl na vyšehradském hřbitově.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 68; Almanach)

František Xaver Kryštůfek – probošt (+ 25. 1. 1916)
Narodil se 28. 10. 1842 v Humpolci. Po studiu teologie v Praze byl r. 1866 vysvěcen na kněze. V letech 1866 a 1867 byl ustanoven kaplanem ve Velvarech. Mezi lety 1867 a 1869 byl adjunktem teologické fakulty v Praze. Od r. 1869 pracoval jako suplující profesor církevních dějin na biskupském teologickém učilišti v Hradci Králové. V r. 1871 získal doktorát teologie. Roku 1870 se stal profesorem církevních dějin a od r. 1876 také fundamentální teologie v Hradci Králové. Od r. 1891 vyučoval církevní dějiny na teologické fakultě v Praze. V rocích 1892, 1898 a 1905 byl zvolen děkanem fakulty a v rocích 1891, 1893, 1899, 1906 a 1913 jejím proděkanem. V r. 1894 se stal rektorem univerzity a v r. 1895 jejím prorektorem. V r. 1895 byl jmenován kanovníkem, v r. 1910 děkanem a r. 1911 proboštem kapituly Všech svatých. V r. 1896 se stal funkcionářem Křesťanské akademie. V letech 1899 a 1902 působil jako redaktor Časopisu katolického duchovenstva. V r. 1910 byl jmenován monsignorem. Zemřel 21. 1. 1916 a pohřben byl na vyšehradském hřbitově.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 21; Almanach; Wikipedie)

František Xaver Blanda – děkan (+ 6. 1. 1917)
Narodil se 11. 11. 1838 ve Volovci. Po kněžském svěcení, které přijal r. 1863, byl ustanoven druhým kaplanem u sv. Jindřicha v Praze. Mezi lety 1869 a 1887 pracoval jako katecheta učitelských ústavů a normálních škol českých v Praze. Mezi lety 1874 a 1887 působil jako docent katechetiky a pedagogiky na teologické fakultě v Praze. V r. 1884 získal doktorát teologie. V r. 1888 se stal ředitelem učitelského ústavu a kazatelem na české univerzitě v Praze. V tomtéž roce byl jmenován kanovníkem a r. 1913 děkanem kapituly Všech svatých. V r. 1894 se stal titulárním radou arcibiskupské konzistoře a r. 1903 členem zemské školní rady. V r. 1905 byl jmenován tajným papežským komořím a r. 1909 vládním radou. Zemřel 6. 1. 1917 a pohřben byl v Praze na Olšanech.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 13; Almanach; Biografický slovník; Časopis katolického duchovenstva)

Antonín Vřešťál – děkan (+ 13. 1. 1928)
Narodil se 23. 10. 1849 v Praze. Teologické studium absolvoval v letech 1867 a 1871 na teologické fakultě v Praze. Kněžské svěcení přijal r. 1872. Mezi lety 1873 a 1878 pracoval jako vychovatel v rodině knížete Karla Schwarzenberka a v letech 1879 a 1890 v rodině knížete Jiřího Lobkovice. V r. 1885 získal doktorát teologie. V r. 1891 se stal docentem morální teologie na teologické fakultě v Praze. Mezi lety 1892 a 1895 působil jako mimořádný profesor a od r. 1896 jako řádný profesor morální teologie. V r. 1897 byl zvolen děkanem teologické fakulty. V r. 1898 se stal ordinariátním komisařem pro reálky na Žižkově a v Karlíně a titulárním radou arcibiskupské konzistoře. V r. 1899 byl jmenován radou církevního soudu ve sporných, trestných i manželských záležitostech. V r. 1901 se stal kanovníkem a r. 1918 děkanem Kapituly u Všech svatých. Mezi lety 1905 a 1906 byl zvolen rektorem univerzity a zemským poslancem. V r. 1921 byl vyznamenán titulem papežského komoří a r. 1928 papežského preláta. V r. 1920 odešel do penze jako výpomocný duchovní v Českých Zlatníkách, kde zemřel 13. 1. 1928.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 85; Almanach; Wikipedie)

Jan Ladislav Sýkora – probošt (+ 26. 8. 1928)
Narodil se 16. 4. 1852 v Železnici u Jičína. Teologická studia absolvoval v Praze a kněžské svěcení přijal r. 1877. V letech 1878 a 1880 byl ustanoven kaplanem ve Velvarech a mezi lety 1881 a 1887 u sv. Haštala v Praze. Zde působil také jako katecheta a výpomocný exhortátor na akademickém gymnáziu. V r. 1884 získal doktorát teologie. Mezi lety 1888 a 1891 působil jako docent katechetiky a pedagogiky na teologické fakultě v Praze. V letech 1891 a 1892 pracoval jako mimořádný profesor a v r. 1893 jako řádný profesor biblického novozákonního studia a vyšší exegeze. V rocích 1895, 1901 a 1904 byl opakovaně zvolen děkanem teologické fakulty. V r. 1899 byl jmenován kanovníkem a r. 1916 proboštem Kapituly u Všech svatých. Roku 1901 byl zvolen rektorem univerzity a r. 1903 jejím prorektorem. Mezi lety 1901 a 1902 byl jako virilista zemským poslancem. V r. 1910 založil nadaci pro chudé v Železnici u Jičína. V r. 1922 byl vyznamenán titulem monsignor. Proslul zejména překladem Nového zákona, na který později navázal Jan Hejčl. Zemřel 26. 8. 1928 a pohřben byl v Železnici.
(Čáňová, Slovník představitelů, str. 78; Almanach; Wikipedie)

August Rohling (+ 23. 1. 1931)
Narodil se 15. 3. 1839 v Neuenkirchen. Teologická studia absolvoval v Münsteru a studijní pobyt v Paříži a Bruselu. Kněžské svěcení přijal r. 1867. V tomtéž roce se v Jéně habilitoval v oboru Starý a Nový zákon. V r. 1871 přijal místo vyučujícího na univerzitě v Münsteru. Zde vydal spis Židé podle talmudu, který byl oceňován v antisemitských společnostech. V r. 1874 získal profesuru v Milwaukee a Wisconsinu v USA. Od r. 1877 působil na Německé univerzitě v Praze jako profesor biblistiky a semitské filologie. V této době se stal také kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Na území monarchie vedl řadu soudních, veřejných i akademických sporů týkajících se jeho antisemitských spisů (např. v Tiszaeslarzském procesu nebo v Hilsnerově aféře). V r. 1902 byl penzionován. Odešel nejprve do Gorice a později se usadil v Salcburku, kde 23. 1. 1931 zemřel.
(Almanach; Wikipedie)

Joseph Rieber – probošt (+ 4. 12. 1934)
Narodil se 22. 1. 1862 v Bečově n. Teplou. Teologická studia absolvoval na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Následně přestoupil na univerzitu Martina Luthera do Halle a později pokračoval ve studiu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na jezuitské universitě sv. Josefa v Bejrútě. V r. 1887 již jako doktor teologie přijal kněžské svěcení. V r. 1888 byl ustanoven jako farní úředník v saské obci Seiffen. V r. 1892 se habilitoval a přednášel náboženské právo, katechetiku a školskou pedagogiku. Současně pracoval jako katecheta na německém učitelském ústavu v Praze. Od r. 1896 vyučoval hebrejský jazyk a v r. 1897 obdržel profesuru z kanonického práva a semitských jazyků. V r. 1898 se stal mimořádným a r. 1901 řádným profesorem starozákonních biblických studií a semitských jazyků. V letech 1905 a 1906 byl zvolen rektorem Německé univerzity v Praze. Byl jmenován Prelátem Jeho Svatosti a předsedou německé části Diecézního soudu Pražského arcibiskupství. V r. 1919 se stal kanovníkem Kapituly u Všech svatých a r. 1930 (?) jejím proboštem. I po r. 1918 pobýval v Praze, kde 4. 12. 1934 zemřel.
(Almanach; Wikipedie)

Franz Johann Endler (+ 8. 1. 1937)
Narodil se 27. 5. 1858 v Děčíně. Vyšší studia zahájil na jezuitském gymnáziu v Bohosudově a po nich vstoupil do litoměřického kněžského semináře. Kněžské svěcení přijal r. 1884. Jako novokněz vyučoval náboženství na reálkách v Liberci, Teplicích a Litoměřicích. V r. 1893 byl na Karlo-Ferdinandově univerzitě promován doktorem teologie. V r. 1899 byl na německé teologické fakultě jmenován mimořádným a r. 1903 řádným profesorem dogmatické teologie. Mezi lety 1904-1905, 1912-1913 a 1926-1927 byl zvolen děkanem fakulty. V r. 1912 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých. Mezi lety 1918 a 1920 sloužil také jako kaplan Ústavu pro zaopatřování slepců Francisco-Josephinum na Smíchově (Palata). Rovněž byl jmenován arcibiskupským notářem a čestným konsistorním radou v litoměřické diecézi i pražské arcidiecézi. Zemřel 8. 1. 1937 a pohřben byl na hřbitově sv. Markéty na Břevnově.
(Almanach; Der Österreichische Cartellverband; Wikipedie)

Josef Zaus – probošt (+ 8. 4. 1944)
Narodil se 3. 9. 1863 v Horních Lomanech. Kněžské svěcení přijal r. 1888. Získal doktorát teologie. Nejdříve působil jako mimořádný profesor a později jako řádný profesor fundamentální teologie a filosofie na německé teologické fakultě v Praze a jako univerzitní kazatel. V r. 1903 se stal kanovníkem Kapituly u Všech svatých, r. 1932 jejím děkanem a r. 1937 jejím proboštem. Dvakrát byl zvolen děkanem německé teologické fakulty a jednou jejím proděkanem. Byl členem orientální společnosti v Halle, arcibiskupským notářem, čestným konsistorním radou, tajným komořím a domácím prelátem Jeho Svatosti. Zemřel 8. 4. 1944.
(Almanach)

Karl Hilgenreiner (+ 9. 5. 1948)
Narodil se 23. 2. 1867 ve Friedbergu. Filosofii a teologii vystudoval v Římě. Kněžské svěcení přijal r. 1892. Od r. 1899 působil jako profesor církevního práva na teologické fakultě Německé univerzity v Praze a v r. 1935 byl zvolen jejím rektorem. Roku 1913 byl jmenován tajným papežským komořím supra numerum, v r. 1920 čestným konsistorním radou, v r. 1928 kanovníkem Kapituly u Všech svatých a r. 1929 papežským domácím prelátem. Byl velmi aktivní i v politice. Od r. 1907 vydával list Bonifatius-Korrespondenz, který byl zaměřen na německojazyčný klérus a členy německého katolického politického tábora. V r. 1919 stál u vzniku Německé křesťanskosociální strany lidové (DCSVP), v jejímž užším vedení působil až do roku 1938. V r. 1920 byl zvolen senátorem v Národním shromáždění ČSR a mandát obhájil v rocích 1925, 1929 a 1935. Roku 1925 vystřídal Josefa Böhra v čele křesťansko sociální strany (až do r. 1935). V r. 1934 zahájil – i přes počáteční námitky vůči Konradu Henleinovi – sbližování se Sudetoněmeckou stranou. Po sloučení DCSVP se Sudetoněmeckou stranou v březnu 1938 se Hilgenreiner stal členem jejího senátorského klubu. Po r. 1938 neztratil svůj mandát jako mnozí jiní němečtí členové parlamentu, ale později přestoupil do senátorského klubu nacionálních socialistů. Roku 1939 odsoudil okupaci Československa a kritizoval nacistické represe vůči církvím. Za 2. světové války byl pod policejním dozorem a v r. 1944 nacisty internován jako hanobitel národa. Po válce byl internován v českém pracovním táboře pro Němce v Praze-Modřanech. V r. 1946 byl propuštěn a následně vysídlen. Odešel do Rakouska, kde přednášel na Vídeňské katolické akademii. Zemřel 9. 5. 1948 ve Vídni.
(Almanach: Wikipedie)

Alois Soldát – probošt (+ 23. 12. 1952)
Narodil se 12. 7. 1862 v Opařanech. Vystudoval Katolickou teologickou fakultu v Praze. V r. 1886 přijal kněžské svěcení a stal se kaplanem v Rokycanech. Od r. 1889 vyučoval náboženství na pražském Akademickém gymnáziu. Mezi lety 1891 a 1897 působil jako vicerektor arcibiskupského kněžského semináře v Praze. V r. 1893 získal doktorát teologie. V r. 1902 se stal suplujícím, r. 1903 mimořádným a r. 1907 řádný profesorem kanonického práva a křesťanské sociologie. V rocích 1907, 1911 a 1919 byl zvolen děkanem teologické fakulty a v rocích 1908, 1912 a 1920 jejím proděkanem. V r. 1928 byl jmenován kanovníkem, v r. 1938 děkanem a r. 1946 proboštem kapituly Všech svatých. V r. 1922 byl vyznamenán titulem tajného papežského komoří a r. 1932 papežského preláta. Zemřel 23. 12. 1952 v Praze a pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.
(Almanach; Wikipedie)

Vojtěch Šanda – děkan (+ 24. 12. 1953)
Narodil se 15. 10. 1873 v Kvílicích u Slaného. Teologii studoval v Innsbrucku. V r. 1897 získal doktorát teologie a v tomtéž roce přijal kněžské svěcení. Od r. 1897 byl vyslán do Bejrútu, Jeruzaléma a Berlína na studium filologie semitských jazyků, biblistiky a exegeze. V r. 1902 se stal profesorem na bohosloveckém ústavu v Litoměřicích, kde přednášel semitské jazyky, dogmatiku a církevní právo. Před r. 1918 byl aktivním členem reformního hnutí Jednota katolického duchovenstva a účastnil se delegace Jednoty do Říma v r. 1919. Roku 1918 byl ustanoven řádným profesorem teologické fakulty v Praze pro obor dogmatická teologie. V souvislosti s Kordačovou abdikací a pro neshody s nunciem Ciriacim byl suspendován. Od r. 1934 působil jako soukromý docent na Filozofické fakultě v Praze, kde se habilitoval pro obor semitské jazyky. V letech 1934 a 1938 zde přednášel arabštinu, hebrejštinu, aramejštinu a syrštinu. V r. 1935 byl zvolen činným členem Orientálního ústavu v Praze. V r. 1943 byl zbaven suspenze. V r. 1950 byl znovu přijat na teologickou fakultu a stal se jejím děkanem. V r. 1951 byl jmenován děkanem kapituly Všech svatých. V r. 1952 z fakulty definitivně odešel. Zemřel po krátké nemoci 24. 12. 1953 v Nemocnici pod Petřínem a byl pohřben na Bubenečském hřbitově.
(Almanach; Wikipedie)

Alois Kudrnovský (+ 12. 4. 1956)
Narodil se 20. 6. 1875 v Pecce u Nové Paky. Studium teologie absolvoval v Římě. Kněžské svěcení přijal r. 1901. Poté byl ustanoven katechetou a později kaplanem v Perninku a od r. 1903 kaplanem v Horní Blatné. V r. 1905 se stal kaplanem v Týnském chrámu v Praze a v r. 1906 u sv. Jindřicha. Od r. 1907 působil jako spirituál ústavu pro vzdělávání chudé mládeže z vyšších stavů ve Strakově akademii. Od r. 1922 pak vyučoval jako zastupující profesor a od r. 1928 jako řádný profesor fundamentální teologii a filosofii na teologické fakultě v Praze. V letech 1939 a 1945 vyučovat nesměl. Na fakultu se vrátil až po pádu nacismu. Angažoval se rovněž politicky v lidové straně. Za svou činnost byl jmenován r. 1923 papežským komořím, r. 1933 kanovníkem Kapituly u Všech svatých a r. 1947 papežským prelátem. V r. 1950 nepřešel spolu s teologickou fakultou do Litoměřic, ale žil až do své smrti 12. 4. 1956 v Praze. Pohřben byl do rodinného hrobu v Pecce.
(Almanach; Wikipedie)

Josef Vajs (+ 2. 11. 1959)
Narodil se 17. 10. 1865 v Dolní Liboci. Teologii studoval v Římě a kněžské svěcení přijal r. 1889. Poté působil v Olšanech a u sv. Haštala v Praze. Dále pokračoval ve studiu slovanské filologie (zvl. staroslověnštiny) na filozofické fakultě v Praze. Mezi lety 1902 a 1906 získal studijní volno, které strávil na Academii Palaeoslovenica Veglensis na ostrově Krku. Věnoval se charvátskému a hlaholskému písemnictví. V r. 1911 získal doktorát filozofie na filozofické fakultě a habilitoval se na fakultě teologické. Zde působil od r. 1912 jako docent, od r. 1918 jako mimořádný a od r. 1919 řádný profesor staroslověnštiny a slovanské liturgiky. Když papež Benedikt XV. dovolil slavit mše k národním patronům ve staroslověnštině, vydal liturgické mešní zpěvy Misi v čast svetih zaščitnih češskih – Missae in honorem ss. patronum Bohemiae. V r. 1930 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých a čestným kanovníkem katedrální kapituly v Krku. Byl vyznamenán titulem papežského preláta. V r. 1937 odešel na odpočinek. Zemřel 2. 11. 1959 v Praze a pohřben byl na vyšehradském hřbitově.
(Almanach; Wikipedie; Časopis katolického duchovenstva 6/1933)

Karel Kadlec (+ 25. 1. 1961)
Narodil se 6. 12. 1886 v Plzni. Kněžské svěcení přijal 28. 10. 1909 v Římě. Jako kaplan byl z počátku ustanoven v Plané u Mariánských Lázní a u sv. Haštala v Praze. Jako katecheta působil v letech 1912 a 1914 na dívčím lyceu v Praze-Holešovicích, mezi lety 1914 a 1917 na městském reálném gymnáziu Minerva, v letech 1917 a 1918 na c. k. reálném gymnáziu v Brandýse n. Labem, v letech 1918 a 1920 na reálném gymnáziu v Plzni a v letech 1926 a 1928 na vyšším českém gymnázium v Plzni a českém učitelském ústavu v Plzni. Od r. 1930 vyučoval morální teologii na české teologické fakultě v Praze a zároveň vyučoval náboženství na reálném gymnáziu Praha-Vinohrady. Od r. 1933 do r. 1942 byl jmenován konsistorním radou. V r. 1938 byl vyznamenán titulem tajného papežského komoří. V r. 1940 byl zvolen děkanem teologické fakulty. V r. 1945 byl držen v internaci v Zásmukách. V r. 1948 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých, členem správní rady církevního majetku v pražské arcidiecézi a řádným profesorem morální teologie na teologické fakultě v Praze. V r. 1950 byl krátce vězněn. Zemřel v Praze 25. 1. 1961.
(Almanach)

Jaroslav Beneš (+ 24. 6. 1963)
Narodil se 6. 4. 1892 v Praze. Teologická studia absolvoval v letech 1912 a 1915 na teologické fakultě v Praze. Kněžské svěcení přijal r. 1916 a poté působil jako kaplan v Týnském chrámě, v Touškově, Všerubech, Nýřanech a od r. 1921 jako katecheta v občanské škole chlapecké a dívčí v Uhlířských Janovicích. V letech 1923 a 1925 pokračoval ve studiu na Papežské koleji Urbanum. V r. 1925 získal doktorát z filozofie na Angelicu a r. 1926 doktorát z teologie na Urbanu. Od r. 1927 působil jako docent a od r. 1929 jako profesor křesťanské filosofie na teologické fakultě v Praze. V r. 1936 byl zvolen děkanem teologické fakulty a r. 1937 jejím proděkanem. Po uzavření univerzit v době nacistického protektorátu nevyučoval. Od r. 1945 se vrátil na teologickou fakultu, kde byl pověřen výukou dogmatiky. V rocích 1945 a 1948 byl zvolen děkanem a později proděkanem. V r. 1947 byl vyznamenán titulem tajného papežského komoří a r. 1948 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých. Od r. 1950 již ze zdravotních důvodů nemohl pokračovat v akademické činnosti. Na sklonku života působil ve farnosti Božského srdce Páně na Vinohradech. Zemřel 24. 6. 1963 v Praze a pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
(Alamanach; Philmuni.cz; Wikipedie)

Josef Cibulka – probošt (+ 2. 4. 1968)
Narodil se 1. 7. 1886 v Ústí nad Orlicí. V letech 1905 a 1910 studoval filosofii a teologii na České koleji v Římě a r. 1909 přijal kněžské svěcení. Po návratu do Čech přednášel dějiny církevního zpěvu na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. V letech 1910 a 1913 působil jako docent církevního zpěvu v chlapeckém semináři a na dívčím lyceu. V letech 1913 a 1918 byl biskupským ceremoniářem a sekretářem. Mezi lety 1917 a 1919 působil jako docent církevního výtvarného umění a liturgického zpěvu. V r. 1919 se stal spirituálem v biskupském semináři v Hradci Králové. V r. 1919 byl jmenován mimořádným profesorem dějin církevního umění a křesťanské archeologie na teologické fakultě v Bratislavě. Od r. 1922 byl mimořádným a od r. 1926 řádným profesorem na teologické fakultě v Praze. V letech 1923 a 1925 přednášel dějiny umění na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze a v letech 1927 a 1950 i na Filosofické fakultě v Praze, kde se r. 1927 habilitoval. V letech 1938 a 1939 byl pověřen vedením Státní sbírky starého umění Národní galerie v Praze. V r. 1947 byl zvolen děkanem teologické fakulty a v témže roce byl také jmenován kanovníkem a r. 1956 proboštem Kapituly u Všech svatých. Od r. 1952 vyučoval na teologické fakultě v Litoměřicích. Do dějin kapituly vstoupil mj. i svým odborným dohledem nad rekonstrukcí kapitulního kostela Všech svatých v letech 1952 a 1953. Zemřel 2. 4. 1968 v Praze a pohřben byl na Městském hřbitově v Ústí nad Orlicí.
(Almanach; Bartůněk, Stručné dějiny; Wikipedie)

Antonín Salajka (+ 2. 8. 1975)
Narodil se 24. 4. 1901 v Moravské Nové Vsi. Teologická studia absolvoval na teologické fakultě v Praze a kněžské svěcení přijal r. 1925. Poté byl ustanoven kaplanem ve Velvarech. V r. 1930 pak absolvoval doktorandské studium na Papežském východním ústavu v Římě. Poté působil jako administrátor v Hobšovicích, Velvarech, Veltrusích a v Praze-Vršovicích. Mezi lety 1935 a 1950 pak vyučoval náboženství na středních školách v Praze-Vršovicích a v Karlíně. V r. 1945 se habilitoval na pražské teologické fakultě pro obor orientální teologie. V letech 1945 a 1946 přednášel jako soukromý docent východní teologii a ruštinu. Na diecézním učilišti v Brně měl v letech 1949 a 1950 přednášky o křesťanském Východu a východní teologii. V r. 1950 byl jmenován profesorem církevní slovanštiny. Po přesunu fakulty do Litoměřic zde působil až do r. 1973. V r. 1975 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých. Zemřel 2. 8. 1975 v Praze a pohřben byl na vyšehradském hřbitově.
(Almanach, Wikipedie)

Jaroslav Kouřil (+ 29. 12. 1981)
Narodil se 10. 4. 1913 v Odrlicích. V r. 1937 vystudoval Cyrillo-Methodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, získal doktorát teologie a přijal kněžské svěcení. Mezi lety 1939 a 1945 byl vězněn v koncentračních táborech. V letech 1946 a 1947 byl zástupcem profesora pastorálky a sociologie na bohosloveckém učilišti v Litoměřicích. Poté učil na středních školách. V r. 1952 byl jmenován docentem Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze pro obor morální teologie a od r. 1953 zde suploval pastorální teologii. V r. 1953 byl jmenován profesorem morální teologie a r. 1955 profesorem pastorální teologie. Od r. 1954 byl pověřen vedením katedry praktických oborů a v r. 1965 byl jmenován jejím vedoucím. Jeho působení na CMBF bylo ukončeno r. 1969. V r. 1975 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých. Zemřel 29. 12. 1981 v Praze a pohřben byl na vyšehradském hřbitově.
(Almanach; Wikipedie)

Václav Bartůněk – probošt (+ 30. 3. 1985)
Narodil se 26. 6. 1899 v Praze. Teologická studia absolvoval v r. 1923 na teologické fakultě v Praze, v jejichž závěru přijal kněžské svěcení. Poté působil v pastoraci ve Vraném, Kladně, u sv. Štěpána v Praze a Žebráku. V r. 1933 získal doktorát teologie. Mezi lety 1934 a 1937 studoval na Státní archivní škole. Byl kaplanem ve Vraném, Vrapicích, Kladně a Žebráku. V letech 1940 a 1941 přednášel na Arcidiecésním bohosloveckém učilišti pražském předmět pomocné vědy historické a ochrana památek. Od r. 1942 byl pracovníkem v arcibiskupském archivu. V r. 1951 byl jmenován na římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě profesorem církevních dějin a r. 1959 vedoucím katedry historicko-právní. V rocích 1962 a 1970 byl opakovaně zvolen proděkanem. Jeho působení bylo ukončeno v r. 1970. V r. 1975 byl jmenován kanovníkem a r. 1979 proboštem kapituly Všech svatých. Do dějin kapituly se zapsal především svým spisem Stručné dějiny kolegiátní kapituly a královské kaple Všech svatých na Pražském hradě. Zemřel v Praze 30. března 1985 a pohřben byl na vyšehradském hřbitově.
(Almanach; Wikipedie)

Jan Merell – probošt (+ 22. 9. 1986)
Narodil se 10. 5. 1904 v Praze. V letech 1923 a 1927 vystudoval teologii na teologické fakultě v Praze. Po kněžském svěcení v r. 1927 působil v duchovní správě ve Stříbře a v Praze na Smíchově. V r. 1933 získal doktorát teologie. V r. 1933 se stal suplentem biblického studia Nového zákona a r. 1934 byl jmenován asistentem. Od r. 1934 pokračoval ve studiu na Papežském biblickém institutu v Římě a na pařížské Sorbonně v Paříži, kde znovuobjevil papyrus z počátku 2. století označovaný jako P4 (popsaný částí textu evangelia podle sv. Lukáše). Dále studoval v Cambridgi a Lovani. Od r. 1937 byl jako asistent pověřen na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity suplováním přednášek Nového zákona. V r. 1939 se habilitoval pro obor novozákonního studia. V r. 1942 bylo jeho působení na bohoslovecké fakultě ukončeno v souvislosti s násilným uzavření českých vysokých škol. V r. 1942 přes zákaz přednášel na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti pražském za což byl r. 1943 zatčen a uvězněn v terezínské Malé pevnosti a později převezen do koncentračního tábora v Dachau, kde byl vězněn až do 29. dubna 1945. V r. 1945 byl jmenován asistentem, r. 1946 mimořádným profesorem a r. 1949 řádným profesorem na bohoslovecké fakultě v Praze a pověřen suplováním přednášek Nového zákona. V r. 1950 přešel na pražskou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu a zároveň byl jmenován vedoucím katedry biblických oborů. V r. 1950 byl jmenován proděkanem pro roky 1950-1952 a 1952-1954. Mezi lety 1954 a 1974 byl opakovaně zvolen děkanem. Od r. 1974 působil jako výpomocný duchovní v kostele sv. Václava v Praze-Dejvicích. V r. 1957 byl jmenován kanovníkem, r. 1975 děkanem a r. 1985 proboštem Kapituly u Všech svatých. Zemřel 22. 9. 1986 v Praze a pohřben byl na Břevnově v hrobce sester OSF.
(Almanach; Wikipedie; foto)

Josef Kubalík – probošt (+ 5. 5. 1993)
Narodil se 26. 6. 1911 ve Vrhavči. Teologická studia absolvoval v Praze v r. 1934 a přijal kněžské svěcení. V r. 1938 získal doktorát teologie a začal působit jako středoškolský profesor. V letech 1942 a 1945 přednášel na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti pražském. Po r. 1945 získal stipendium pro studium základního bohosloví na Institutu Catholique v Paříži a srovnávacích věd náboženských na École des Hautes Études. Dále studoval v Římě na Papežské Gregoriánské univerzitě a Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského. Od r. 1946 působil na teologické fakultě v Praze jako suplent základního bohosloví. V r. 1947 se habilitoval pro obor základní bohosloví. V r. 1950 byl jmenován státním docentem základní teologie na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze a vedoucím katedry křesťanské filosofie a základního bohosloví. V r. 1951 se stal profesorem základního bohosloví a r. 1952 katedrovým profesorem. Jeho akademické působení bylo ukončeno v r.  1976. V r. 1975 byl jmenován kanovníkem, r. 1985 děkanem a r. 1987 proboštem Kapituly u Všech svatých. Od r. 1990 byl profesorem religionistiky na Katolické teologické fakultě v Praze. Zemřel 5. 5. 1993 v Praze a pohřben byl v Týnci u Klatov.
(Almanach; Wikipedie; foto)

František Planner (+ 15. 2. 1999)
Narodil se 9. 12. 1912 v Praze. Vystudoval teologii a církevní historii v Římě, kde r. 1936 přijal kněžské svěcení. Poté působil jako kaplan v Plané, Vinoři, u sv. Ludmily v Praze a v Týnci n. Sázavou. V letech 1947 a 1950 byl ustanoven ekonomem Papežské koleje Nepomucenum v Římě. Vedle toho se významně podílel na ediční činnosti Křesťanské akademie, přes deset let byl jejím sekretářem a od r. 1958 spolu s Karlem Vránou redigoval revue Studie. Roku 1951 byl vyznamenán titulem tajného komoří Jeho Svatosti a r. 1967 titulem papežského preláta. Mezi lety 1964 a 1977 byl rektorem Nepomucena. Za své zásluhy byl jmenován kanovníkem římské baziliky Panny Marie Sněžné a r. 1992 kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Zemřel v Římě 15. 2. 1999 a pohřben byl v kryptě baziliky Panny Marie Sněžné v Římě.
(Almanach; Wikipedie; foto)

Ladislav Pokorný – děkan (+ 12. 5. 2000)
Narodil se 22. 6. 1915 ve Zdicích. Teologická studia absolvoval v Praze a r. 1939 přijal kněžské svěcení. Poté nastoupil do pastorace a vyučoval jako profesor na středních školách. V r. 1951 získal doktorát z teologie v Bratislavě. V letech 1946 a 1950 studoval na Pedagogické fakultě v Praze, v letech 1964 a 1965 uměleckohistorický kurz PIS a mezi lety 1964 a 1972 Ústřední politickou školu ČSL a r. 1971 Liturgisches Institut v Curychu. Od r. 1949 byl profesorem pedagogiky a katechetiky na diecézním bohosloveckém učilišti v Litoměřicích. V r. 1950 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze státním docentem pro obor pedagogiky a katechetiky a v r. 1951 byl pověřen přednáškami pastorální teologie. Jeho působení v akademickém prostředí bylo ukončeno v r. 1953. Poté odešel do pastorace v litoměřické diecézi. V r. 1961 byl jmenován nesídelním kanovníkem Kapituly na Karlštejně. V r. 1965 byl jmenován na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě lektorem pro obor pedagogika. V r. 1970 se stal docentem pro obor křesťanské archeologie a liturgiky. V r. 1973 se stal vedoucím katedry praktických oborů. V r. 1974 byl jmenován profesorem pro obor liturgika. V rocích 1974-1976 a 1976-1978 a 1978-1980 byl zvolen děkanem. Roku 1979 odešel do důchodu. Mezi lety 1981 a 1983 byl vedoucím Vydavatelství České katolické Charity a v letech 1983 a 1984 vedoucím redaktorem časopisu Duchovní pastýř. Mezi lety 1987 a 1993 byl zvolen děkanem Kapituly Všech svatých. Zemřel 12. 5. 2000 v Domově sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích a pohřben byl v Bubenči.
(Almanach; Wikipedie)

Josef Hermach (+ 25. 12. 2002)
Narodil se 29. 5. 1924 v Písku. Teologická studia zahájil v letech 1943 až 1945 v Arcidiecézním bohosloveckém učilišti pražském a v závěru války byl totálně nasazen v Mirošově a Letňanech. V r. 1945 začal studovat teologickou fakultu v Praze a r. 1949 přijal kněžské svěcení. Poté byl ustanoven v Petrovicích u Rakovníka, v Čisté u Rakovníka, v Praze–Karlíně a od r. 1955 byl administrátorem v kostele sv. Gotharda v Praze–Bubenči. Mezi lety 1960 a 1966 přišel o tzv. státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Dva měsíce pracoval jako dělník v Pragovce v Karlíně a 6 let jako výhybkář na nádraží v Praze–Vršovicích. Mezi lety 1966 a 1970 byl ustanoven administrátorem v Praze-Podolí. Mezi lety 1967 a 1970 působil jako spirituál kněžského semináře v Litoměřicích. V r. 1969 byl jmenován kaplanem Jeho Svatosti. V r. 1970 získal licenciát a doktorát teologie. V r. 1973 byl jmenován asistentem a mezi lety 1970-1974 byl postupně pověřován výukou biblické teologie, pastorální teologie, Nového Zákona, řečtiny a filosofie. V r. 1974 byl nucen opustit akademické prostředí a nastoupil jako farář v Praze na Spořilově. V r. 1975 onemocněl a odešel do invalidního důchodu. Dále se věnoval překladatelské činnosti. V r. 1989 byl ustanoven výpomocným duchovním ve farnosti sv. Václava na Smíchově a dostal pověření k výuce starozákonních biblických věd, které ze zdravotních důvodů učil až v letech 1992 a 1997. Mezi lety 1993 a 1995 působil jako externí spirituál v kněžském semináři v Praze. V r. 1997 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Zemřel po vážné nemoci 25. 12. 2002 ve Slaném a pohřben byl do rodinného hrobu na hřbitově na Malvazinkách.
(Almanach; Wikipedie)

Jaroslav Kadlec – probošt (+ 3. 1. 2004)
Narodil se 10. 3. 1911 v Horní Cerekvi. V r. 1929 maturoval na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích, r. 1934 ukončil studia v místním biskupském semináři a přijal kněžské svěcení. V r. 1938 získal doktorát teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, kde se r. 1947 habilitoval v oboru církevních dějin. V letech 1934 a 1936 působil jako kaplan v Nýrsku a v r. 1936 nastoupil v Českých Budějovicích jako konzistorní kancelista a ceremoniář biskupa Šimona Bárty. V letech 1938 a 1941 vyučoval náboženství na Jirsíkově gymnáziu, mezi roky 1939 a 1949 vedl v biskupském semináři výuku dějin křesťanského umění, morální teologie a církevních dějin a od r. 1947 působil jako docent církevních dějin na teologické fakultě v Praze. Mezi lety 1950 a 1955 působil na faře v Kardašově Řečici a v Čížové. V r. 1955 mu byl odebrán tzv. státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, takže pracoval v dělnických profesích. Mezi lety 1958 a 1960 byl na základě vykonstruované žaloby vězněn. Po rehabilitaci r. 1968 se vrátil ke kněžské službě a byl jmenován profesorem církevních dějin na Cyrilometodějské teologické fakultě v Litoměřicích. Koncem r. 1974 byl nuceně penzionován a následně byla zrušena i jeho rehabilitace. Od r. 1975 spravoval farnost v Horní Cerekvi a ve Veselé. Po r. 1989 přednášel církevní dějiny na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a na nově zřízené Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.  Za své zásluhy pro církev a vzdělávání byl jmenován čestným prelátem jeho Svatosti a 1. 11. 1990 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých, jejímž se ještě téhož roku stal proboštem. Zemřel 3. 1. 2004 v Charitním domě sv. Václava ve Staré Boleslavi a pohřben byl do rodinného hrobu v Dolní Cerekvi.
(Almanach; Encyklopedie Českých Budějovic; Wikipedie; foto)

Karel Pilík (+ 1. 4. 2007)
Narodil se 24. 12. 1918 v Praze. Mezi lety 1937 a 1939 studoval medicínu na Lékařské fakultě UK. V r. 1940 vstoupil do kněžského semináře. Teologii studoval od r. 1940 na Lateránské univerzitě v Římě a kněžské svěcení přijal r. 1945 v Lateránské bazilice. Poté působil v Dolní Bělé u Plzně. V r. 1946 se stal prefektem v nově otevíraném konviktu v Příbrami, kde měl na starosti výchovu a vzdělávání adeptů kněžství ve věku 11–17 let. Zároveň vyučoval náboženství na gymnáziu v Příbrami. Od r. 1949 byl ustanoven kaplanem v Příbrami a r. 1950 v Horních Sekyřanech u Plzně. Od r. 1951 se z politických důvodů téměř dva roky skrýval před StB. V r. 1952 byl zatčen a ve skupině duchovních P. Antonína Bradny byl r. 1953 odsouzen Krajským soudem v Ostravě za velezradu na dvanáct let. Byl vězněn v Leopoldově a Valdicích. V r. 1960 byl propuštěn a pracoval jako skladník v národním podniku Drobné zboží v Praze ve skladu hraček. I v této době se snažil skrytě kněžsky působit. Roku 1968 byl jmenován farářem u kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně. Roku 1990 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých a rektorem kněžského semináře v Praze-Dejvicích. Mezi lety 1994 a 1995 působil jako rektor české koleje Nepomucenum v Římě. Pracoval také jako notář na pražském arcibiskupství. V r. 1994 byl vyznamenán titulem čestného preláta Jeho Svatosti a v r. 2002 mu prezident Václav Havel udělil státní vyznamenání Medaili za zásluhy I. stupně. Zemřel 1. 4. 2007 v Praze a pohřben byl na vinořském hřbitově.
(Almanach; Ústav pro studium totalitních režimů; foto)

Josef Koukl (+ 22. 5. 2010)
Narodil se 8. 11. 1926 v Brně. Teologická studia absolvoval na teologické fakultě v Praze a r. 1950 přijal kněžské svěcení. Poté byl ustanoven kaplanem v Sokolově. Mezi lety 1950 a 1953 byl povolán do základní vojenské služby u PTP v Mimoni. Od r. 1954 působil postupně jako dómský vikář v katedrále sv. Víta, jako administrátor ve Stodůlkách a od r. 1958 v Kladrubech u Tachova. V r. 1970 byl jmenován spirituálem kněžského semináře v Litoměřicích. V r. 1974 získal doktorát teologie a začal vyučovat na teologické fakultě v Litoměřicích. V r. 1987 byl jmenován kanovníkem Kapituly u Všech svatých. Mezi lety 1989 a 2003 působil jako sídelní biskup litoměřický. Zemřel 22. 5. 2010 v Litoměřicích a pohřben byl do biskupské hrobky na městském hřbitově v Litoměřicích.
(Almanach; Wikipedie; foto)

Václav Wolf – děkan (+ 25. 4. 2019) 
Narodil se 1. 3. 1937 v Praze. Teologická studia absolvoval na teologické fakultě v Litoměřicích a r. 1960 přijal kněžské svěcení. Poté působil ve farnostech v Řevnicích, v Praze-Vysočanech a v Praze na Žižkově. V r. 1966 získal doktorát teologie. Mezi lety 1968 a 1969 studoval na Univerzitě Jana Gutenberga v Mohuči a r. 1970 se stal docentem pro obor filosofie a speciální dogmatiky. Mezi lety 1969 a 1977 přednášel filosofii a dogmatiku na teologické fakultě v Litoměřicích. Mezi lety 1979 a 1989 byl ustanoven administrátorem farnosti v Praze-Hostivaři. V r. 1987 byl jmenován kanovníkem a později děkanem Kapituly u Všech svatých. V r. 1990 získal profesuru na teologické fakultě v Praze a stal se vedoucím katedry systematické teologie. Mezi lety 1990 a 1997 působil jako děkan fakulty. Poté i nadále vyučoval dogmatiku na teologické fakultě v Praze. Od r. 2003 pracoval v Ústavu dějin UK, Archivu UK a jako výpomocný duchovní ve farnosti Praha-Žižkov. V r. 2010 se vzdal členství v Kapitule u Všech svatých a v r. 2012 byl jmenován čestným kanovníkem Kapituly na Karlštejně. Zemřel 25. 4. 2019 v Praze a pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
(Almanach; Wikipedie; foto)